Země: Belgie Žánr: sludge / black metal Datum vydání: 15.4.2016 Label: ConSouling Sounds Tracklist: 01. Regardez ses yeux I-II-III 02. Lede 03. Gråt Deleenaf Hrací doba: 38:59 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp

Člověku, který si libuje v ošklivé a nevlídné extrémní hudbě, může být kapela jako Alkerdeel jen těžko nesympatická. Tahle belgická smečka totiž páchá neurvalé bláto s patřičně zvířecí aurou, a aby toho nebylo málo, doplňuje to zvláštně poťouchlou vizuální stránkou i zdravým mítvpičismem, v jehož rámci si s přehledem dělá prdel z mnoha věcí a z metalových kapel obzvlášť (viz třeba letošní svojský remake jedné fotky Satyricon jako jeden příklad za všechny).

Nicméně pozor, Alkerdeel stále nejsou žádnou sranda kapelou, a když dojde na vlastní hudební stránku, pak není radno očekávat byť i jen ždibíček humoru. Spíše se připravte na slušnou dávku hnusné muziky, která rozhodně nemá zapotřebí vám zlepšit den. Poslední deska „Morinde“ byl mocně vyjebaný nihilismus, ale v tom dobrém slova smyslu, protože kdo podobné věci vyhledává, ten s touhle náloží musel být spokojen. Od vydání „Morinde“ už ale uběhly čtyři roky. Je pravda, že Alkerdeel během nich úplně nechrápali a přihlásili se s několika neřadovými počiny, konkrétně dvěma splity a hlavně excelentní kolaboračkou „Dyodyo Asema“ s Gnaw Their Tongues, dalším vyhlášeným humusem z oblasti Beneluxu.

Neřadovky, jakkoliv třeba zajímavé, jsou však stále jen neřadovky. Dlouhohrající deska je něco víc, je to monument a mělo by jít o nejvyšší deklaraci toho, čím kapela je a co hraje. A to vlastně na novinku „Lede“ docela sedí přinejmenším co do obalu – Alkerdeel jsou, jako když vám ďábel pšouká do ksichtu. Ale to už jsme zpátky u oné pošukané vizuální stránky, o níž jsem mluvil výše. Byť je zrovna v tomhle případě pravda, že nikoho zasvěceného nemůže přebal „Lede“ překvapit, jelikož podobně agresivní kombinace barev byla k vidění již na „Dyodyo Asema“ a motiv prdění si můžete pamatovat ze splitka „CM Kamp 1996 / Horion Jugend“ s A Den of Robbers.

Jak je zvykem, Alkerdeel se i na novince věnují spíše delším stopážím, mezi něž se někdy vklíní kratší a zběsilejší bastard. „Lede“ je rozděleno do tří kapitol, přičemž hned ta první přesahuje 18 minut. Nutno ovšem dodat, že „Regardez ses yeux“ jsou vlastně tři písně v jedné. Nejzajímavější je z mého pohledu ta prostředí, která ve své podstatě tvoří jakési experimentálnější intermezzo mezi agresivnějšími „Regardez ses yeux I“ a „Regardez ses yeux III“. Jak se ukazuje, v téhle poloze to Alkerdeel také sluší, a kdyby se někdy Belgičané pustili do desky, na níž by plíživé drony hrály a deklamace hrály hlavní roli, vůbec bych se nezlobil.

Jinak je ale znát, že na „Lede“ Alkerdeel zvolili spíše ten zběsilejší přístup. Samozřejmě se nejedná o nic, co by v jejich tvorbě bylo doposud nevídané, ostatně stačí vzpomenout třeba zvířecí „Horsesaw“ z „Morinde“. Na novince má ale animální rubanice navrch po většinu hrací doby, což platí jak o úvodní a finální části jmenované trojskladby, tak i o titulním kusu „Lede“. Leckde se daří tvořit solidní nátlak, třeba v některých pasážích „Regardez ses yeux I“ je to cítit hodně, a stejně tak nelze neslyšet, že i primordiální pudovost není Alkerdeel cizí a že vysoká koncentrace „ugh“ není mimo.

Mám-li ovšem mluvit za sebe, mě osobně v jejich podání nejvíce baví misantropické bahno, které člověka nezmlátí baseballovou pálkou, ale radši jej pomalu udusí, dokud nenastane exitus. To první je možná důraznější, ale bolestivější je jednoznačně druhá varianta. A do té se Alkerdeel na „Lede“ pustí až v závěrečném, bezmála čtrnáctiminutovém opusu „Gråt Deleenaf“, v němž se sice ke konci rovněž přejde ke zběsilosti, ale to lze bezpečně pokládat za funkční vygradování písně. Každopádně je ale „Gråt Deleenaf“ suverénním vrcholem desky, jenž ukazuje, že právě v téhle formě jsou Alkerdeel nejvíce sugestivní.

Nicméně i přesto zůstává „Lede“ kvalitním sludge/blackovým svinstem s patřičně nepříjemnou atmosférou. Nelze ovšem popírat, že „Morinde“ zůstalo nepokořeno a že třeba i ve spolupráci s Gnaw Their Tongues byli Alkerdeel silnější. Ale vzato kolem a kolem se mi „Lede“ pořád líbí, o tom žádná.