Země: Francie Žánr: death metal / grindcore Datum vydání: 14.2.2014 Label: Season of Mist Tracklist: 01. X2Y 02. Noise 03. Experience Your Flesh 04. Slaughter / Suicide 05. Spit 06. Defiled Purity 07. Jekyll 08. Collection of Dead Portraits 09. Carnivore Sublime 10. Les Morsures du Cerbère 11. June and the Laconic Solstice Hodnocení: Ježura – 8/10 nK_! – 9/10 Průměrné hodnocení: 8,5/10 Odkazy: web / facebook

U lidí, kteří nesjíždějí opravdu extrémní žánry prakticky nonstop, je už asi takovým folklórem, že když stanou tváří v tvář nějaké té řádně ostré smečce, tak k ní přistupují spíše s očekáváním nevalného zážitku, než aby byli natěšeni na ta muzikální jatka, která se co nevidět odehrají. Jenže i takoví lidé po dotyčné náloži nezřídka kdy odcházejí nadšení nebo alespoň překvapení zjištěním, jak se ve svých odhadech zmýlili. Důvodem, proč tímto poznatkem otevírám dnešní recenzi, ale není snaha vzdělávat čtenáře, protože ten dost určitě z vlastní zkušenosti ví, o čem je řeč. Kdepak, jenom se tu snažím naznačit, že přesně tohle jsem pár let nazpět zažil na Brutal Assaultu a strůjcem nebyl nikdo jiný než francouzští řezníci Benighted, jimž jsou následující řádky zasvěceny.

Ačkoli mi tehdy Benighted poskytli opravdu vydatný zážitek a v okamžiku, kdy bylo po všem, jsem si byl jistý, že tuhle kapelu musím prubnout opravdu důkladně, nakonec na to kdovíproč nedošlo, a tak tento dluh splácím až nyní prostřednictvím novinky “Carnivore Sublime”, od které jsem si úpěnlivě sliboval jediné – že potvrdí to, co Benighted tehdy naživo důrazně naznačili, tedy že jsou více než schopni naservírovat posluchači kulervoucí nářez, který ovšem nepostrádá myšlenku a je tak zábavný, jak jen to je možné. Když o tom tak přemýšlím, nebyl jsem ve svých požadavcích na Benighted ani náznakem skromný, ovšem “Carnivore Sublime” mě již pěkných pár týdnů přesvědčuje, že skromnost zde opravdu nebyla na místě. To album je totiž hodné veškerého věhlasu, kterého požívají jeho autoři.

Když se řekne mix grindu a brutal death metalu, sotva si představíte něco jiného než nemilosrdnou a brutální mlátičku, která vás přežvýká a pak vyplivne úplně sešrotované. Benighted na to jdou ale trochu jinak a výsledek jejich snažení je sice extrémně brutální palba od začátku do konce, jenže posluchači přesto nabízí celou řadu důvodů, proč to nevypnout a raději nepustit něco jiného. Vezměme to popořadě. První na ráně je samozřejmě nesmírná instrumentální zručnost všech muzikantů a ruku v ruce s ní tolik důležitá schopnost naplnit desku po okraj komplexní, nápaditou a zkušeně zkomponovanou muzikou. To se zde daří vskutku výtečně, bicí i kytary (tedy nástroje, které jsou jediné slyšet neustále) hrají jednu skvělou věc za druhou a ať už na sedmatřicet minut dlouhé desce ukážete kamkoli, můžete si být jisti, že ukazujete na poctivý kus výtečného muzikantství.

Další, možná úplně nejzásadnější důvod atraktivity “Carnivore Sublime”, se skrývá v její čitelnosti, nápaditosti a pestrosti vlivů, které Benighted nechali do výsledku promluvit. Jak už jsem říkal, samozřejmě se tu pořád bavíme o vysoce extrémní nahrávce, která by některým útlocitnějším jedincům mohla způsobit vnitřní krvácení nebo jim sedřít pokožku zevnitř uší, přesto se ale ani jednou nestane, že by se člověk ztratil v přívalu bezhlavé brutality. Riffy jsou zběsilé, ale navzdory tomu promyšlené a rozvážné, bicí ani zdaleka nepřipomínají krupobití na plechové kapotě nějakého toho čtyřkolového miláčka a jejich rytmika je neskutečně dynamická a vážně luxusní, a konečně – “Carnivore Sublime” je na poměry svého žánrového ukotvení opravdu nesmírně pestrá deska. Změny tempa a hrátky s rytmikou jsou ale jedna věc, a jakkoli jsou věcí nesmírně důležitou, tady je víc na očích něco trochu jiného.

