Země: Belgie Žánr: progressive black metal Datum vydání: 2.9.2011 Label: Twilight Vertrieb Tracklist: 01. Before the Throne of the Demiurge 02. The Seven Seals 03. Wrath of God 04. Le porteur de lumière 05. Beasts from the Earth and the Sea 06. Whore of Babylon 07. Millenium (Thousand Years of Darkness) Hodnocení: 8/10 Odkazy: facebook

Belgičtí Gorath patří do té sorty kapel, které nejsou celosvětově proslulé, neobjevují se na obálkách metalových časopisů, ani pravidelně nehrají na velkých festivalech, přesto by si svým způsobem zasloužily mnohem více pozornosti než ty skupiny, jež tohle všechno splňují. A pro důvod, proč tomu tak je, nemusíme chodit příliš daleko – je jím totiž to, co by u hudebních kapel mělo být to hlavní: hudba. Gorath se nedá upřít jedna věc, a sice že jsou velice pracovití a od roku 2005, kdy vyšel debut “Elite” přicházejí už s pátou dlouhohrající nahrávkou, a co víc, je tomu pouze rok a půl, co se ven dostala předchozí, výborná deska “MXCII”. Zatímco tento minulý počin zaujal hodně krátkým názvem, u novinky “Apokálypsis – Unveiling the Age That Is Not to Come” je to přesně naopak, protože její jméno je delší než názvy všech předchozích alba Gorath. Ale o jméno nám nejde (vlastně svým způsobem jde, protože nám pomůže k objasnění tématu nahrávky, k tomu se dostaneme hned vzápětí, ale víte, jak to myslím), zajímá nás především ta hudební stránka. A nutno hned na začátek předeslat, že s tímhle u Gorath není problém, protože i přes vysokou aktivitu jsou jimi natáčená alba rozhodně kvalitní.

Jak jsem již nakousl o něco výše, nejdříve se podíváme na zoubek tématu “Apokálypsis – Unveiling the Age That Is Not to Come”, neboť je to věc rozhodně zajímavá. Jak jste již jistě uhádli, jedná se o koncept. Ten se týká poslední, 27. knihy Nového zákona, známé jako Zjevení Janovo, nebo také Apokalypsa. Jde zřejmě o nejkontroverznější část Nového zákona, jejíž výklady se značně liší (co si budeme povídat, každý si je vykládá tak, jak se mu to hodí do krámu) a v níž se nacházejí mnohé známé výjevy, například Čtyři jezdci apokalypsy, objevuje se zde i označení čísla 666 jako čísla Antikrista apod. Která bije, vám bude rovněž asi jasné i z toho, že apokalypsa je dnes přeneseně vnímána jako konec světa. Nutno dodat, že Gorath mají látku zjevně nastudovanou pečlivě a v textech “Apokálypsis – Unveiling the Age That Is Not to Come” lze bez problému najít mnohé odkazy na původní text (stačí zmínit například skladbu “The Seven Seals”, která přímo odkazuje na první verše šesté kapitoly Zjevení Janova), ale není se co divit, protože to není první nábožensky zaměřená látka, kterou Belgičané zpracovávají (viz album “Misotheism”, které se zabývalo obecně kacířstvím). Shrňme to tak, že v tomto případě máme co dočinění s kapelou, jejíž lyrika není jen bezduchým plácáním do větru, tvářícím se zaručeně hluboce, ale něčím, co svůj význam opravdu má. A to se cení! Jedinou nevýhodou pro našince tak může být jen to, že některé skladby jsou kromě angličtiny také ve francouzštině (“Le porteur de lumière”, začátek “Before the Throne of the Demiurge”) a latině (“Whore of Babylon”), takže asi ne všichni budou schopni porozumět všemu.

