Země: Itálie Žánr: post-hardcore / sludge metal Datum vydání: 27.9.2019 Label: Argonauta Records Tracklist: 01. Debug 02. Arpia 03. Ruins 04. Perfidia 05. Misfortune Hrací doba: 32:26 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Lambs

Italské Lambs jsem se nikdy nenaučil poslouchat. Jednoduše k tomu nebyla motivace. Poprvé jsem se s kapelou potkal na jejím debutovém počinu, jímž bylo minialbum „Betrayed from Birth“ z roku 2015. Šlo o docela ok materiál, ale nic zvláštního. Nic, co by mělo utkvět v paměti na dobu delší než poslech samotné nahrávky. Dneska už bych ani nevěděl, jak „Betrayed from Birth“ znělo, kdybych si jej před recenzí neosvěžil. A skutečně se nejedná o nic výjimečného, čemu by měl člověk věnovat zvýšenou pozornost.

V následujících letech nebyli Italové co do studiové tvorby nějak zvlášť aktivní. Vlastně bylo docela ticho, jejž protrhl až loňský rok prostřednictvím sedmipalcového splitu „Trisma“, jehož druhou stranu okupovali němečtí Ill Neglect. Tenhle počin mě nezajímal, vůbec jsem jej neposlouchal a nemám v plánu na tom nic měnit.

Popravdě řečeno, obecně jsem neměl úplně v plánu se Lambs ještě někdy věnovat. Věcí k poslechu se všude válí hromada, takže zdánlivě není důvod se vracet k něčemu, co už člověk zkoušel a nezaujalo ho to. Přesto jsem se z nějakého důvodu rozhodl dát Italům další šanci, když se loni konečně dopracovali k dlouhohrajícímu debutu „Malice“. Částečně i kvůli tomu, že jsem podobnou muziku už nějakou chvíli nerecenzoval, ale hlavně jsem byl trochu zvědavý, kam se za ten čas Lambs posunuli.

První poslech jasně napoví, že kapela urazila velký kus cesty. Posun oproti „Betrayed from Birth“ je zásadní. „Malice“ zní prakticky ve všech ohledech lépe. Samozřejmě by se dalo poukázat i na zvukovou úpravu nahrávky, ale za ještě důležitější považuji skutečnost, že Lambs vyzráli z hudebního hlediska. Aktuální materiál působí vyzrálejším a ambicióznějším dojmem. Z „Malice“ mám dojem, že Lambs už nyní nechtějí být obyčejně znějící průměrnou skupinou, ale záleží jim na tom, aby přišli s něčím výraznějším a zajímavějším. Pozitivní zjištění – o tom žádná.

Jedna věc je ale dobrá výchozí myšlenka a s ní spojená snaha a druhá věc je vlastní výsledek, protože ten nemusí vždy dopadnout podle představ. Snad jsem ochoten věřit, že dopadl podle představ samotných Lambs, ale podle mých představ tomu k opravdu zapamatovatelnému albu ještě leccos schází.

Na „Malice“ se stále nachází množství pasáží, v nichž se Italové nemohou zbavit okovů standardního pojetí post-hardcoru / sludge, jak jsme jej už všude možně slyšeli milionkrát. Jasně, Lambs dokážou poměrně zručně pracovat se základními ingrediencemi takové žánrové kombinace, takže nasazení a určitá intenzita tomu nechybí. Pokud se vám tohle líbí víc než mně, pak budete určitě spokojeni, protože dostanete základ, jejž máte rádi, a nad něj jako nadstavbu ty zajímavější momenty, které vám z toho udělají výborné album.

Bohužel pro mě, já nějak obrovský fanda post-hardcoru / sludge nejsem. Poslouchatelné mi to přijde v pohodě, ale baví mě až ty chvíle, kdy se Lambs vydávají nad rámec vytyčeného základu. Mluvím třeba o minimalistických začátcích „Debug“ a „Ruins“, skvělé prostřední části „Perfidia“ nebo natlakovaným momentům v „Misfortune“. Tehdy mi Lambs přijdou vcelku zajímaví.

Celkové dojmy z „Malice“ jsou nicméně trochu rozporuplnější. Na můj vkus se tu nachází příliš mnoho minut, které jsou docela obyčejné. Určitě se sice jedná o slušnou nahrávku, ale stejně tak určitě se nejedná o excelentní nahrávku.