Země: Česká republika Žánr: death metal Datum vydání: 2011 Label: selfrelease Tracklist: 01. Dítě z torza 02. Kožená tvář 03. Awoken as Dead 04. We’ll Take Your Soul Apart 05. Feťačka 06. Passing Beyond 07. Under the Reign of Madness Hodnocení: 4,5/10 Odkazy: facebook / bandzone K recenzi poskytl: Děti pohřebního kvítí

Není tomu ani čtrnáct dní, co jsem zde pěkně od podlahy ztrhal dílo pražských pohanů Odraedir, a do nelítostných pařátů mi padl další počin nikterak známé české kapely. Tentokrát padnul los na litvínovské řezníky, kteří sami sobě říkají Děti pohřebního kvítí, a věřte mi, když vám říkám, abyste si nachystali blicí pytlíky. Z druhého záseku téhle kapely totiž odtéká krev po litrech…

Děti pohřebního kvítí na své novince “Under the Reign of Madness” představují sedm skladeb, nesoucích se na houpavých vlnách neotesaného a veskrze brutálního death metalu, který svým charakterem nemůže nepřipomenout Cannibal Corpse (a osobně bych si přisadil, že právě tyhle legendy posloužily jako zdroj inspirace). I s mou velmi povrchní znalostí tvorby Cannibal Corpse si ale troufnu tvrdit, že se nejedná o žádní laciné vykrádání. Brutalitu hudby samotné pak tematicky dokreslují texty, ze kterých by se mohl nejedné slabší povaze velmi významně obrátit kufr. Rozřezávání a sešívání mrtvol i živol a jiné zavrženíhodné kratochvíle k žánru ale tak nějak patří, takže potud vše v pořádku.

A světe div se, ono to ani dál není ani zdaleka tak špatné, jak jsem trochu slepě předjímal. Začnu zvukem. Ten mě překvapil jak do celkové kvality, tak do vyvážení nástrojů. Všechno je pěkně slyšet, nic se nepřeřvává, nic není zahulené ani zbytečně ostré. Pověstnou výjimkou, potvrzující pravidlo, jsou však bicí. Přijde mi, že se producent před nahráváním bicích pořádně ožral, protože zní, jako by na nahrávku ani nepatřily. Ať desku poslouchám sebedéle, nemůžu překousnout fakt, že bicí znějí neskutečně ploše, suše a nevýrazně, nehledě na to, že se jsem se musel hodně snažit, abych z nahrávky uchem vyextrahoval kopáky, které se jinak naprosto ztrácí v ostatních nečinelových součástí sestavy. Škoda, znít kopáky víc jako kopáky, bylo by to rozhodně lepší.

Co se ale samotného hraní týče, musím uznat, že je to bez uzardění poslouchatelné. Obzvlášť práce kytaristy Chytrouše působí konzistentně a nabídne i dost zajímavé momenty, kvalitně postavené riffy a její precizní provedení nesnese výtek. Rovněž vokalista Tomas se nedrží zkrátka a hřímá velmi obstojně a především překvapivě srozumitelně – za to palec nahoru. I na téhle frontě ovšem pokulhávají bicí party. Nejenže, jak už jsem psal, znějí jinak, než by měly, ale byl bych rozhodně spokojenější, kdyby nahrávce poskytl skutečně zabíjející a drtivý rytmický základ. A přitom nechci něco takového, jako předvádí Inferno na nahrávkách Behemoth. Napadá mě srovnání se Švýcary Darkrise, kteří ač marginálního významu na světové death metalové scéně, dokazují, že lze minimálně co do bicích partů i v nikterak světových podmínkách nabouchat skutečně ničivé záležitosti.

Vzato komplexně a z hlediska nápaditosti kompozice však musím opět uznat, že je to vcelku slušné. Sice žádná supernova, tu a tam bych třeba ubral na tempu nebo v návaznosti na slibné intro uvítal jinak stavěnou skladbu, ale na poměry české extrémní a zároveň neprovařené scény působí skladby jako “Dítě z torza”, “Kožená tvář” nebo “Feťačka” slušně. Za uši mě ale zejména u druhé jmenované pravidelně zatáhne naprosto odseknutý konec. A nevím, čím to je, ale ve stínu třech česky zpívaných skladeb jejich anglické souputnice tu více, tu méně pokulhávají v nápaditosti i chytlavosti. Většinou bych se nebál použít pojem “vata”…

A když už jsme u té češtiny, ještě jednou zabrousím k textové stránce. Jak už jsem nakousl výše, ze sedmi skladeb tu česky promlouvají celé tři a musím říct, že je to rozhodně sympatičtější poslouchání, když jsou vám všechny ty prasárny servírovány v mateřštině. A navíc, i když jsem celkem otrlý, texty k songům “Dítě z torza” a “Feťačka” se mnou i hnuly, a to si většinou nic podobného nepřipouštím. Co se námětů týče – nic vybočujícího. Najdete zde motivy ultra násilných hororů typu “Hostel” nebo “Saw”, různé fantastické vize plné démonů a zombií, útrpné stavy zvrácených myslí a snad i lehký odér historie, který mi evokuje řádění Vlada III. Tepeše na bitevních polích jihovýchodní Evropy… O žádnou mnohovrstevnatou poezii se sice nejedná, ale alespoň to není k smíchu, což se počítá.

Z rádoby objektivního hlediska (ano, recenze ze své podstaty objektivní snad ani být nemůže) už nemám co dodat, takže nezbývá, než to opět uzavřít nějakou tou deklamací. Deska “Under the Reign of Madness” se mi proti předpokladům a snad i trochu proti mé vůli nějak podloudně zalíbila a i přesto, že bicí znějí, tak jak znějí a že asi ani při nejlepší vůli nejde srovnávat se zahraniční žánrovou produkcí, je možné, že mě někdy chytí nutkání si ji pustit, a to je v tomhle případě opatrný kompliment stejně jako výsledných čtyři a půl, kterými jsem se rozhodl celé dílo ohodnotit…