Archiv štítku: Mur

Mur – Brutalism

Mur - Brutalism

Země: Francie
Žánr: post-hardcore
Datum vydání: 25.10.2019
Label: Les acteurs de l’ombre Productions

Tracklist:
01. Sound of a Dead Skin
02. I Am the Forest
03. Nenuphar
04. Die Kinder tanzen um das Feuer Desjenigen, der das Licht bringt
05. Third
06. My Ionic Self
07. Red Blessings Sea
08. I See Through Stones
09. Livity
10. You Make I Real
11. BWV721

Hrací doba: 48:26

Odkazy:
web / facebook / bandcamp / instagram

K recenzi poskytl:
Les acteurs de l’ombre Productions

Francouzští Mur na sebe poprvé upozornili v roce 2014, kdy jim vyšlo dvacetiminutové bezejmenné EP. To se mi ve své době dost líbilo a v dobové recenzi jsem jej také dostatečně vychválil. Nejednalo se ovšem o nahrávku, k níž by bylo nutné se vracet i zpětně, takže po napsání článku minialbum, pozitivní kritice navzdory, dopadlo stejně jako mnohé jiné počiny, které jsou vlastně dobré, ale ne výjimečné – už nikdy poté jsem si jej nepustil.

Jméno kapely mi nicméně v hlavě utkvělo, takže když se loni po celých pěti letech objevila první řadovka, vlastně mi to udělalo radost. Na prvotinu mi zůstala pozitivní vzpomínka, tudíž mi přišlo naprosto přirozené zkontrolovat, jak si Francouzi vedou po takové době a v dlouhohrajícím formátu.

V průběhu poslouchání desky „Brutalism“ jsem se rozhodl osvěžit si i staré ípko a podívat se, co s ním provedlo působení času. A bohužel musím říct, že těch pět let se k „Mur“ nezachovalo dvakrát přívětivě. Dnes už mi ta nahrávka zdaleka nepřijde tak zajímavá, jak jsem v dobové recenzi prezentoval. Jistě by se dalo hovořit o nějakém potenciálu k rozvinutí, ale ten sám o sobě nezaručuje kvalitní poslech. Celkově nešlo o nic zvláštního. Zpětně se tedy musím čtenářům omluvit, protože „Mur“ může posloužit jako ukázkový příklad přechválené recenze z časů, kdy jsem ještě nedokázal mnohé věci vnímat s takovou pečlivostí jako později a kdy jsem ještě neměl odvahu psát s takovou upřímností jako dnes. Na chybách se ale člověk učí a právě uvědomění, že sám plodím takové nezaslouženě nadšené recenze, mě kdysi donutilo se nad svým přístupem zamyslet a přimělo přemýšlet kritičtěji a přísněji.

Dlouhohrající debut „Brutalism“ je ale naštěstí jiný případ. Mur se během prodlevy mezi pilotním ípkem a současným počinem hodně posunuli a očividně vyzrály do formy, která zní výrazně zajímavěji a svébytněji než šest let stará prvotina. Dovolím si tvrdit, že „Brutalism“ již přísnější měřítka snese a že se jedná o album, za jehož pochválení se za dalších pár let již nebudu muset ospravedlňovat.

„Brutalism“ působí ve všech ohledech dotaženěji a sebejistěji. Pocitově podle mě ubylo black metalu a deska tíhne víc k post-hardcoru a sludgi, což mi paradoxně i navzdory mému vkusu v tomhle konkrétním případě nijak nevadí. „Brutalism“ je totiž skladatelsky vytříbenější, snad i variabilnější, a rozhodně dokáže nabídnout víc opravdu dobrých momentů.

Do skutečně zajímavých a pozoronosti hodných (nikoliv však nutně pozoruhodných, na to zase pozor) vod však desku táhne zejména koketování s industriálními plochami a jemné avantgardní tendence, jež na „Brutalism“ promlouvají především skrze klávesové pazvuky.

Za příklady těchto tendencí mohou posloužit třeba výborná intra songů „Sound of a Dead Skin“ nebo „Nenuphar“, případně celá „Die Kinder tanzen um das Feuer Desjenigen, der das Licht bringt“. Kombinace kytarové a klávesové složky pak dokáže udělat i hodně intenzivní pasáže jako třeba v „My Ionic Self“ či závěru „You Make I Real“.

Mur

Naneštěstí ale ne všechno na „Brutalism“ je úplně růžové. Sem tam zajímavý motiv se nechá najít i v jiných nejmenovaných skladbách, ale stejně tak se na albu nacházejí i sušší pasáže, v nichž Mur tepou nástroje ve vesměs standardním kvalitativním spektru. Třeba tracky jako „I Am the Forest“, „Red Blessings Sea“ nebo „I See Through Stones“ nejsou nijak zvláštní a nepřinášejí nic, co byste si mohli a měli zapamatovat.

Díky téhle vatě a nevyrovnanosti nakonec „Brutalism“ není žádnou velkou deskou, jíž byste museli věnovat pozornost. Ve finále se tedy jedná spíš jen o sympatickou žánrovku s několika svěžími částmi. Přesto lze říct, že první deska znamená vykročení správným směrem. Další počin Mur si rád pustím a budu doufat, že Francouzi budou mít ještě větší chuť experimentovat.


