Země: Francie Žánr: alternative metal / rock Datum vydání: 29.9.2014 Label: Dooweet Records Tracklist: 01. Show Me Your Scars 02. Oblivion 03. I’m Not a Hero 04. Poison 05. Breathe 06. Are You Ready 07. Insane 08. Hate After Confusion 09. Throught the Dark 10. Outcome Hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook / twitter K recenzi poskytl: Dooweet

Jakkoli se život hudebního publicisty může zdát být složeným ze samých příjemných záležitostí (asi proto nám podobných nýmandů chodí po světě tolik), není to tak úplně pravda. Ani prostitutky gratis jako pozornost od vydavatelů totiž občas nezvládnou vyvážit tu ohromnou prudu, jakou je probírání se tunami anonymních promonahrávek, které chodí do redakce na recenze a které většinou nejsou nic moc, pokud se tedy rovnou nejedná o totální sračku. Naštěstí se ale občas stává, že člověk narazí na desku, k jejímuž poslechu se vlastně nemusí moc přemlouvat a nakonec to skončí tak, že se u ní ještě obstojně baví. A dnes se přesně na jednu takovou nahrávku podíváme…

Popravdě, až na povedený obal a celkem cool název na první pohled vůbec nic nenapovídá tomu, že by mohlo jít o něco slušného, a trocha pátrání o tom, co jsou 9 Fake Reasons zač, tomu také moc nepřidá. Kapela se totiž dala dohromady teprve tři roky nazpět a kromě dva roky starého eponymního ípka a dvou o něco mladších singlů nemá na kontě zatím nic – samozřejmě kromě debutu “Days of Downfall”, o němž se právě bavíme. Jenže jak se nezřídka kdy stává, že takováhle konstelace okolností vyústí v desku, která je v lepším případě amatérská a nevyzrálá, sem tam se stane, že to vyjde i na první dobrou – jako třeba právě teď.

Tak předně – pařížští 9 Fake Reasons sice fungují ty tři roky, o nichž tu už řeč byla, ale vsadil bych koule, že tihle muzikanti rozhodně mají nějakou historii. “Days of Downfall” totiž ani náznakem nezní, jako by si kucí před těmi třemi lety koupili ve frcu své první nástroje a dali se do díla. Naopak jde o muziku vyzrálou, kompozičně promakanou a v rámci možností i technicky na výši a až na naprosté minimum konkrétních momentů v tomto ohledu nemám naprosto žádné výhrady. A to je pro kapelu dost solidní vizitka vzhledem k tomu, že pro takové ty nařvané a drsňácké moderní metaly nebo crossovery, o které se “Days of Downfall” otírá, moc rád nemám.

Abychom byli přesní, 9 Fake Reasons hrají takovou směsku moderního a lehce alternativního metalu s poměrně klasickým rockem a funguje jim to náramně. O žádném násilném roubování žánrů na sebe navzájem nemůže být ani řeč, protože tohle dělení je spíš pocitové a vlastní muzika je velmi konzistentní. Pro upřesnění – z celkové perspektivy to vypadá tak, že ta drsnější, metalovější tvář 9 Fake Reasons vystrkuje růžky spíše ve slokách, zatímco refrény jsou melodické, ale dogma to určitě není. Třeba taková pětka “Breath” to na poli vokálu obrací úplně na opak a zpestření je to určitě příjemné.

Co konkrétně krom vágního prohlášení, že je ta deska dobře napsaná, přidává “Days of Downfall” na přitažlivosti? Tak určitě je to dílem spousty solidních nápadů, díky nimž je instrumentál zajímavý a člověka ani nenapadne, že by si snad měl místo toho pouštět něco jiného. Pochválit musím rovněž citlivé využití kláves, které zvuk desky vážně moc příjemně obohacují, ale přitom nejsou skoro vůbec na očích a prim hraje klasická nástrojová sestava. To nejlepší ale teprve přijde. 9 Fake Reasons mají vůči konkurenci ohromnou výhodu v osobě zpěváka a zároveň také kytaristy Charlese Muldera (jestli se tak skutečně jmenuje nebo má jenom rád “Akta X”, to bohužel nevím). Ten obstarává jak ostřejší polohy, které se pohybují od špinavého řevu až po vzácně použitý ovšem zcela regulérní growl, tak čistý vokál a právě čistý zpěv patří k tomu nejlepšímu, co je na “Days of Downfall” k nalezení. Pan pěvec je totiž obdařen opravdu parádním hlasem, jenž v kombinaci s dobrými melodickými linkami refrénů nesnese sebemenší výtku a je vážně radost jej poslouchat.

A absolutní trumf? Věřte nebo ne, ale jsou to ty refrény. Právě v nich naplno propuká Charlesův vokální potenciál a navíc mají tak dobré melodie, že naprostou většinu skladeb jejich refrén posílá o několik pater výš a v konečném výsledku jsou to právě refrény, které z “Days of Downfall” dělají opravdu povedenou desku, jakkoli ten zbytek není vůbec zlý. Jako oblíbené skladby bych mohl jmenovat snad všechny kromě “Are You Ready”, jež mi moc nesedla a proti zbytku desky mi přijde o dost slabší, ale až na závěrečnou atmosférickou a velice dobrou instrumentálku “Outcome” jsou to právě refrény, díky kterým mě ty skladby fakt baví.

Z 9 Fake Reasons potažmo jejich první desky “Days of Downfall” se zkrátka vyklubalo vážně příjemné překvapení. Je to deska ve všech směrech podařená, vyvážená, na poslech velice jednoduchá ale přitom ne triviální a hlavně baví – a právě to je důvod, proč hodnotím takhle vysoko. I když jsem totiž původně uvažoval o půl stupně nižší známce, nakonec mi došlo, že od té doby, co jsem si “Days of Downfall” poprvé pořádně poslechl, se na další poslechy těším, zatraceně mě to baví a vrchem mi to ještě zvedá náladu a to je mnohem víc, než jsem si od dalšího z mnoha anonymních promáčů vůbec mohl slibovat.