Země: Rusko Žánr: black metal / ambient Datum vydání: 19.5.2015 Label: Narcoleptica Prod. Tracklist: 01. Das Tor in die Reiche der Kälte 02. Echo des Gottes der Kälte 03. Das Schweigen der Berge 04. Die ewige Nacht 05. Nordlicht 06. Schneesturm Hrací doba: 57:33 Odkazy: web / facebook K recenzi poskytl: Narcoleptica Prod.

Na ruskou podzemní smečku Devilgroth jsem poprvé narazil v loňském roce, když tato vydala album „Altar“. A upřímně říkám, že jediný důvod, proč jsem tomu věnoval vůbec nějakou pozornost, je extrémně směšná fotka kapely na Metal-Archives. Sem tam mám prostě náladu si pustit nějaký failový black metal, přičemž právě tu failovost lze dost dobře odhadnout právě podle fotek. Možná vás napadne, proč by někdo něco takového dělal, což je dobrá poznámka, a sám vlastně nevím proč… možná trochu sport, možná škodolibost, možná prachobyčejné záchvaty masochismu…

Každopádně, tohle přece jenom nejsou věci, na něž bych se vyloženě třásl a nemohl se dočkat, až si to pustím, takže se kolikrát stane, že si to jen stáhnu a nakonec se na to jaksi vydlabu, což se přesně stalo i u Devilgroth. Nicméně, zrovna tahle parta z Novosibirsku je co do vydávání alb dost činorodá, takže letos přispěchala s novou plackou „Landschaft“, která se mi už do přehrávače dostala. Než se ale uvolím k tomu, abych se s vámi podělil o svoje dojmy z poslechu (a nedělejte, že vás to nezajímá!), tak jen pro pořádek dodám, že ona poznámka o činorodosti nebyla plácnutá jen tak zbůhdarma. „Landschaft“ je totiž už devátou řadovkou Devilgroth od roku 2010.

Základní gró „Landschaft“ je přesně takové, jaké jsem očekával (což vlastně nepřímo dokazuje, že jsem cosi jako novodobá Sibyla, neasi) – jedná se o naprosto syrový podzemní black metal. Na druhou stranu, jak se záhy ukázalo, s onou proklamovanou failovostí to zas až tak jednoznačné není. Nechápejte to hned tak, že bych tím chtěl naznačit, že se z „Landschaft“ vyklubalo nějaké extrémní překvapení, protože to fakticky ne. Ono co si budeme nalhávat… když nic jiného, z muziky Devilgroth doslova čpí extrémní neoriginalita, prostě je to taková ta obligátní mrazivá garáž, jež jakoukoliv osobitost neviděla ani z rychlíku. Navíc mě na „Landschaft“ prudce dráždí jedna věc – fakt sorry, ale spousta pasáží zní prostě regulérně amatérsky, přičemž „amatérsky“ nyní myslím jakožto synonymum pro „fakt špatně“. Především se tak děje v rychlých black metalových momentech, což je nezanedbatelná část alba.

Nicméně, nemůžu tvrdit, že by ten počin stál za spláchnutí do hajzlu po celou dobu svého trvání. Na „Landschaft“ se totiž nachází i poměrně dost ambientních pasáží, které jsou možná až nečekaně slušné. Samozřejmě, ani v nich to originalitou moc nečiší, ale zase na druhou stranu, když se pustíte do takového toho „cold landscapes“ ambientu, tak tam toho není moc co k vymýšlení. Stejně tak je pravda, že ve středních tempech se najdou i některé poměrně chytlavé riffy a že ne úplně všechny rychlé pasáže jsou tak špatné. Nehledě na fakt, že se mi líbí i přebal, který taktéž není ničím nevídaným, ale k takovéhle hudbě mi to sedí a baví mě to. V neposlední řadě tomu celému nelze upřít tu mrazivou náladou, již to prostě má.

„Landschaft“ tedy není vysloveně špatným počinem, své mouchy však bezesporu má. Z jistého úhlu pohledu je to vlastně i škoda, že Devilgroth nemají v některých momentech trochu větší odstup od vlastní tvorby a nedokážou k tomu přistoupit s trochu větší soudností, protože vylepšit ony poměrně amatérsky působící chvíle, pak by se mohlo jednat o slušnou podzemní žánrovou jednohubku. V současné podobě však do něčeho takového Rusům ještě něco schází a jejich úroveň je na vcelku příjemně poslouchatelném průměru.

Což o to, tohle – tedy říct, že v tom je nějaký potenciál, nějaké nápady mají smysl, ale je zde co zlepšovat – by vlastně nebyl zas až tak špatný výsledek, pokud by se ale jednalo o debut. Musím ale připomenout, že „Landschaft“ je už devátým dlouhohrajícím počinem Devilgroth, a tento fakt onen zdánlivě ucházející výsledek trochu kazí. Nejsem si tak úplně jistý, nakolik má smysl u formace s tolika deskami prohlásit, že v tom je potenciál do budoucna… spíš asi nemá.

Vzato kolem a kolem, čekal jsem, že to bude mnohem horší, takže z jistého úhlu pohledu se dá říct, že „Landschaft“ trochu překvapilo. Pokud máte v oblibě takový ten mrazivý zimní ambientní black metal, tak se to dá strávit bez problémů. Kdybyste se mě ale zeptali, zdali mě deska přesvědčila k průzkumu starší tvorby Devilgroth nebo k podrobnému sledování jejich dalších kroků, tak v obou případech zní odpověď: ne.