Země: Španělsko Žánr: death metal Datum vydání: 13.10.2017 Label: Season of Mist Underground Activists Tracklist: 01. Incessant Magma 02. Spearheaderon 03. Cataclysmic Triada 04. Fold Eksis 05. Rift 06. Orb Terrax 07. Weighteer 08. Barrier Hrací doba: 36:41 Odkazy: facebook / bandcamp

Když jsem před třemi lety (zaokrouhleno na letopočty) psal malou recenzi na první demosnímek „MMXV“ španělského deathmetalové zla Altarage, neměl jsem a ani jsem nemohl mít tušení, jak rychle a jak moc tahle formace vyroste. Když jsem poslouchal první demo, jednalo se o divnou obskurní kapelu pro pár jedinců, kteří se neštítí se hrabat i v demáčové tvorbě. Nicméně hned debutová deska „Nihl“ vzbudila veliký rozruch, na jehož základě začal kredit Altarage prudce stoupat. Netrvalo dlouho a Španěly si pod svá křídla stáhnul velký hráč Season of Mist (respektive jejich sublabel Season of Mist Underground Activists), v jehož režii vychází druhá řadovka „Endinghent“.

„Endinghent“ je tedy třetí nahrávkou během tří let, což může značit mnohé. Nebudeme však zbytečně spekulovat nad kutím železa, dokavaď je žhavé, a budeme optimisticky předpokládat, že Altarage žene kupředu tvůrčí přetlak a skladatelská potence. Jen ať presumpce neviny platí i v hudebních kruzích. Stejně tak by bylo hodně divoké a odvážné, ne-li dokonce paranoidní si myslet, že sound druhého alba ovlivnila firma anebo vlastní vypočítavost kapely, kdy se před ní otvírá teoretická možnost udělat takzvaně díru do světa.

Přesto nemohu říct, že by mi tyto kacířské myšlenky během poslouchání „Endinghent“ hlavou neprobleskly. Samozřejmě, já vím, že jsou takové hypotézy přitažené za vlasy a že děláme z komára velblouda, ale to vše pramení z určitého… snad bychom klidně mohli říct zklamání.  Nemohu si pomoct, ale druhé album Altarage mi jednoduše připadá příliš stravitelné a přístupné. Mnohem víc, než bych čekal, a určitě i víc, než by se mi líbilo.

Vzpomínám si, že když jsem poslouchal „MMXV“ a „Nihl“, v obou případech jsem se s těmi nahrávkami trochu pral a nějakou chvíli mi trvalo, než jsem mohl začít tvrdit, že jsem je nějak solidně naposlouchal a vstřebal. Ale o tom hledání, postupném prohledávání všech možných zákoutí a (v ideálním případě) konečném prohlédnutí ta extrémní muzika přece ve velké míře je. Když si pouštím hnusnou hudbu, chci slyšet hnusné věci, ne něco, v čem se dá docela pohodlně orientovat hned na první poslech jako v případě „Endinghent“.

Což o to, po zvukové stránce toho Altarage asi nelze mnoho vyčítat. Kytary stále znějí dost ošklivě a temně, jak je pro subžánr cha(padl)otického death metalu zvykem. V tomhle ohledu rozhodně oukej. Řekl bych však, že po skladatelské stránce je „Endinghent“ mnohem čitelnější a průhlednější než „Nihl“. Riffy ani struktury skladeb již nejsou tak zamotané, vše je méně zvířecí. Že by člověk narazil na pořádně zamotané spletence odporně-technického zlo-riffování? V podstatě vůbec…

Vedle toho můžeme Altarage úspěšně vytýkat ještě jednu věc. Ani na „Endinghent“ nedokázali najít svou vlastní tvář, což nemyslím jako doslovné popíchnutí k fotkám a celkové image kapely (zrovna tahle složka mi přijde hodně v pořádku), nýbrž jako honosné pojmenování skutečnosti, že i na druhém albu je z muziky Altarage hodně cítit vliv jiných seskupení, která prošlápla cestu surreálního death metal roky před Španěly. Jinými slovy, Portal jsou z toho stále slyšet strašně moc a už začíná být cítit, že Altarage by se měli soustředit na vlastní invenci a zpracování vlastních hudebních vizí.

Může se zdát, že kritika je poměrně výrazná pro desku úrovně „Endinghent“. Možná máte pravdu, protože na průměrné úrovni Altarage rozhodně nehrají. Popravdě řečeno, v zásadě se mi „Endinghent“ pořád docela líbí, ale mám dojem, že Španělé stále nedokázali plně zužitkovat svůj velký potenciál a naopak že neduhy jsou počin od počinu znatelnější. Což je ohromná škoda, protože jinak tu talent rozhodně je. „Endinghent“ tak vykrystalizovalo do alba, které je „jenom“ dobré, ale skutečná posedlost mu chybí a pohlcení jsem v nenašel.