Země: Finsko Žánr: black / doom metal Datum vydání: 6.5.2017 Label: I, Voidhanger Records Tracklist: 01. Void Reflections I – Remembrance 02. Of Ordeals and Triumph 03. Hate Revelations 04. Against the Worlds That Bind Us 05. Through the Marrow of Human Suffering I, II & III Hrací doba: 41:04 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: I, Voidhanger Records

Nephilim’s Howl bych se nebál zařadit k docela příjemným překvapením. Debutující skupina, žádná známá jména v sestavě, žádná předchozí neřadová tvorba, na jejímž základě by si člověk mohl vytvořit nějaká vyšší očekávání. Prostě nic, co by dopředu nasvědčovalo tomu, že nahrávka s názvem „Through the Marrow of Human Suffering“ bude opravdu dobrá. Letmý poslech ukázek ovšem dopadl slibně, tak jsem se pustil do díla…

A hned na první poslech se „Through the Marrow of Human Suffering“ ukázalo jako životaschopné album. Tedy, abychom si rozuměli, netvrdím, že se jedná o nějakou zásadně výjimečnou, geniální či nepřekonatelnou záležitost – to říkám, aby náhodou podobný dojem nevznikl. Takové tvrzení by samozřejmě bylo těžce mimo mísu a nijak by neodpovídalo skutečné úrovni nahrávky. Jinými slovy řečeno, jedná se „jenom“ o nadprůměrnou věcičku, ale nakonec – ani tohle není vůbec špatný výsledek! A to se ani nemusíme uchylovat k pochybným berličkám typu „na debutující kapelu“.

Finové dle mého sluchu (jejž ovšem můžete klidně považovat za pochybný, v tom vám nemůže nikdo zabránit) nehrají nic přehnaně originálního. Žádné velké překvapení – vždyť kdo dnes dokáže přijít s opravdu výlučným soundem? Z toho logicky vyplývá, že „Through the Marrow of Human Suffering“ musí bodovat jinými aspekty.

Nephilim’s Howl produkují black metal ve středním až pomalejším tempu a v rámci žánru jistě nepatří k žádným velkým extrémistům. Naopak si myslím, že jejich muzika je poměrně lehce stravitelná, ale na druhou stranu – to neznamená, že musí být automaticky povrchní nebo podbízivá. Každopádně, Finové se soustředí především na chytrou kompozici a atmosféru. A naštěstí obojí vychází.

Písně jsou s výjimkou úvodní „Void Reflections I – Remembrance“, která trvá čtyři a půl minuty, relativně dlouhé – od šesti a půl minuty až po necelých třináct – ale jsou dostatečně členité na to, aby nenudily. Jejich struktura je zajímavá a poměrně propracovaná, aniž by Nephilim’s Howl skákali od jednoho ke druhému bez hlavy a paty. Úplně v klidu zde spolu mohou koexistovat chytlavé pasáže s momenty, v nichž Finové dají prostor vyniknout kytarovým melodiím. A ty jsou leckdy výstavní.

Na druhou stranu, trochu mi na „Through the Marrow of Human Suffering“ chybí nějaké rychlé chvilky, vůbec by mi nevadilo, kdyby se Nephilim’s Howl občas odhodlali i trochu zasypat. To se za celou dobu trvání alba nestane snad ani jednou, nahrávka se po celou dobu drží v pohodlném středním tempu, díky čemuž může poslech ke konci působit mírně stereotypně, ačkoliv závěrečná „Through the Marrow of Human Suffering I, II & III“ není nijak horší než její předchůdkyně. Nicméně se naštěstí nejedná o tak zásadní problém, aby to dojmy z celého počinu pohřbívalo. Jedna věc se totiž musí nechat – tento nedostatek dokáže vynahradit již zmiňovaná vcelku povedená atmosféra.

Aby to všechno nevypadlo až moc dokonale, je nutno zmínit ještě jednu věc. „Through the Marrow of Human Suffering“ má velkou sílu na první poslechy, kdy jsem se u desky skutečně bavil. Mnohem víc, než bych sám čekal. S postupem času ovšem zaujetí padá. Je pozitivní, že nikdy nespadne tak razantním způsobem, aby člověk musel přehodnotit názor o povedené nahrávce, ale i tak jde o nezanedbatelný propad.

Pořád si tedy stojím za tvrzením, že se Nephilim’s Howl bez nějakých větších obtíží dostali do nadprůměrných vod. Krok na vyšší stupínek už ale nezvládli – na to by jejich hudba musela umět rozvibrovat struny podvědomí, což se neděje. I přesto se člověk nemusí stydět zařadit si „Through the Marrow of Human Suffering“ do sbírky; další tvorbu Nephilim’s Howl si také rád poslechnu.