Dragged into Sunlight poster 2014

Dragged into Sunlight, Sgra, Sweeps 04

Dragged into Sunlight
Datum: 22.11.2014
Místo: Praha, Kokpit
Účinkující: Dragged into Sunlight, Sgra, Sweeps 04

Po delší době nečinnosti, kdy mě to v Praze nikam moc netáhlo, se minulý víkend konečně ukázalo jméno, které by byl docela hřích nevidět. Dragged into Sunlight byli skutečným lákadlem, navíc jako doprovod měli původně hrát hlukaři Lovci lebek, kteří nakonec odpadli a byli nahrazeni one-man dronem Sweeps 04. Zvědavý jsem byl i na Sgra (totiž přejmenované Sagittarius A), přestože naše poslední setkání v Crossu nedopadlo nejlépe. Ale abych byl upřímný, snad nejvíc mě zajímalo, kde se vlastně bude hrát, protože Kokpit kafé je místo mně neznámé, jakkoliv se vyskytuje zhruba sto metrů od Malostranské.

Ze silně alternativní kavárny se však vyklubalo místo, které k povaze celé akce vlastně dokonale sedne. Sklep Kokpitu totiž není jen nějaký obyčejný protest proti veškerému systému, to místo je naprosto suverénně promrzlé až do morku kostí (ortodoxní blackař by asi řekl grim and frostbitten). Po příchodu zaujaly dost explicitně umístěné záchody bez dveří, takže prázdná futra poskytovala přímý výhled na dění na pánských mušlích (vůbec řešení toalet bylo docela vtipné a návod u vchodu do budovy připomínal plán linek metra), místo baru potom pár zbouchaných prken a basy lahváčů. Zimu jak v psinci podtrhovalo chladné světlo zářivek a takřka holé stěny, až na jednu část pokrytou látkou, na níž byly nápisy jako “mordýřská katovna”.

I zářivky však brzy pohasly, protože se na pódiu objevila postava mně neznámého muzikanta, který stojí za Sweeps 04. Co se po celou dobu na pódiu dělo, to si pamatuji jen velmi matně, protože sotva se z reproduktorů začal ozývat hluboký drone s nádechy ambientu, opřel jsem se o stěnu, popustil opratě představivosti a nechal plynout obrazy, jež mi malovala. Už první dronová část byla výborná, jak ale přišla do hry kytara, začaly se dít naprosto neskutečné věci a fascinovanost hudbou stoupala exponenciálně do takřka nekonečných výšin. Klidně propálím už teď, že tenhle večer Sweeps 04 vyhrál už jen proto, že z celé akce jeho hudba perfektně sedla do mého rozpoložení. Trochu jsem čekal, že když půjde o drone, bude se chvět každá kost v těle, tohle ale byla spíš výprava do hlubokého vesmíru, kde o hvězdu nezakopnete, jak je rok světelný rok dlouhý, a bylo to prostě dokonalé. Mimochodem, SWEEPS-04 je název pro planetu nacházející se kdesi v souhvězdí Střelce.

Zato další střelci, v současnosti přejmenovaní na Sgra, už takové terno nebyli. Začátek jejich setu se zdál být dost slušný, jenže po asi tak dvou minutách se přelili do dost nijaké polohy a upřímně řečeno si toho z jejich vystoupení moc nevybavím. Na mysl mi vytane hlavně nejednoznačnost a zbytečná chaotičnost celku, který díky tomu moc smyslu nedával. Pár sypaček slušných, ale celou půlhodinu spíš klouzali po povrchu, namísto aby šli víc do hloubky. Nehledě na samotné vystoupení případnou snahu Sgra zabíjel zvuk, který byl dost často rozbíjen hlukem způsobeným problémem snad někde u rytmické sekce. Ať už tak nebo tak, nemyslím si, že by to s dobrým zvukem bylo výrazně lepší, protože až na občasné podupávání do rytmu mě Sgra moc nebavili.

Po jejich setu tak nezbylo než čekat na hlavní jméno večera. Dragged into Sunlight nemám naposlouchané, jak bych chtěl, protože k jejich dva roky staré fošně “Widowmaker” jsem se ještě trestuhodně nedostal. Zato “Hatred of Mankind” si dost cením a docela jsem čekal, s čím se britští pekelníci vytasí. Samotné zvučení proběhlo víceméně za tmy, protože se nikdo nenamáhal rozsvítit víc než pár baterek, nicméně po nezbytných přípravách (stroboskop, pár diod na ambientní osvětlení a svícen) se na nic nečekalo a začalo peklo. Pokud jsem Sgra vyčítal chaos, tady ho musím naopak vyzdvihnout, protože tohle se jinak popsat nedá. Sice to nebylo tak nahlas, jak všichni slibovali (ne, špunty nakonec potřeba nebyly, i když to bylo ještě o něco víc nahlas než letošní Swans), ale i tak to bylo peklo.

Věčně se měnící tempa a rytmy, řada nepravidelností, které se v samotném výsledku staly pravidlem, a do toho běsnící stroboskop vypalující oči skrze mlhu tak hustou, že by se dala krájet. Z první brázdy to bylo hodně intenzivní, hlavně pro oči, které se na rozdíl od uší ještě nevzpamatovaly. V duchu tradic hrála pětice po celou dobu otočena zády k publiku. Na poslední song navíc zhasli všechny svíce a hráli jen se stroboskopem, což atmosféru vyhnalo ještě o něco víc. Kapela drtila a válcovala, zvuk byl oproti desce ještě o několik řádů valivější a hutnější a zatloukli vás do země, ať už jste chtěli nebo ne. Trochu mě zamrzelo, že se na pódiu zdrželi opět na půl hodiny a zahráli jen tři věci z první desky (“Lashed to the Grinder”, “Boiled Angel/Burried with Leeches” a “I, Aurora”), na druhou stranu, tohle nebyl koncert, který by snesl přídavky. Pokud by Dragged into Sunlight zahráli víc, než by se odporoučeli do… dejme tomu backstage, asi bych odešel sám, protože to fascinující cosi, co po skončení poslední písně zůstalo viset ve vzduchu, bylo prostě nepopsatelné a myslím, že další nálož by celkový dojem spíš poslala do kytek.

Domů jsem se dotrmácel pořád ještě dost mimo realitu, sic na vině byl spíš Sweeps 04. Oči se ale vzpamatovávají doteď. Když pominu trochu nešťastné Sgra, kteří se do line-upu úplně nehodili, tak si nemám nač stěžovat, protože úvod a závěr byl dokonalý. Ať už to byli fyzicky vyčerpávající Dragged into Sunlight nebo nefalšované překvapení a ohromení tím, co na začátku předvedl ten nenápadný člověk s kytarou, kterého jsem se ke své smůle zapomněl zeptat, jestli nemá nějaký merch k prodeji, já můžu být maximálně spokojený, protože jsem nakonec v některých ohledech dostal víc, než jsem očekával.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.