 |
|
Země: Francie Tracklist: Hrací doba: 48:26 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Francouzští Mur na sebe poprvé upozornili v roce 2014, kdy jim vyšlo dvacetiminutové bezejmenné EP. To se mi ve své době dost líbilo a v dobové recenzi jsem jej také dostatečně vychválil. Nejednalo se ovšem o nahrávku, k níž by bylo nutné se vracet i zpětně, takže po napsání článku minialbum, pozitivní kritice navzdory, dopadlo stejně jako mnohé jiné počiny, které jsou vlastně dobré, ale ne výjimečné – už nikdy poté jsem si jej nepustil.
Jméno kapely mi nicméně v hlavě utkvělo, takže když se loni po celých pěti letech objevila první řadovka, vlastně mi to udělalo radost. Na prvotinu mi zůstala pozitivní vzpomínka, tudíž mi přišlo naprosto přirozené zkontrolovat, jak si Francouzi vedou po takové době a v dlouhohrajícím formátu.
V průběhu poslouchání desky „Brutalism“ jsem se rozhodl osvěžit si i staré ípko a podívat se, co s ním provedlo působení času. A bohužel musím říct, že těch pět let se k „Mur“ nezachovalo dvakrát přívětivě. Dnes už mi ta nahrávka zdaleka nepřijde tak zajímavá, jak jsem v dobové recenzi prezentoval. Jistě by se dalo hovořit o nějakém potenciálu k rozvinutí, ale ten sám o sobě nezaručuje kvalitní poslech. Celkově nešlo o nic zvláštního. Zpětně se tedy musím čtenářům omluvit, protože „Mur“ může posloužit jako ukázkový příklad přechválené recenze z časů, kdy jsem ještě nedokázal mnohé věci vnímat s takovou pečlivostí jako později a kdy jsem ještě neměl odvahu psát s takovou upřímností jako dnes. Na chybách se ale člověk učí a právě uvědomění, že sám plodím takové nezaslouženě nadšené recenze, mě kdysi donutilo se nad svým přístupem zamyslet a přimělo přemýšlet kritičtěji a přísněji.
Dlouhohrající debut „Brutalism“ je ale naštěstí jiný případ. Mur se během prodlevy mezi pilotním ípkem a současným počinem hodně posunuli a očividně vyzrály do formy, která zní výrazně zajímavěji a svébytněji než šest let stará prvotina. Dovolím si tvrdit, že „Brutalism“ již přísnější měřítka snese a že se jedná o album, za jehož pochválení se za dalších pár let již nebudu muset ospravedlňovat.
„Brutalism“ působí ve všech ohledech dotaženěji a sebejistěji. Pocitově podle mě ubylo black metalu a deska tíhne víc k post-hardcoru a sludgi, což mi paradoxně i navzdory mému vkusu v tomhle konkrétním případě nijak nevadí. „Brutalism“ je totiž skladatelsky vytříbenější, snad i variabilnější, a rozhodně dokáže nabídnout víc opravdu dobrých momentů.
Do skutečně zajímavých a pozoronosti hodných (nikoliv však nutně pozoruhodných, na to zase pozor) vod však desku táhne zejména koketování s industriálními plochami a jemné avantgardní tendence, jež na „Brutalism“ promlouvají především skrze klávesové pazvuky.
Za příklady těchto tendencí mohou posloužit třeba výborná intra songů „Sound of a Dead Skin“ nebo „Nenuphar“, případně celá „Die Kinder tanzen um das Feuer Desjenigen, der das Licht bringt“. Kombinace kytarové a klávesové složky pak dokáže udělat i hodně intenzivní pasáže jako třeba v „My Ionic Self“ či závěru „You Make I Real“.
Naneštěstí ale ne všechno na „Brutalism“ je úplně růžové. Sem tam zajímavý motiv se nechá najít i v jiných nejmenovaných skladbách, ale stejně tak se na albu nacházejí i sušší pasáže, v nichž Mur tepou nástroje ve vesměs standardním kvalitativním spektru. Třeba tracky jako „I Am the Forest“, „Red Blessings Sea“ nebo „I See Through Stones“ nejsou nijak zvláštní a nepřinášejí nic, co byste si mohli a měli zapamatovat.
Díky téhle vatě a nevyrovnanosti nakonec „Brutalism“ není žádnou velkou deskou, jíž byste museli věnovat pozornost. Ve finále se tedy jedná spíš jen o sympatickou žánrovku s několika svěžími částmi. Přesto lze říct, že první deska znamená vykročení správným směrem. Další počin Mur si rád pustím a budu doufat, že Francouzi budou mít ještě větší chuť experimentovat.
