Země: Česká republika Žánr: atmospheric rock Datum vydání: 30.11.2013 Label: Epidemie Records Tracklist: 01. Prologue 02. Ordinary 03. Highlight 04. Futile 05. Affraid of Dusk 06. A Different Perspective 07. Tremor 08. Collapse Within 09. Will to Find 10. Intoxicating 11. Vertical Edge 12. Erratic 13. Enlightenment (Goodbye Wasted Life) 14. Epilogue Hodnocení: 7,5/10 Odkazy: web / facebook / bandcamp / bandzone

Ačkoli šumperské Dying Passion asi nelze ani na místní poměry považovat za kdovíjak velkou nebo slavnou kapelu, bez debat patří ke stálicím domácí scény a letos už to bude devatenáctý rok, co těší své příznivce vysoce kvalitní hudbou a koncerty, jimž lze vytýkat jen máloco. Tedy… já osobně to můžu potvrdit maximálně nějakých pět let nazpět, ale i tahle nepříliš dlouhá doba mě o kvalitách Dying Passion přesvědčila natolik, že jsem aktuální počin “Transient”, který vyšel posledního listopadu loňského roku a navázal tak na desku “Amplify” z května 2012, vyhlížel více než velmi. A i když bylo to těšení kruté, nakonec jsem se dočkal, všichni ostatní fans Dying Passion rovněž a teď je tedy na čase si trochu popovídat o tom, co se skrývá za parádním malovaným obalem, s nímž ve znaku deska “Transient” vkročila do ringu.

Těžko říct, jak by reagoval člověk, který má od Dying Passion jakž takž naposloucháno víc materiálu, než kolik se ho urodilo na “Amplify”, ale pro mě byl první poslech “Transient” překvapením, které se ne úplně nevýznamně blížilo zklamání. Očekávaje něco podobného jako nesmírně kompaktní a přese všechnu sofistikovanost metalovou “Amplify” mi novinka přišla z velké části nesmírně utahaná, samoúčelná a fatálně chudá na silné momenty a skvostné melodie, díky kterým mi Dying Passion tak učarovali… Jenže to se bavíme o prvním poslechu, už během druhého začalo být zřejmé to, co se plně potvrdilo s každým dalším, a sice že jsem se s tím prvním dojmem hluboce mýlil.

“Transient” totiž není vlastní ani jeden z vyjmenovaných a nepříliš lichotivých přívlastků a jediné, co je třeba k takovému zjištění, je jen trocha trpělivosti, neboť Dying Passion to posluchači tentokrát nijak zvlášť neulehčili. Nemohu sloužit porovnáním, jaký skok ve výrazu učinili Dying Passion mezi novinkou a “Amplify” třeba proti tomu mezi “Amplify” a “Absorb”, ale mezi posledními dvěma nahrávkami je ten rozdíl docela znát. Dying Passion totiž na “Transient” představují mnohem rozvolněnější strukturu skladeb, tam, kde ještě před rokem a tři čtvrtě rezonovaly doom metalové kořeny kapely, dnes drží otěže spíše prog rockové postupy a mnohem alternativněji se přistupovalo i k tvorbě melodií. Na dosavadním konci tohoto poměrně značného vývoje tedy stojí album, které když nic jiného, tak není úplně jednoduché na pochopení a je třeba mu dát nějaký čas, aby se v člověku usadilo.

Aby mohly být následující řádky pochopeny tak, jak jsou myšleny, není na škodu teď trochu přiblížit koncept alba. Nejde o nic kdovíjak převratného – celá deska se točí okolo lidského života, touhy po jeho intenzivnějším prožívání, špatných rozhodnutích, které z toho občas plynou, a následcích, které s sebou příslušná rozhodnutí nesou. V praxi se to pak projevuje několika způsoby. Krom samotných textů je to intro a outro doprovázené mluveným slovem a pak zejména atmosféra, která se celou deskou proplétá jak červená nit a z podstatné části ji pomáhá určovat. Je v ní přítomna nejen pro Dying Passion typická malebná melancholie, ale také jistá přívětivost a konejšivá prosvětlenost. A právě tahle nálada je asi tím hlavním důvodem, proč může “Transient” zpočátku působit tak, jak zapůsobila na mě. Nejvíce se totiž projevuje v minimalistických, pocitových pasážích, které jsou zase důsledkem oné rozvolněnosti struktury, o níž jsem mluvil výše, a kterých je na albu poměrně dost.

