Země: USA Žánr: atmospheric black metal Datum vydání: 7.4.2015 Label: Avantgarde Music / Primal Relics Records Tracklist: 01. Ethereal Aura pt.I 02. Ethereal Aura pt.II 03. Lucid 04. With Vacant Eyes 05. Lonesome 06. Bitter Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Against PR

Ashbringer je další nová a poměrně zajímavá black metalová formace. Jedná se o jednočlenný projekt, jehož domovem je stát Minnesota ve Spojených státech amerických. Pod palcem jej má jistý Nick Stanger – pokud byste snad čekali, že jde o nějakého zkušeného veterána, jenž vodami undergroundové muziky proplouvá již mnoho let, tak je to přesně naopak. Tenhle týpek ve svém hudebním portfoliu nemá skoro nic. Z jistého úhlu pohledu to však není nic překvapujícího, jelikož Nick v letošním roce oslavil teprve 18. narozeniny. Což je svým způsobem pro člověka jako já trochu depresivní, když vidí, že někdo, kdo se narodil teprve v roce 1997, už vydává pod Avantgarde Music… ale to jen tak na okraj.

Vraťme se radši k hlavnímu předmětu naší recenze, tedy k Ashbringer. Vznik projektu se datuje k jaru 2013, kdy Nick Stanger začal skládat muziku a výsledky svého snažení poprvé zvěčnil na demosnímku „The Bitter Taste of Life’s Only Certainty“ z loňského roku, na němž se nacházela jedna desetiminutová píseň. Dalším krokem pak bylo rovnou dlouhohrající album s názvem „Vacant“, jež vyšlo letos na jaře, a jak již padlo, o jeho vydání se (i když jen v Evropě) postarala renomovaná firma Avantgarde Music. Člověk by tedy očekával, že když si někoho hned na debut vyhmátne takovýhle label, tak ta muzika bude stát vážně za to… odpovídá tomuto předpokladu i skutečná podoba „Vacant“­…?

Než si tuto životně důležitou otázku zodpovíme, asi by bylo na místě si povědět také něco o tom, v jakém hudebním žánru seto Ashbringer vlastně pohybuje… i když, ono to nebude příliš složité to pojmenovat. Ashbringer totiž produkuje atmosférický black metal, jehož hlavním poznávacím znamením je přírodní tématika. Jak už tak tomu u podobných záležitostí bývá, tu a tam si člověk vzpomene kupříkladu na Wolves in the Throne Room, támhle se zase objeví letmá inspirace z hájemství Agalloch. Nicméně, ke cti Nicka Stangera bezesporu slouží fakt, že se v žádném případě nejedná o nějakou bezuzdnou vykrádačku, u níž by vám co minutu naskakovalo jiné jméno. Vybroušeným originálem sice „Vacant“ není, to si zase nic nenalhávejme, ale jedná se o takříkajíc dostatečně původní produkci.

Navíc je vše provedeno zručně a se znatelnou jistotou nejen po stylové, ale i po technické a skladatelské stránce. Na to, že Nick celou desku skládal a nahrával sám v průběhu doby, kdy mu bylo 16 a 17 let, tak si dovolím říct, že je to docela výkon, neboť tvořit takto vyspělé počiny v tomhle věku není zas tak běžná záležitost. Je pravda, že ta atmosféra, o niž v tomto druhu black metalu jde především, není v případě „Vacant“ natolik silná, aby vás to skutečně položilo na lopatky, ale výsledek je pořád hodně sympatický a rozhodně se poslouchá velice příjemně.

Kromě black metalových pasáží ve středním tempu, které tvoří drtivou většinu hrací doby „Vacant“, se tu ovšem nacházejí  i ozvláštnění v podobě nemetalových momentů, jako je tomu kupříkladu v závěru „Lucid“, v pasáži ve třech čtvrtinách „With Vacant Eyes“ nebo v celé „Lonesome“. A navzdory faktu, že Ashbringer je stále především metalová skupina, právě v těchto chvílích je „Vacant“ možná úplně nejpůsobivější. Upřímně bych si do budoucna rozhodně nechal líbit, kdyby se navýšil počet věcí ve stylu „Lonesome“… anebo kdyby snad někdy Nick Stanger vydal celou nahrávku v tomto duchu, když mu tato poloha evidentně jde.

Je pravda, že o nějakém albu roku se v případě „Vacant“ nebavíme ani náhodou, na takovou metu má debut Ashbringer přece jen ještě co dohánět. Přesto se jedná o velmi povedený debut, který by měl příznivcům podobných žánrů stát za slyšení. A mimoto – když nic jiného, album ukazuje, že se tu v podobě Ashbringer vylíhl do budoucna velmi slibný projekt, jehož další počínání by mohlo být tuze zajímavé.