Země: Česká republika Žánr: death metal Datum vydání: 21.9.2014 Label: Lavadome Productions Tracklist: 01. The Eternity Guardians 02. Burning Divine Domination 03. Scent of Death 04. Empire of Emptiness 05. Suffering Redemption 06. Defleshed Skeleton 07. Sinful Omens 08. Inner Slavery Odkazy: facebook / bandcamp / bandzone K recenzi poskytl: Lavadome Productions

Čistě na základě empirického pozorování mi přijde, že death metalu je v našich končinách přehršel, avšak je jen málo skupin, o nichž lze tvrdit, že je jejich hudba opravdu kvalitní a má co nabídnout i lidem, kteří nejsou nekriticky nadšení úplně z každého alba, jemuž vévodí hrubé riffy a hluboký growling. Nicméně tak je to asi v pořádku… vlastně ne asi, určitě je to tak v pořádku. Ona ta mrška statistika se svým provařeným moudrem, že průměru je vždy nejvíce a nadprůměru je stejně jako podprůměru, skutečně funguje a tak to má být. Zároveň to však říká, že tu někde musí být i ony nadprůměrné death metalové formace – jen je objevit!

Smečka Destroying Divinity brázdí domácím podzemím již pěkných pár roků a má za sebou několik desek, přesto nikdy nebyla úplně na očích a nepatřila k těm, o nichž se všude mluví. Přesto ve své tvorbě dokázala nabízet kvalitu – mě osobně bavil debut “…Created…” z roku 2002 (byť byl z velké části tvořen materiálem z ještě o rok staršího demosnímku) a především poslední, celkově třetí deska “Dark Future” z roku 2010, s níž tehdy Destroying Divinity po šestileté pauze vystoupali na svůj dosavadní hudební vrchol. Kapela tehdy nabídla stále čistokrevný a dřevorubecký death metal, zároveň jej však vybavila skvělou chorobnou náladou, již navrch v některých skladbách okořenila výtečnými a poměrně netradičními melodiemi (vzpomínám, že v dobové recenzi jsem je přirovnával k melodiím, jimiž jsou pověstní mistři francouzského avantgardního black metalu – a ono to opravdu není daleko od pravdy).

Právě s “Dark Future” si mě Destroying Divinity definitivně získali na svou stranu, takže když v loňském roce vyšla nová, v diskografii skupiny již čtvrtá deska s názvem “Hollow Dominion”, samozřejmě jsem byl zvědavý, jaký výsledek bude. A nijak nezastírám fakt, že jsem doufal v to, že bude jihomoravská čtveřice pokračovat v duchu “Dark Future”, tedy v podobě nemocného death metalu s nějakým tím zajímavým ozvláštněním. Popravdě řečeno, vlastně jsem doufal i v to, že podobných věcí bude na novince ještě o něco víc… což se (z mého pohledu bohužel) tak úplně nestalo. Čímž však samozřejmě netvrdím, že je novinka automaticky špatná.

Na “Hollow Dominion” se Destroying Divinity vracejí k jakémusi standardnějšímu pojetí death metalu. Ten je sice stále kvalitní, jaksepatří brutální a nekompromisní, ale naneštěstí z něj nemám onen pocit hnusu, jaký mě svého času na “Dark Future” tak bavil. Nebo spíše lépe řečeno, tu a tam něco podobného probleskuje i na “Hollow Dominion”, v čemž je nejvýraznější asi pátá “Suffering Redemption”, jež nejspíš i proto patří k mým favoritům na albu. Po klidném intru Destroying Divinity nasadí správně zlou smrtící stěnu ve středním tempu a hlavně v těch valivějších momentech ji nabízí i dále v průběhu celé písně. Ono vlastně obecně celá druhá polovina “Hollow Dominion” mi přijde o něco málo silnější a třeba i finální dvojice v podobě fláků “Sinful Omens” a “Inner Slavery” se taktéž povedla, nicméně jsem na celé nahrávce nezachytil žádné vybočení z čistokrevné death metalové řezničiny, jako tomu minule bylo třeba ve skladbách jako “At War with Two Worlds” nebo “Cult”, na což jsem se těšil.

Na druhou stranu, tohle je asi tak jediná věc, jež se dá “Hollow Dominion” skutečně vytýkat – že oproti silnému “Dark Future” působí jako mírný úkrok zpátky směrem ke klasičtější žánrové podobě, která má velmi blízko hlavně k zámořské brutální škole. Pomineme-li tento fakt, pak si Destroying Divinity stále drží vysokou úroveň a i ta první půle alba, jíž jsem nepřímo ocejchoval jakožto “slabší” (uvozovky naprosto záměrné), je vlastně pořád hodně dobrá a proti válům, jakými jsou kupříkladu valivá “Burning Divine Domination” nebo vypalovačka “Scent of Death” s velmi povedenou druhou polovinou, nelze namítat vůbec nic, protože Destroying Divinity s jejich pomocí stále zabíjejí skutečně zodpovědně.

Finální resumé je tedy následující: “Hollow Dominion” je určitě dobrá deska, a jestli jsem někde výše vzbudil opačný dojem, nebyl to záměr, protože se mi výsledek určitě líbí, ačkoliv nezní stoprocentně podle mých představ – což je samozřejmě ve velké míře můj problém, o tom se nepřu. Na druhou stranu však ani nezastírám, že předchozí “Dark Future” mě bavilo o něco více. Nicméně i přes tento handicap si myslím, že “Hollow Dominion” potažmo samotní Destroying Divinity stále patří k tomu zajímavějšímu, co domácí death metalová scéna nabízí.