Converge – The Dusk in Us

Converge – The Dusk in Us

Converge - The Dusk in Us

Země: USA
Žánr: post-hardcore
Datum vydání: 3.11.2017
Label: Deathwish Inc.

Tracklist:
01. A Single Tear
02. Eye of the Quarrel
03. Under Duress
04. Arkhipov Calm
05. I Can Tell You About Pain
06. The Dusk in Us
07. Wildlife
08. Murk & Marrow
09. Trigger
10. Broken by Light
11. Cannibals
12. Thousands of Miles Between Us
13. Reptilian

Hrací doba: 43:53

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

Zoufalství. Nadvláda emocí, neschopnost usměrnit myšlenky do souvislého toku, kanonáda protichůdných pocitů. Obava, že budoucnost nic dobrého nepřinese, a pokud ano, bez vás bude lepší, alespoň pro ostatní. Láska, pocit vděčnosti, hanby za věci minulé i budoucí, vina, vnímání vlastní malosti. Pomalá, sžíravá nenávist k těm, kteří se tváří dobrotivě, a přitom se přetvařují. Není cesty pryč, nebo alespoň ne takové, po níž by se dalo vrátit.

Converge jsou jednou z těch kapel, které existují proto, aby své posluchače zahltili řadou často zcela protichůdných emocí. „Jane Doe“ byla výstavní skříní utrpení, pod nánosem agrese skrývala bezradnost. Jen málokdy hudba dovede tak živě a uvěřitelně zprostředkovat pocity někoho, na kom by vám v jiných situacích vůbec nezáleželo. Utekla téměř dvě desetiletí a Converge jsou dnes v podstatě jinou kapelou, přestože neprošli jedinou změnou sestavy. Proměnou či spíše vývojem prošla hudba, ale schopnost zarýt se do nejhlubších vrstev posluchačova podvědomí a ovlivňovat jeho myšlení zůstala. „The Dusk in Us“ pokračuje v nastoleném trendu jak hudebním směřováním, tak ohromně vysokou úrovní.

Pokud bych o Converge nikdy neslyšel a udělal si o jejich tvorbě názor na základě škatulek, kam bývají nejčastěji zařazováni, asi bych skončil s naprosto mylnou představou. Američané jsou totiž běžně řadění mezi metalcorové kapely, což je podle mě stejný omyl jako považovat System of a Down za kapelu nu-metalovou. Converge ve svých počátcích stvořili něco, co jiní později přetvořili v metalcore, jak ho známe dnes, ovšem šli si dále svou cestou a dnes se dá říci, že je jejich zvuk naprosto unikátní a těžko zařaditelný.

Jednou z vlastností, kterou během let hudba Converge nabyla, je techničnost mnohých pasáží. To vše vyvrcholilo na dnes již osmiletém „Axe to Fall“, jehož úvodní čtveřici skladeb osobně řadím mezi nejvirtuóznější agresivní metalové pasáže. Vyjma tohoto „úletu“ je však vlastně obdivuhodné, jak nesmírně pokorně a nenápadně své schopnosti členové Converge předkládají. Nejvýraznější je bezpochyby Kurt Ballou a jeho časté výlety po celé délce krku kytary, přesto je však tvorba Converge v první řadě týmovou záležitostí. Minimum sól, žádný egocentrismus či jednostranně orientované pasáže, vše je zaměřené na maximální dopad hudby na posluchače.

„The Dusk in Us“ je toho skvělou ukázkou. Přestože ve vás jeho první poslech může vyvolat dojem naprostého chaosu, vězte, že to je jen důsledek vyváženosti jednotlivých nástrojů a tím vzniklé zdánlivé absence jakýchkoli z řady vystupujících momentů. Jak se však zaposloucháte hlouběji, najdete desítky odstínů provázející desítky emocí.