Mur – Mur

Mur - Mur
Země: Francie
Žánr: black metal / post-hardcore
Datum vydání: 26.2.2014
Label: Dooweet Records

Tracklist:
01. Hugo Suits
02. Hermetic Party
03. Feed the Swamp
04. Dominance
05. I’d Rather Have You Dead Than Pregnant

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Dooweet

Pokud jste naši stránku neotevřeli poprvé v životě asi tak před pěti minutami, asi jste si už všimli, že jestli mám nějaký žánr vážně rád, je to black metal… ne nadarmo recenzuji drtivou většinu žánrových nahrávek, které se zde objeví. Ačkoliv samozřejmě poslouchám i spoustu jiných stylů a poslouchám je hodně rád, black metal pro mě už asi navždy zůstane číslem jedna, můžu jej ve všech jeho formách a bez nadsázky denně. Oproti tomu hardcore mi neříká v podstatě vůbec nic… aniž bych se chtěl dotknout jeho posluchačů, mně ty hardcorové kapely znějí všechny stejně, ale nic proti tomu, posluchačům hardcoru jistě zase přijde black metal jako vymaštěnost, takže je to v pohodě. Jenže mám setsakra rád, když se tyhle dvě věci dají dohromady…

Kapel, které tyto dva žánry kombinují, není úplně málo, zároveň jich však není ani úplně hodně a z obecného hlediska tvoří poměrně malý zlomek. Když se to ovšem povede spojit odpovídajícím způsobem, tak ze společné soulože chorobnosti black metalu a drajvu hardcoru vznikají pěkně agresivní a nasraní bastardi, kteří vás nakopou do prdele, flusnou vám do ksichtu a při odchodu na vás vystrčí řiť. Člověk si to ale i tak pustí znova, protože tenhle druh bordelu prostě funguje až nevídaně skvěle a dokáže tvořit působivou atmosféru i chuť někomu rozbít držku zároveň.

Přestože už jistě správně tušíte, kam jsem tímto úvodem mířil, začněme ještě jednou a z jiné strany… Pokud jste naši stránku neotevřeli poprvé v životě asi tak před pěti minutami, asi jste si už všimli, že v poslední době tvoří podstatnou část alb, která recenzujeme, počiny zaslané různými firmami a kapelami. Zpočátku pro nás byla každá takováhle nahrávka událost, ale jakmile už to začalo chodit po desítkách a člověk to může přehazovat vidlemi (žádná narážka na vidlácký power metal), tak prostě trochu otupíte a nějaká velká očekávání od jednotlivých desek nemáte. Stejně tak jsem je neměl ani ohledně začínající francouzské formace Mur, která v nedávné době vydala své stejnojmenné debutové minialbum…

“Mur” jsem do přehrávače vkládal pouze s vědomím, že by mělo jít o nějaký post-hardcore říznutý black metalem. V nějakou extrémní šlehu, která by se mohla rovnat největším peckám tohoto specifického subžánru, jsem však nedoufal… znáte to, začínající kapela a tak dále. Jenže… ona to šleha docela je. Na “Mur” se totiž plus mínus nachází vesměs vše, co mě na podobné stylové kombinaci vždycky bavilo, navíc i relativně s vlastním ksichtem, což je super. Až v tomto bodě, po několika posleších, jsem se konečně uráčil provést nějakou rešerši, při níž se ukázalo, že i když je Mur nové jméno, v sestavě figuruje například člověk, který prošel řadami Today Is the Day nebo Glorior Belli, tudíž se není co divit, že výsledek zní velice dospěle a netrpí nějakými dětskými nemocemi.

“Mur” obsahuje 24 minut materiálu, což je úplně v pohodě, přece jenom se jedná o EP… není to však úplně málo, je to vlastně úplně dost na to, aby se člověk nasytil. V rámci oněch 24 minut se toho totiž děje docela dost, a jak už tomu tak u podobných záležitostí bývá, jedná se o docela slušnou divočinu. Mur ovšem nebodují nějakou naprosto nezřízenou agresí jako třeba The Secret, ani extrémně dusivou a odpornou atmosférou jako Celeste, zde je ta divočina spíše v tom smyslu, kolik se tam toho děje. Místy bych se nebál to označit i za lehce avantgardnější přístup, který je právě tím důvodem, proč jsem výše blekotal cosi o relativně vlastním ksichtu. To vše jistě do určité míry souvisí také s tím, že víc než s klasickým hardcorem Mur ten black metal znásilňují post-hardcorem… anebo je to snad opačně a black metal przní post-hardcore? Možná, že by to odpovídalo spíš, ale je to vlastně šumák, protože hlavní je výsledek a ten je parádní.

Všechny songy jsou hodně členité a neustále se v nich něco děje, místo pro nudu není ani v nejmenším. Rychlé momenty mají odpovídající odpich, vlivy black metalu jsou patřičně chorobné, občasné zatěžkané riffy dají vzpomenout až na sludge, sem tam se objeví nějaké pomalejší bahno s atmosférou, tuhle nějaká rafinovaná melodie nebo vyhrávka, jinde zase syntezátor. Uřvaný vokál, který se na rozdíl od hudby nese v trochu usedlejším duchu (co do stylu, ne co do samotného projevu), je rovněž zcela adekvátní. Jednoduše řečeno, všechno je na tom správném místě, má to nápad, muzika má hlavu a patu, dává smysl a má prostě koule.

Za mě tím pádem rozhodně ano. Mur mě na své prvotině hodně zaujali a přišli s materiálem, jenž je až překvapivě silný, trvanlivý a kvalitní, baví mě a vlastně nemám, co bych mu vytknul. Je to pecka, v níž snoubí nasranost s inteligencí a animálnost s promyšleností, zůstává patřičně extrémní, ale stále se nejedná o rubanici bez mozku… a to jsou všechno věci, které mi plně vyhovují. Rozhodně palec nahoru a budu se těšit na případné pokračování.