Země: Ukrajina Žánr: progressive black metal Datum vydání: 28.9.2016 Label: Satanath Records / Abstruse Eerie Radiance Tracklist: 01. Last Sunset Without Sun 02. Door 218 03. Not Survived to the Sentencing 04. D.U.S.T. 05. Suicidealer 06. Incubatum Conveyor 07. Morbid Soul Shelter 08. Hypnotik Eye Kvlt Terror Hrací doba: 38:56 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Satanath Records

Ukrajinské formaci Balance Interruption jsem nikdy příliš pozornosti nevěnoval. Sice o nich vím už delší dobu, ale jaksi jsem nikdy neměl potřebu je poslouchat nějak zevrubněji. Vzpomínám si, že jsem kdysi slyšel druhé album „Era II: Deserts of Ashes“ z roku 2011, ale i přes několik relativně slibných momentů jsem neměl chuť to zkoumat podrobně a šel zase o dům dál.

Letos Balance Interruption vydali svou třetí dlouhohrající desku „Door 218“ a při této příležitosti jsem si řekl, že už Ukrajincům zkusím dát šanci, aby mohli ukázat, jestli v nich něco je a případně co přesně v nich je. Navzdory snaze nechat album pořádně uzrát a dát mu čas to ovšem dopadlo v podstatě stejně jako v případě „Era II: Deserts of Ashes“. Což o to, nějaký potenciál tam je, opět nechybí slibné pasáže, ale celkový dojem je takový… nijak zvlášť přesvědčivý.

Začněme ovšem tím pozitivnějším, protože něco málo dobrého se na „Door 218“ přece jenom najde. Balance Interruption se snaží o jakousi dejme tomu progresivnější formu black metalu, přičemž jsou to právě ony výlety nad rámec standardního blackmetalového výraziva, co je tím nejpoutavějším prvkem nahrávky. Tohle směřování odkrývá hned úvodní písnička „Last Sunset Without Sun“, kde se již po necelé minutě objeví industriálnem nasáklá pasáž a později dojde i na saxofonové hrátky.

Nicméně i zde se zároveň ukazuje jakási bezzubost Balance Interruption. Ze saxofonu v (black) metalu se za poslední roky stala docela sexy věc a spousta kapel jej díky tomu začala používat. Problém tkví v tom, že pouhé „použijeme saxofon“ nestačí, i v těch jeho linkách musí být nápady. A zrovna na „Door 218“ bohužel nemám vždy pocit, že je použití tohoto instrumentu opodstatněné. Paradoxně i přesto jsou občasné saxofonové vsuvky příjemným oživením průměrné blackmetalové šedi.

Navzdory několika nadžánrovým pasážím je totiž „Door 218“ stále především blackmetalová deska a v tomto ohledu Balance Interruption nepředvádějí zhola nic zajímavého. Všechny ty prvky navíc jsou tím jediným, co album drží aspoň trochu nad vodou, a právě ony jediné posluchače dokážou vytrhnout z letargie. Kdybychom si ale tyhle pasáže odmysleli, nezbude nám nic jiného než dočista průměrný neobjevný black metal, s nímž nemá cenu ztrácet čas.

Samozřejmě, můžete kontrovat argumentem, že ony vybočující pasáže na „Door 218“ prostě jsou, tak proč bych si je měl jako debil odmýšlet. Z jistého úhlu pohledu máte pravdu, ale pozor – aby bylo album skutečně dobré, tak jednoduše nestačí tam jebnout saxofon, náznak industrialu a tvářit se progresivně, když onen základ, na nějž tyhle prvky roubujete, stojí za velké kulové. Aby byla deska kvalitní, pak i ten základ musí mít hlavu a patu, zvlášť když jsou Balance Interruption v první řadě stále blackmetalová kapela. Ukrajinci si veškerou invenci vyplácali na mimožánrové prvky, metal přišel zkrátka.

Nepopírám, že jisté momenty jsou dobré, hlavně industrialem prodchnuté pasáže se mi líbí. Jenže co je to platné, když se na „Door 218“ nenachází ani jedna píseň, k níž bych neměl žádných výhrad. Všude dojde i na vyloženě hluché pasáže, které dojem stahují dolů a veškerý případný potenciál skladeb znevažují. Jako celek mi novinka Balance Interruption pocitově vychází někam na hranici průměru, akorát se nejedná o tak šedivý materiál. Nadprůměrné chvíle se tu mlátí s podprůměrností a obě tyto větve se vzájemně „vykrátí“. Ale ono je to nakonec jedno, protože výsledek zůstává stejný – „Door 218“ je albem, jež vám silný posluchačský zážitek rozhodně nepřinese. Za pozornost spíše nestojí…