Jen úvodní „A Single Tear“ jich přináší hned několik. Úvodní kanonáda Ballouových riffů načne skladbu agresivně, z refrénu prokládajícího Bannonův zoufalý křik s chraplavým hlasem Kurta Balloua čiší zoufalství, zatímco z tišší části jen krátce po refrénu pro změnu odhodlání. Když pak Bannon opakovaně proklamuje „when I held you for the first time, I knew I had to survive“, vypovídající vše, co potřebujete vědět o souboji mezi odpovědností a závislostí, je vše dokonáno a kolo emocí uzavřeno. „A Single Tear“ je skvělý otvírák a v jistém ohledu v sobě shrnuje celé album. Zejména v první polovině desky jsou Converge převážně agresivní. „Eye of the Quarrel“ je nevybíravá, neutuchající kanonáda bicích tlačí skladbu kupředu. „Under Duress“ je pomalejší, špinavá, plná zoufalých výkřiků kytary, s výborným zpěvem Balloua v refrénu a skvělým vyvrcholením po pouhých třech minutách hrací doby. Titulní skladba stojí téměř ve středu alba, po jeho ostrém začátku se Bannonovo tiše recitované „and at night they come“ zahryzne hluboko do posluchačova zátylku. Čistě zpívaný refrén je nádherný a závěrečný klimax patří mezi nejlepší v historii kapely.

Converge

Druhá polovina desky je snad až na ostrou „Wildlife“, jež tvoří skvělý kontrast k jí předcházející titulní skladbě, o něco přímočařejší, není však o nic slabší. Ostré údery ve slokách „Murk & Marrow“ jsou zničující, „Trigger“ je mým nejoblíbenějším kouskem druhé části alba díky pomalejšímu rozjezdu, melodickému refrénu, skeletálnímu sólu či v závěru jako mantra opakovanému „was it worth it?“ „Broken by Light“ je punk na drogách a oldschool thrash metal v jednom a spolu s následnou minutovkou „Cannibals“ tvoří perfektní dvojici pro doplnění energie před blížícím se koncem alba.

Právě k němu bych měl vlastně jediné dvě výhrady. „Thousands of Miles Between Us“ patří mezi tišší a atmosféričtější kousky a jako taková mě velice potěšila, jenže zejména v úvodu je znát, že si zde Bannon ukousl pěvecky příliš velké sousto. Dojemný refrén sice vše napraví, jenže přichází až moc pozdě. Závěrečná „Reptillian“ začne velice dobře, úvodní dvě minuty jsou doslova mohutné, bohužel však z nějakého důvodu nezbyl prostor pro pořádný závěr. Přijde mi škoda, že album s tak povedeným vývojem je utnuto tak zhurta a necitlivě. Přitom se nedá říci, že by Converge neměli vhodný materiál. Jen pár měsíců staré EP „I Can Tell You About Pain“ obsahovalo výtečnou skladbu „Eve“, jejíž velkolepá gradace by byla na závěr „The Dusk In Us“ naprosto perfektní, Converge se ovšem rozhodli ji na novinku neumístit.

Jenže to nic nemění na skutečnosti, že zde mluvíme o nahrávce na nesmírně vysoké úrovni. Laťka předchozími počiny byla stanovena vysoko, Converge se však výzvy nezalekli a natočili další excelentní desku. Včera zde vyšla má recenze nového počinu Trivium, o němž jsem prohlásil, že jde o album takřka dokonalé, ale přesto se pro něj nedovedu nadchnout. S „The Dusk in Us“ je to naopak. Má totiž své vady, není perfektně vyleštěné a při prvních posleších se s vámi celkem pere, ale i přesto jde o desku, která mě plní radostí, zoufalstvím, hněvem i dalšími asi patnácti pocity, to vše znovu a znovu a stále dokola.

„I ask from within my heart, where did our failures start
If we must imagine ourselves as someone, somewhere else
And what does the future hold, if we’re running low on health and hope
Our denial it speaks in tongues, there’s monsters among us
Dusk lives within us, darkness won’t give up“
(„The Dusk in Us“)


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.