Benighted totiž do své muziky zapracovali celou řadu momentů, které svou zdánlivou nepatřičností zas a znovu posluchače vytrhávají, udržují jej v pozoru a očekávání a tvoří nesmírně vítané koření tohoto už tak pěkně ostrého a chutného guláše. Jednou je to nečekaně melodická, jindy vzletně epická pasáž, tuhle náhlé uklidnění doprovázené takřka tanečně znějícím instrumentálem a támhle zase sólo, které by zapadlo klidně mezi nějaký ten heváč. Nebudu to vypisovat všechno, ani prozrazovat, kde to všechno najdete, protože pak by to bylo houby překvápko. Faktem ale zůstává, že Benighted sází takové vychytávky často a s nesmírnou jistotou a výsledek z toho může akorát tak profitovat.

Když se tedy věci mají tak, jak se mají, není žádný div, že “Carnivore Sublime” baví víc, než by si byl jeden schopen připustit. I když jsem přesně tohle od Benighted chtěl, přesto jsem se až divil, že mi nečiní sebemenší problém otočit skoro 38 minut dlouhou a tak ostrou deskou třeba i několikrát za sebou a poslouchat ji takřka denně několik týdnů v kuse, což značí jediné – Benighted natočili zatraceně podařenou věc. Těžko ji mohu srovnávat s jejími předchůdci, když jsem žádnou z dosavadních šesti nahrávek neslyšel, ale “Carnivore Sublime” je bez nejmenších pochybností vynikající počin, kterým Benighted zcela určitě dále upevní svůj už tak dost pevný status a který dost možná skousnou a především ocení i tací, od nichž se to nečeká. Proto můžu “Carnivore Sublime” směle doporučit všem, jimž nesmrdí zkreslené kytary a extrémní vokál. Věřte mi, stojí to za to!

Další názory:

Žabožroutská sebranka Benighted má v mé hudební knihovničce velmi zvláštní místo. Bez přestávky ji poslouchám od čtvrtého alba “Identisick”, které vyšlo bezmála před osmi lety. Tihle maníci celou svou kariéru řežou brutal death metal míchaný s grindcorem a na rozdíl od mnoha podobných skupin má jejich muzika skutečně hlavu i patu. Materiál textově plný těch nejhorších lidských vlastností, nekompromisní rychlost, nálož energie a v neposlední řadě velmi nadprůměrné hráčské umění – tohle vše a ještě víc jsou pro mě ve zkratce Benighted. “Carnivore Sublime” se mi zdá oproti poslednímu “Asylum Cave” a předposlednímu “Icon” ještě o něco více hrubé, než tomu bylo dříve. Tam, kde se mi hlavně na “Identisick” líbilo kytarové sólování a neuvěřitelná schopnost poskládat skutečně variabilní a neotřelou tvrdou fošnu, je novinka spíše rychlejší, brutálnější a také o dost přímočarejší. To ale kupodivu vůbec nevadí, protože tam, kde jiná uskupení upadají do jednotvárných klišé a neuchopitelného patosu, jsou Benighted stále stejně svěží a originální jako zamlada. Vděčí za to úžasné schopnosti nahrát již po sedmé v řadě desku, která rozbourává hranice a nikoho nekopíruje ani nevykrádá minulost své domovské kapely. Hned zkraje roku solidní šlupka do kebule – smekám. Nejlepší songy: “Experience Your Flesh”, “Spit”, “Collection of Dead Portraits”, “Carnivore Sublime”, “June and the Laconic Solstice” a také bonusový cover “Meticulous Invagination” původně od belgických kolegů Aborted.
nK_!