Země: Česká republika Žánr: alternative metal Datum vydání: 12.10.2017 Label: Bigg Boss Tracklist: 01. Synthetic Limits 02. Tardigrade Hunt 03. Mr. Self-Denier 04. Soul Dismantler 05. Over 06. The Fall of Johann M. 07. Dancing with the Devil 08. Heaven? 09. Paralyzed Hrací doba: 37:59 Odkazy: facebook / bandzone

Kapelu Hentai Corporation asi netřeba nějak blíže představovat. V našem českém rybníčku se jedná o zavedené jméno, které platí za to nejlepší z tuzemské klubové scény. Jejich kouzlo spočívá především v tom, že na onom rybníčku tvoří v podstatě monopol a nelze je moc k ničemu jinému přirovnat. Nezaměnitelný styl organizovaného šílenství, hráčské nápaditosti a sympatického nadhledu nad tím vším, vyniká ještě lépe v živém provedení. S prvotinou „The Spectre of Corporatism: Starship Shaped Schnitzels From Planet Breadcrumbs Are Attacking a Giant Tree Monster Who Has a Vagina and Holds Hitler Hostage“ však ukázali, že jejich hudba má smysl i ve studiové podobě.

S novou deskou „Intracellular Pets“ si dali trochu na čas, na druhou stranu asi není kam spěchat. Nedá se říci, že by zájem nějak upadal, spíše naopak. Příspěvek na album Davida Kollera, přesdržka v Dačicích, turné po západní Evropě, zkrátka stále se něco děje a i bez nové hudby je o Hentai Corporation slyšet. Teď už ale k „Intracelulárním mazlíčkům“. Jsou to čtyři roky, změnilo se něco? Co se hudby týče, nezměnilo se (naštěstí!) vůbec nic. Hentai Corporation jsou Hentai Corporation, nekoukají kolem sebe a namísto toho valí kupředu svůj vybroušený styl. Jestli se vám doteď líbili, jen těžko si představit, že by vás tímto albem odradili. Na druhou stranu, fanouška ani ničím nepřekvapí. Ale říkám si, jestli by to už nebylo trochu moc chtít po už takhle originální kapele, aby na druhém albu přišla s něčím takovým. Možná jindy, možná za několik let, ale teď je to ještě nespoutaná divočina. A ne jenom ta.

Při porovnání s předchozí nahrávkou zjistíme, že mají několik společných rysů. Tím nejzjevnějším je počet skladeb a celková délka. Technicky vzato na prvotině bylo rovněž devět skladeb, alespoň tedy z hlediska autorství, jelikož poslední „Zubatá“ je z dílny Pražského výběru. Hrací doba je okolo 37 minut, což je dle mého názoru úplně akorát. Na dnešní dobu se sice jedná o podprůměr, ale na druhou stranu se tu nenachází žádná vata a poslech je jednoduše radost, kdy není čas na pomyšlení o přeskakování skladeb či konci alba. A to je hodně důležitý faktor. Desku vlastně v pohodě otočíte klidně dvakrát za sebou.

Čím se naopak „Intracellular Pets“ liší, je celkový rámec alba, tedy to, jak to všechno hezky drží po kupě. To mi u debutu trochu scházelo. Přestože se na něm nacházely skvělé skladby, působilo to na mě spíš jako výběr, zatímco „Intracellular Pets“ je fakt deska, jíž sjedu od začátku do konce a mám u ní pocit, že to tak má být. Samozřejmě se mi s postupem času vytvořily úseky, na které se těším o něco víc.

Hnedka začátek „Synthetic Limits“ představuje vůbec jednu z nejlepších věcí z repertoáru kapely. Nejenže ji Hentai Corporation doplnili výborným klipem, ale hlavně je tu ona poznávací značka kapely; kytara, klávesy, zpěv, dotažena k dokonalosti. Má to spád, chytlavý refrén, mezihry, sólo, všechno. Podobně přímočará, a hodně riffově založená, je také čtvrtá „Soul Dismantler“. Šíleností alba je pak po všech stránkách „The Fall of Johann M.“. Její klávesový podkres zní stejně podmanivě jako např. v případě „Equilibristic Brides“. Zdaleka nejprogresivnější věcí je „Tardigrade Hunt“ s trhavě zasekávaným tempem a o to uvolněnějším refrénem. Právě refrény jsou to, co se zde Hentai Corporation povedlo asi úplně nejlépe. Vlastně vše je tak nějak víc přímočaré, a přestože se i zde najdou krkolomnější party, skladby mají jasně danou strukturu.

Nejvíc mě baví píseň „Dancing with the Devil“, což je, dá se říci, energická power balada s gradující atmosférou a skutečně povedeným refrénem, jenž se zaryje pod kůži, ani nevíte jak. Přitom nepůsobí nijak vlezle, naopak skvěle zapadá do zbytku celé desky. Získala si mě také skladba „Mr. Self-Denier“, a to zejména svojí pasáží ke konci, kde můžeme slyšet dosud nepoznané, tajemné Hentai Corporation, kdy Radek Škarohlíd jako by zaklínal skrze svoji sloku o ohni. Zbytek písně působí docela tanečním tempem, podobně jako „Over“. Vlastně všechny skladby z tohoto odstavce mají lehký nádech devadesátek kříženého s alternativou posledních let.

O nic horší není ani „Heaven?“, která však po vysávající „Dancing with the Devil“ zní trochu ospale. Jestliže druhá jmenovaná byla označena v podstatě za power baladu, „Heaven?“ je jí pak tutově. Nutno podotknout, že se nejedná o žádné slaďáky, nýbrž balady čistě v duchu Hentai Corporation, tedy občas ustřelujících do drásavějších poloh, avšak držících se své hlavní kostry. Závěrečná „Paralyzed“ je pak vhodným ukončením kombinujícím bláznivost prvně zmiňovaných skladeb a rozvážnost těch druhých.

„Intracellular Pets“ je rozhodně povedenou deskou a vhodným nástupcem předchozí placky. Působí komplexněji a nakonec i vyzráleji. Je zde potenciál dalších koncertních hitovek, které však dle mého budou ovlivněny zvolenými singly/klipy. Z minulé tvorby víme, že „bobři“ i „Hitler“ zafungovali skvěle a zde by tuto úlohu mohla zastoupit „The Fall of Johann M.“. Uvidíme, jak si album povede, jazzových a progresivních sekvencí oproti dřívějšku ubylo, těch střídmějších přibylo. Kvalitnější nahrávku posledních let v alternativně rockovém žánru těžko pohledáte, a to nejen v našem měřítku, ale i tom světovém. Doufám, že Hentai Corporation jsou podobně nezničitelní jako ony želvušky na obalu. Bylo by to pro naši scénu jen a jen dobře.