Teď už však k samotné muzice. Pokud jste si ke čtení pustili jako kulisu přiložený videoklip “The Seven Seals”, je vám už nejspíš jasné – ačkoliv zrovna “The Seven Seals” je asi tím nejpřímočařejším a nejpřístupnějším kouskem alba -, že tady se budeme pohybovat na poli progresivně laděného black metalu. Nemusíte však očekávat nějaké zběsilé stylové veletoče i bezbřehé experimentování, ona progresivnost u Gorath je podána spíše způsobem vysoké pestrosti hudby na poměry žánru, velice proměnlivé struktury skladeb a schopnosti vyjadřovat poměrně rozmanitou škálu nálad bez pomoci jakýchkoliv nadžánrových berliček. Pokud by se vám tento popis nelíbil, lze onu progresivitu popsat ještě jinak – na první poslech totiž možná Gorath budou znít tak trochu jako “normální” black metal, ale když se člověk do jejich muziky zaposlouchá a začne vstřebávat kompletní desku, už to s tou obyčejností není zas až tak žhavé. Devízou “Apokálypsis – Unveiling the Age That Is Not to Come” (a hudby Gorath obecně) je to, že zní inteligentně. Nehledejte v tom žádnou nadsázku nebo ironii, prostě je to tak. A nejeden moment na nové desce to dokazuje.

Vezměme si například už jednou zmiňovanou “Le porteur de lumière”. Začátek se nese v pomalém, naléhavém tempu, které na posluchače vyvíjí tlak, zanedlouho kapela ještě zpomalí, do skladby začnou promlouvat sugestivní melodie a v pozadí k tomu neustále hraje skvělá kytarová vyhrávka. Přibližně po dvou a půl minutách se ale kompozice láme do vyklidněného, možná snad až relaxačního kousku, který může vzdáleně připomenout takové Alcest. Když to skončí a nastoupí napjatá rytmická pasáž, jsme teprve v polovině téměř devítiminutové písně. A takhle bychom to mohli rozebírat minutu po minutě, song po songu, ale to je, jak sami jistě uznáte zbytečné. A protože “Apokálypsis – Unveiling the Age That Is Not to Come” obsahuje pouhých sedm kousků, z čehož dva – “Wrath of God” a “Whore of Babylon” – jsou relativně krátké mezihry (minuta a půl a tři minuty), nemá možná ani cenu vyjmenovávat ty nejlepší položky tracklistu. V každé písničce totiž najdeme opravdu skvělé momenty. Jako vrchol se sice na první pohled bude nejspíše jevit rozsáhlý epos “Beasts from the Earth and the Sea” (zejména ten její závěr je vážně výtečný), ale nemusíte mít obavy, i ostatní kousky rozhodně mají něco do sebe. A není toho málo.

Když už jsem výše nakousl přirovnání k jiným formacím, nemohu si odpustit ještě jedno jméno. A tahle podobnost mě, abych pravdu řekl, hodně překvapila, neboť na předchozí “MXCII” jsem nic podobného necítil. Zdá se mi totiž, že Gorath na své novince používají obdobné rejstříky kytarové práce, jakou předvedli na svém loňském opusu “No God, No Satan” démoni Otargos. Jenže zatímco francouzští kolegové vsadili čistě na chorobnou, nemocnou atmosféru (a což o to, vyšlo jim to parádně, protože “No God, No Satan” je vážně majstrštyk!), Gorath jsou mnohem rozmanitější. Už jen z toho důvodu lze jen těžko mluvit o nějakém kopírování, spíše to zní jako kdyby se obě kapely postupně dopracovali k podobným postupům. Ale čert vem takovéhle pitvání, zvláště když se jedná jenom o pár momentů. Hlavní je fakt, že obě alba jsou moc kvalitní poslech.

Celkově vidím “Apokálypsis – Unveiling the Age That Is Not to Come” jako počin opravdu hodně kvalitní a povedený. Gorath pečlivě a trpělivě budují atmosféru, což se jim bezesporu daří, má to myšlenku a v neposlední řadě to má rozhodně i co říct. Ne, rozhodně se nejedná o album roku, ale o 50 minut velice dobrého materiálu zcela určitě. Jestli tohle stojí za slyšení? Dle mého skromného soudu jednoznačně ano! Zcela jistě se jedná o mnohem hodnotněji stávených 50 minut, než je tomu u spousty kapel, které na vás koukají z obálek metalových magazínů a z hlavních pódií velkých festivalů…