Země: Irsko Žánr: post-black metal Datum vydání: 25.4.2011 Label: Candlelight Records Tracklist: 01. Neptune Is Dead 02. Feather and Bone 03. When the Sun Drowns in the Ocean 04. All Life Converges to Some Center Hodnocení: 9/10 Odkazy: facebook

Altar of Plagues je nepříliš známá irská skupina. Ale kdo říkal, že dobrá hudba musí být jenom od známých kapel? Jestli to někdo řekl, já to rozhodně nebyl, právě naopak, jsem toho názoru, že to opravdové, ničím neposkvrněné a čisté umění vzniká v hlubokém undergroundu… daleko od očí široké veřejnosti (i té metalové). A Altar of Plagues? Ano, ti jsou jasným důkazem mé teorie.

Mne osobně Altar of Plagues dostali do kolen už svým debutem “White Tomb” z roku 2009, na němž nabídli neveselou hudební odyseu, s níž musel člověk strávit opravdu velké množství času, aby ji byl schopen docenit. Po spoustě pozorných poslechů novinky “Mammal” nemohu konstatovat nic jiného, než že druhá dlouhohrající deska je na tom obdobně. Skupina opět opakuje podobný recept, ale v žádném případě bych netvrdil, že se Altar of Plagues opakují. Abych se přiznal nemohu to doložit nějakým tvrzením a říct “tady a tady je cítit progres, tady naopak zůstalo vše při starém”, jelikož skladby v rozmezí 8-19 minut se dají přece jenom těžko analyzovat a rozebrat, je to všechno jen můj osobní pocit. Avšak vzhledem k tomu, že u hudby, jakou Altar of Plagues produkují, jsou pocity a atmosféra to nejdůležitější, předpokládejme, že tomu tak doopravdy je.

To je sice hezké, ale co že to ti Altar of Plagues vlastně hrají, mohl by se zeptat člověk, který s jejich tvorbou doposud nemá zkušenosti. Řekněme, že Altar of Plagues produkují black metal; netvrdil bych ani progresivní, ani avantgardní či experimentální, neboť nádech progrese (avantgardy, experimentu…) v tom v podstatě necítím, přesto je hudba těchto Irů na míle vzdálena klasickému pojetí žánru. Jedná se spíše o velice introvertní, na dusivé a impozantní atmosféře postavenou záležitost, v níž se střídají pomalé a hypnotické pasáže s rychlými výbuchy. Jenže ani ty nejrychlejší momenty “Mammal” nepůsobí jakkoliv agresivně nebo “zle”, spíše přemýšlivě. Pokud bych měl nadhodit nějaké jméno na přiblížení, určitě by mne napadli takoví Wolves in the Throne Room, i když mají obě skupiny od sebe daleko, v té formě a pojetí black metalu se vztyčné body dají bez problému nalézt.

Co říct o “Mammal” dále? Musím se přiznat, že tak trochu nevím. Občas se stává, že je nějaké album tak dobré, že by o něm člověk napsal i tisíce slov a nestačilo by to, jiné je zase také stejně dobré, jen nevíte, jak to vyjádřit a jakými argumenty svůj názor podepřít. Novinka Altar of Plagues je přesně ten druhý případ. Jediné, co vám mohu ještě dále říct, je to, že se nejedná o lehký poslech, avšak o co méně je “Mammal” přístupné, o to více je sugestivnější a působivější, a pokud budete ochotni přistoupit na jeho pravidla, o to větší to bude zážitek. Ani jeden ze čtyř sáhodlouhých opusů, které na “Mammal” najdete, nenudí ani vteřinku. Povím vám to asi takhle – takto si já představuji opravdu kvalitní hudební produkci. Jediným opravdovým nedostatkem je tak pro mě to, že evropská edice disponuje trochu nevýraznou obálkou, zatímco severoamerickou verzi zdobí krásná malba.