Země: Německo Žánr: melodic black metal Datum vydání: 15.11.2013 Label: Schwarzdorn Production Tracklist: 01. Repayment for Committed Injustice 02. Betrayal of Trust 03. Slur 04. Len dopis (Just a Letter) 05. Due of Commercialisation 06. Seven Seasons 07. Dying in the Corner 08. Majestic Uprising Hodnocení: Ježura – 7/10 H. – 6,5/10 Průměrné hodnocení: 6,75/10 Odkazy: web / facebook K recenzi poskytl: Metal Promotions

Na rovinu říkám, že Dark Man Shadow patří k těm kapelám, kterých bych si sám od sebe určitě nevšiml. Média o nich mlčí, navenek nijak nevyčnívají z nespočtu jim podobných, na kontě sice už nějakou tu nahrávku mají, ale co je to platné, když o nich svět neví… Jedinou zajímavostí, která v případě Dark Man Shadow trochu narušuje úplně zaměnitelný profil, je skutečnost, že letošní deska “Victims of Negligence” je comebackem po deseti letech, během kterých byla kapela následkem smolného krachu vydavatele uložena u ledu. A jo, taky tady tluče do škopků Matze z Nocte Obducta, ale to je asi tak všechno, čím by mohli Dark Man Shadow nezainteresovaného člověka přesvědčit k tomu, aby jim věnoval trochu svého času. Čím déle ale novinku poslouchám, tím více si říkám, že je to vlastně docela škoda, protože Dark Man Shadow mají přinejmenším ve své současné podobě přeci jen co nabídnout.

A co že to je, čím se Dark Man Shadow mohou chlubit? Asi se budete smát, ale je to směska gothic metalu a melodického black metalu s tím, že do toho občas promluví lehounký odkaz death metalu. Sama taková kombinace vypadá s přihlédnutím k výše uvedenému dost podezřele, a když pak ještě na kapelu prásknu, že výsledek jejich snažení zní, jako by vypadnul odněkud z druhé poloviny devadesátých let, kde kdo už to asi vzdává. Jenže ono se občas stává, že i ta nejnemožnější kombinace nějak dává smysl, a to je přesně případ “Victims of Negligence”. Ta deska je totiž nějakým obskurním způsobem dobrá. Když se podíváte na její hudební náplň, tak vás sice přepadne zvláštní pocit, že je to všechno trochu zastydlé v čase, překonané a naivní, jenže právě v tomhle spočívá celé kouzlo nahrávky. To, co dělá z “Victims of Negligence” obstojnou desku a v dnešní době tak trochu zjevení, je totiž právě ten všudypřítomný odér zastaralosti. Album totiž působí dojmem, jako by bylo složeno i nahráno v dobách, kdy se symfonické metalové žánry teprve formovaly a jejich tvůrci přicházeli s něčím, co tu do té doby nebylo. To je sice přes patnáct let stará historie, ale v tomto případě to funguje i v roce 2013 a “Victims of Negligence” je svým způsobem svěží a hlavně upřímná sonda do minulosti.

Čistě hudebně to žádný velký zázrak není, ale funguje to – a místy dokonce velmi dobře. Jak už padlo výše, “Victims of Negligence” se pohybuje zejména někde mezi symfonickým black metalem a gothic metalem. Z prvního bere především tempo a větší část výrazu kytary. Většinou tedy jde o svižné sypačky, občas se ale dostane ke slovu death metalem zavánějící riff nebo nějaká ta jemná brnkačka. Sice to není nijak zvlášť nápadité, ale působí to ale celkem přirozeně a nijak to netluče do uší. Pak tu máme klávesy. Ty jak melodicky, tak zvukově jako by vypadly z repertoáru nějaké začínající symfo kapely, ale právě o tomhle jsem mluvil v předchozím odstavci – proti všem předpokladům to funguje. A dost podobně jsou na tom i vokály. Minimálně ten školený ženský, který desce dodává většinu jejího gothic feelingu, opět trochu působí jako klišé, nicméně je to klišé funkční. Zajímavější je mužský vokál, o který se stará kytarista Sorroth. Nejde o klasický growl nebo scream, ale namísto toho Sorroth užívá svérázného řevu a tato poloha mu evidentně sedí. Navíc působí celkem neoposlouchaně, a když bych měl vybrat nějaký jasně zapamatovatelný nebo vyčnívající aspekt “Victims of Negligence”, bude to asi právě Sorrothův vokál. V takovém výběru bych ale určitě neopomněl zmínit Matzeho bicí, protože je naprosto zřetelně znát, že pan bubeník není žádný nýmand. Bicí jsou objektivně asi tou nejhodnotnější složkou desky a nebýt jich, “Victims of Negligence” by na tom byla asi o poznání hůř.

