Země: Portugalsko Žánr: gothic / dark metal Datum vydání: 21.4.2006 Label: Steamhammer Hodnocení: 8,5/10 Odkazy: facebook / twitter

Některé ne zrovna nejnovější desky si i přes svou “neaktuálnost” prostě zaslouží pozornost. Mezi ně bezesporu patří i tři roky staré dílo Portugalců Moonspell. “Memorial” je pro kapelu jedním ze vztyčných bodů jejich diskografie. Po sérii experimentů se začali plynule a přirozeně s deskami “Darkness and Hope” a “The Antidote” vracet ke svému původnímu zvuku. Jenže zatímco “The Antidote” je jen malý ohníček, “Memorial” je vybuchlá bomba, která Moonspell zastihla ve vrcholné formě. Společně s nastupujícím “Night Eternal” a samozřejmě i dávným debutem “Wolfheart” patří k tomu nejlepšímu, co kdy z jejich dílny vzešlo.

Po intru “In Memoriam” přichází na Moonspell až netypicky tvrdý otvírák “Finisterra”. To ale není vůbec na škodu, právě naopak. Tvrdé riffy Portugalcům sluší (a jak už dnes víme, na následujícím “Night Eternal” šli ještě dál) a je tomu tak z jediného důvodu – stále si totiž ponechali svojí jedinečnou temnou atmosféru a právě tohle přitvrzení ji ještě zahušťuje. Refrény, riffy, charismatický vokál Fernanda Ribeira, to vše je na svém místě.

Následující skladby rozhodně nejdou s kvalitou dolů. “Memento Mori” a “Blood Tells” zaujmou hlavně nahuštěnými vypjatými refrény, u první jmenované ještě umocněné zvukem houslí. Dalo by se říct, že je to takový opak chladné severské hudby. U Moonspell přímo cítíte tu horkokrevnost a temperament jižní Evropy. Ještě patrnější je to možná u další “Upon the Blood of Men”.

Našince určitě potěší píseň “At the Image of Pain”, ve které si malé cameo v roli hosta střihne i BigBoss z Root. Jeho nezaměnitelný hlas se v nepřeberném množství skvělých momentů v “Memorial” určitě neztratí. Jen škoda, že nedostal ještě více prostoru (jestli mám správné informace, tak to tenkrát zatrhla nahrávací firma). Pozornost věnujte určitě i songu “Sanguine”, kde se opět ozvou housle. Nevím, jestli je to tím, že mám tenhle nástroj prostě rád, ale tady to až skoro vyráží dech.

Jedinou slabinu alba vidím v písničce “Luna”, což je taková ne moc povedená gotická měkota, která v kontextu zbytku “Memorial” vyznívá docela nepatřičně. Vážně nechápu, proč zrovna na ni vzniknul jeden z videoklipů. Když ale pominu tuto jedinou kaňku, není co vytknout, a proto neváhám sáhnout po vysokém hodnocení, neboť Moonspell si jej zaslouží.

P.S. Pokud byste si náhodou chtěli album pořídit, doporučuji investovat nějakou tu korunu navíc a koupit si opravdu luxusní pětipanelový digipack s výbornou bonusovou písničkou “Atlantic”. Už jen ten samotný obal za to stojí.