Z takového popisu je asi celkem zřejmé, že nikoli nevýznamnou část “Transient” tvoří muzika, která je leccos, jen ne chytlavá nebo něco v tom smyslu. Její atraktivita je tedy přímo odvislá od toho, jakou zručnost při jejím skládání autoři projevili, a já si stojím za tím, že Dying Passion i tentokrát prokázali, že jsou zruční velmi, neboť podstatná část těchto pasáží je přinejmenším slušná. Aby ale nevznikl mylný dojem, že se nám z Dying Passion vyklubala úplně jiná kapela, než na jakou jsme byli zvyklí, je třeba uvést pár věcí na pravou míru. “Transient” rozhodně není album, jež by mířilo výhradně na vyložené hudební šťouraly, kteří si v podobných zdánlivě nudných kompozicích libují a uctívají je nade vše. Do celkového obrazu desky totiž stále zřetelně promlouvá důraz na parádní melodie a skvělou kytarovou práci. Jakkoli totiž album poměrně často sundavá nohu z plynu a oddává se různým experimentům, které mají s metalovým žánrem jen máloco, tak jinde se dovede projevit až překvapivě tvrdě. A i když to tak zpočátku nevypadalo, nakonec je tu hodně i těch kompaktních a silných momentů, které triumfují parádními melodiemi a ve kterých Zuzka Jelínková znovu a znovu potvrzuje, jak skvostným hlasem je obdařena.

No, a pak jsou tu další pro kapelu typické znaky – není nic složitého narazit na jemný elektronický podkres té které skladby, nějaký ten smyčec nebo dechový nástroj – všechno zakomponované zcela nenásilně, přirozeně a v každém případě ku prospěchu věci. V tomto kontextu není bez zajímavosti, že jsem se nejednou přistihl, že mi příslušná skladba trochu připomíná tvorbu nizozemských The Gathering (do uší mě to praští zejména tehdy, když promluví trubka). A podobně jako k hudbě The Gathering je třeba přistupovat i k “Transient” – je zkrátka nutné nechat ji usadit, nechat se jí prostoupit a dovolit jí, ať ukáže svou krásu. Pak se tak totiž stane a vyjde najevo, že Dying Passion opět dodali vysoce kvalitní materiál.

Neříkám, že je celá deska bezchybná. I přes vysoký počet poslechů, které jsem jí věnoval, mě zatím pořád ne a ne oslovit skladby “A Different Perspective” a “Erratic”, i v ostatních se najde pár míst, která se dají popsat jako trochu slabší, a obecně se dá říct, že tu a tam velmi vzdáleně platí to, co jsem v úvodu popisoval jako své první dojmy. Naproti tomu jsou tu ale opravdu výtečné kusy jako “Highlight” (jejíž refrén je bez přehánění skvostný a zatím to ani trochu nevypadá, že by se mi snad měl zajíst), “Tremor”, “Will to Find”, “Vertical Edge” nebo “Enlightenment (Goodbye Wasted Life)”, několik obyčejně dobrých, překvapivě funkční duo “Prologue” a “Epilogue” nevyjímaje, působivá vnitřní nálada desky a pak také skutečnost, že i přes více jak hodinovou délku album nemám nejmenší chuť vypínat, pokaždé jsem ho velmi ochotně doposlouchat do samého konce a nejednou si ho pustil rovnou znovu.

“Transient” zkrátka má své zápory, ale dramaturgie desky a samozřejmě také vysoká kvalita většiny materiálu pomáhají tyto zápory úspěšně maskovat, takže ve výsledku vlastně vůbec nevadí. Cením si toho, že se Dying Passion nebojí rozšiřovat svůj záběr i do jinačích poloh, než ve kterých se už osvědčili a kde by se mohli cítit pohodlně, a i když cítím, že se právě v těchto nových prvcích koncentruje nemalá část všeho, co by se dalo desce vytýkat, jsem za takový vývoj rád. “Transient” v mých očích sice nepřekonává nesmírně podařenou a ve všech směrech dotaženou “Amplify”, ale i tak se mi dostala hluboko pod kůži a já ani náznakem nelituji, že jsem si ji koupil ještě dlouho předtím, než jsem z ní slyšel byť jediný tón. Je to totiž deska krásná, charismatická a Dying Passion s ní jen potvrzují, že patří k domácí elitě plným právem.

Další názory:

Po dočtení kolegovy recenze mě napadla jediná myšlenka, a to totiž: posloucháme vůbec to samé album? Na novinku Dying Passion jsem byl nesmírně zvědav, protože ani ne dvouleté “Amplify” bylo album vskutku výborné, rozhodně jeden z kandidátů na českou desku roku. Jenže při poslechu “Transient” si připadám, jako by ho stvořila úplně jiná kapela. Samozřejmě, vnější známky hudby Dying Passion jsou zde stále. Všemu stále vévodí skvělá Zuzka Jelínková a i instrumentálně je zde vše zdařilé a propracované. Stejně jako kolega jsem při prvních posleších zažil zklamání, ovšem narozdíl od něj jsem se z něj vlastně nijak zvlášť neoklepal. “Transient” vidím mnohem více jako rockové album s hodně přímočarým (i když barvitým) přístupem. V tomto ohledu funguje obstojně, jenže takových alb existují tuny. Zcela mi schází to, co z “Amplify” dělalo výjimečnou desku: emoce, barvitost, křehkost a další abstraktní vlastnosti, které v hudební recenzi asi zní dost netradičně. Možná jsem příliš zatížen láskou k minulému albu, ovšem “Transient” mi přijde jako zklamání. Na druhou stranu musím přiznat, že jsem možná stále nepřekročil onen práh poznání, za kterým album konečně ocením. Do té doby je to ovšem pouze na šestku, je mi líto.
Zajus