Celkově vzato se deska nese v poměrně vyrovnaném duchu. Až na jednu výjimku hrají Dark Man Shadow pořád ten svůj symphonic black gothic cosi metal v plus mínus stejném tempu a nejdůležitějším rozlišovacím faktorem je to, jak dobrou melodii nebo jak silný nápad ta která skladba obsahuje. Mě osobně víc oslovila druhá polovina alba a v ní skladby “Due of Commercialisation” a zejména skvělá “Dying in the Corner”, ale ani ostatní na tom nejsou vyloženě zle, mají něco do sebe, a při půlhodinové stopáži tak album nestihne začít nudit. Na opačné spektrum kvality bych zařadil onu zmiňovanou výjimku, jedinou baladu alba “Len dopis (Just a Letter)”. Ano, čtete správně, skladba je nazpívaná slovensky a svým způsobem je to zejména pro našince (a pochopitelně Slováky) zajímavé zpestření, ale zejména její první polovina působí přinejmenším divně, protože ta slovenština k charakteru zpěvu zkrátka moc nesedí. Ale že by to zase nešlo poslouchat, to v žádném případě netvrdím.

Těžko říct, jestli Dark Man Shadow mají v úmyslu na tento comeback navázat nějakou skutečnou aktivitou, nebo jestli jde jen o labutí píseň, kterou kapela dlužila sama sobě, a nyní bude následovat definitivní konec. Ať už to ale bude jakkoli, “Victims of Negligence” je na každý pád poctivá deska, která svou upřímností a sympatickou zastaralostí může zabodovat u řady posluchačů, kterým už současné přeprodukované a nezřídka kdy dost vyčpělé žánrové nahrávky lezou krkem. Neříkám, že si “Victims of Negligence” vysloužila stálé nebo snad privilegované místo v mé sbírce, ale nějak se mi nechce ji mazat – a to není vůbec špatné skóre.

Další názory:

“Victims of Negligence” přichází celých deset roků od předchozího alba Dark Man Shadow, “The Shore of Straying Souls”. A vzhledem k tomu, jak staře až zastarale novinka zní, by se doslova hodilo říct, že kapela zamrzla v čase a pauzu ignorovala. Přesto to udělat nelze, jelikož Dark Man Shadow zní, jako by nezamrzli před deseti lety, ale před patnácti a více. “Victims of Negligence” se svým přístupem k melodickému black metalu opravdu jako by vypadlo odněkud z druhé poloviny 90. let, avšak nemůžu tvrdit, že by mi to vadilo. Pokud se nejedná o vyloženou vykrádáčku, což zde není, byť ta nahrávka zní poplatně “své” době, tak se ve mně ozve odpovídající část hudebního fanouška, jelikož navzdory poslouchání všelijakých avantgard jsem v jádru stále staromilec a nostalgik, a dokážu si takovou záležitost vážně užít. Ani “Victims of Negligence” mi v žádném případě není proti srsti, vlastně jsem od toho alba nečekal vůbec nic, takže jsem byl dost hezky překvapen, když se z toho vyklubala poměrně příjemná záležitost. Když tedy pominu trochu utahanou “Len dopis (Just a Letter)”, která mi moc nesedla a kromě užité slovenštiny na ní nevidím nic moc zajímavého, se mi novinka Dark Man Shadow docela líbí. Nahrávka je to ovšem dost specifická, a pokud nejste schopni a ochotni přistoupit na její hru, bude vám to připadat jen jako vcelku zbytečný výkřik minulosti, který už dnes postrádá smysl. Což o to, do jisté míry to pravda vážně je, ale přijde na úhel pohledu…
H.