Země: USA Žánr: death metal Datum vydání: listopad 2013 Label: Metalgate Records Tracklist: 01. 100% Follower 02. Unheard 03. Inner Decay 04. Silenced Commands 05. Sacrifice of Sanity 06. Mislead 07. Repeating Mistakes 08. Voluntarily Blind 09. Epilogue Hodnocení: 6,5/10 Odkazy: web / facebook / bandzone K recenzi poskytl: Metal Promotions

Ať už máte domácí death metalisty Tortharry rádi či ne, jedno jim v žádném případě upřít nelze – nejsou to žádná ořezávátka, kterým by teklo mléko po bradě. Death metalové vody brázdí už od roku 1991 a za těch 23 let stihli dosáhnout nejednoho úspěchu – projeli svět, vybudovali solidní renomé vlastnímu festivalu a v neposlední řadě vydali osm řadových desek. Poslední z nich vyšla v listopadu loňského roku, jmenuje se “Follow” a právě o ní bude dnešní povídání.

Nemůžu o sobě tvrdit, že bych byl na Tortharry nějakým přeborníkem, to opravdu ne, nicméně co jejich jméno registruji, spojuji si jej s nekompromisní death metalovou rubanicí a ničím jiným. A “Follow” v tomto ohledu rozhodně nedává sebemenší důvod, abych svůj názor jakkoli přehodnocoval, spíš mě v něm naopak utvrzuje. “Follow” totiž skutečně JE nekompromisní death metalová rubanice se vším, co k tomu patří. To ale stačí maximálně k velmi obecnému vymezení pro ty, kteří o Tortharry třeba nikdy neslyšeli, a protože se pod tímto vágním pojmem může skrývat jak skvělé album, tak obstojná sračka, zkusme to tentokrát vzít podrobněji.

Předně je třeba podotknout, že “Follow” v každém ohledu zní jako deska z dílny zkušených mazáků. Instrumentální práce tria muzikantů je technicky na výši a precizně odehraná, ústřední vokál Dana Pavlíka sice není nijak neotřelý, ale žánrový standard naplňuje naprosto s přehledem a důstojně, produkce z věhlasného polského studia Hertz pak nesnese jedinou výtku – deska má zvuk parádně ostrý, čitelný ale přesto správně zašpiněný, a výsledkem je určitá zlověstnost, která je z “Follow” cítit, a která dělá velkou dobrotu.

Jak si na tom ale stojí samotná muzika? Těžko říct. Deska staví na kombinaci pěkně zatěžkaných šlapavých riffů a prudkých, nepříliš technických pasáží – to vše v poměrně svižném tempu. Místy se trochu zpomalí, zlehka zasóluje nebo se nechává promlouvat jen jedna z kytar, takže jde hovořit i o určité dynamice, ale dohromady je to pořád přímočarý náklep. Problém spočívá v tom, že ačkoli je to materiál nesporně kvalitní, trochu mu chybí nějaké vyloženě působivé momenty nebo – chcete-li – hity. Abych pravdu řekl, z celého “Follow” jsem si zapamatoval akorát dvě skladby (konkrétně “100% Follower” a “Sacrifice of Sanity”) a to zejména díky výtečným basovým vyhrávkám, které jim dávají ohromnou šťávu, a zbytek vnímám jako dobrý death metal, který je ale o kousek méně výrazný, než by mu slušelo. Když si na to člověk zvykne, poslouchá se to vážně dobře a je zřejmé, že Tortharry při skládání určitě nápady nechyběly, protože některé momenty jsou vážně super a člověk si je může bez náznaku ostychu dosytosti užít. Jenže některé jiné momenty zas až tak úplně super nejsou, a pak jsou tu ty bezhlavé rubačky. Vím, že je to relativně běžné žánrové výrazivo, ale ač jsem se snažil sebevíc, v tomhle případě se prostě nemohu zbavit dojmu, že jsou prostě trochu tupé tudíž v kontextu jinak objektivně solidní desky poněkud rušivé.

Tortharry ale bohudík projevili úctyhodnou porci racionálního uvažování a pustili na finální verzi alba jen tolik skladeb, aby tahle sbírka vydržela fungovat pohromadě. Stopáž “Follow” se zastavila na 32 a půl minutách a jakkoli se to zdá být velmi střízlivou hrací dobou, v tomto případě je to úplně akorát (Glen Benton jistě rád potvrdí). A ještě že tak, protože být “Follow” o nějakých deset minut delší, nevím, nevím, jestli by zvládalo udržet posluchačovu přízeň. Takhle se mu to ale daří a daří se mu to vcelku obstojně.

“Follow” rohodně není nijak převratná ani nevídaně vydařená nahrávka. Své zápory má a já je rozhodně nehodlám popírat. Přesto ale jde o album, které je zkrátka moc dobré na to, abych ho nějak zvlášť kritizoval, protože mi jeho poslech nejen že nepůsobil žádnou újmu, ale naopak jsem si jel vlastně užil nad očekávání. Neříkám, že by to nešlo lépe, ale “Follow” je příjemná a na každý pád nadprůměrná žánrovka, která v žádném případě neurazí, řadu lidí dost určitě potěší a Tortharry se za ni nemusejí ani v nejmenší stydět.