Země: USA Žánr: sludge / doom metal Datum vydání: 6.6.2018 Label: The Great Barrier Records Tracklist: 01. Slow 02. Death Hrací doba: 43:25 Odkazy: web / facebook / bandcamp

Nová deska Amíků Bongripper se spíš než „Terminal“ mohla rovnou jmenovat „Slow Death“, jelikož to by ji vystihovalo naprosto přesně. Právě tak znějí a taky se tak jmenují dvě skladby, které toto album tvoří. Ostatně podobným způsobem názvy jejich dřívějších výtvorů vznikaly, jako třeba v případě opus magnum „Satan Worhipping Doom“ nebo i starších placek. Nutno uznat, že Bongripper byli vždy trochu v pozadí ostatních žánrových souputníků, což možná způsobuje jejich dřevní žánrová zaujatost a láska k nepřístupným kompozicím, stejně jako nepřítomnost jakýchkoliv vokálů. Instrumentální doom kupodivu nemá moc potencionálních fanoušků.

Přiznám se, že nemám tvorbu Bongripper kompletně neposlouchanou, ale nějakým dostačujícím přehledem snad disponuji. „Terminal“ je už jejich sedmou řadovkou a dost možná řadu fanoušků potěší, jelikož pokračuje ve šlépějích již zmiňovaného „Satan Worhipping Doom“. Posledně vydané „Miserable“ přeci jenom zkoušelo do tehdy hraného stylu nabrat také něco ze začátků kapely, což ovšem nedopadlo úplně nejlépe, a přestože nezašlo tak daleko jako album „Heroin“, zůstalo podobně jako prvotní tvorba Bongripper určena spíše pro zaryté drone-ambientní požitkáře.

Na „Terminal“ zůstávají Bongripper stále nelíbí většinovému obecenstvu, ale vlivy drone a black metalu šly trochu stranou. Drone je tu sice stále přítomný, ale deska se celou dobu spíše pohybuje na jeho hraně, než aby se tak dala rovnou označit. Z toho plyne, že máme co dočinění se sludge/doom metalovým materiálem o šnečí rychlosti a nekončící spirále omamných hudebních motivů. Mohu rovnou napsat, že „Satan Worhipping Doom“ je o úroveň výše, a pokud jste už něco od Bongripper slyšeli, „Terminal“ nemá co nového říci. Kolem a kolem se ale jedná o dobrou desku, která stojí za pozornost.

Především se zde povedlo přijít s několika zajímavými momenty, díky nimž umí píseň vygradovat a nabídnout něco navíc. Obě skladby se pohybují okolo dvaceti minut. Tahle stopáž může spolu s opakováním motivů sice působit jako věčnost, ale věřte, že pocitově to utíká daleko rychleji, což je vždy dobré znamení. Více mě baví první půlka, tedy „Slow“, hlavně díky tomu výbornému plynulému přechodu z jemného vyhrávání do tvrdých kytarových pasáží. Obě tyto polohy Bongripper zkušeně zvládají, takže dokážou atmosférou přemísťovat posluchače z bezmezných výšin do propastných hlubin, což je tedy alespoň u mě to, oč mi u tohoto žánru jde.

To druhá „Death“ působí smířlivějším a méně agresivním dojmem, přesto je stále nekompromisně tvrdá. Drží smysl pro dramatično a dokáže přišpendlit, jenom nabuzuje trochu jiné pocity. Riffy se linou, jako když putují vesmírem se zpožděním několika světelných let, a stejně tak bicí zní neméně dominantně. Na rozdíl od “Slow” se tu nenajde klidnější část, kdy by tahle masáž ustala, takže se po celou dobu vytváří příjemný tlak a posluchačovy sluchovody jsou drceny důkladně. I tak se ale na celkové délce nahrávky může dostavit nuda a ne vždy je vše tak nablýskané, jak doposud popisuji. Zkrátka podobně laděných alb jsem už pár slyšel, a taky že několik z nich to všechno zvládá lépe. Dokonce přestože je to slušné dílo, i letos se vynořilo pár alb, u nichž si troufám říci, že úděl sludge/doom žánru zvládla lépe.

To může být také trochu problém, jelikož v daném ranku vyšli letos, jen tak namátkou třeba noví Sleep, Thou, YOB nebo Urfaust, takže konkurence je a není vůbec malá. Bongripper se odlišují právě tím, že nemají zpěvy, ale tak nějak nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Samozřejmě, že tahle hudba má svoje kouzlo i bez nich, ale když se dokáže skladba vhodně otextovat, ihned z toho může být další faktor, který celou tvorbu posune ještě dál. Bongripper v tomhle, podobně jako třeba Belzebong, zřejmě nikdy neustoupí.

„Terminal“ určitě dokáže reprezentovat povedený sludge/doom, přestože v rámci celého žánru nepředstavuje nic převratného. Pár jeho poslechů určitě neurazí, avšak na nějakou dlouhodobější záležitost to také nevidím. Jsem si jistý, že žánrové posluchače potěší, jelikož kvalita a atmosféra tu zcela jistě je, ale Bongripper samotní se nikam moc neposunuli a nadále tak zůstanou v ústraní, což jim koneckonců asi vůbec nevadí.