Země: Itálie Žánr: technical / brutal death metal Datum vydání: 25.10.2019 Label: Agonia Records Tracklist: 01. Mass Crucifixion of Kings 02. Blight and Conquer 03. Fallen from Ivory Towers 04. The Second Babel 05. Lamb of the Seven Sins 06. Flames of Merciless Gods 07. Sovereign Nation 08. Dura Lex Sed Lex 09. Iudex 10. Occult Den of Snakes Hrací doba: 39:31 Odkazy: facebook / twitter / bandcamp / instagram K recenzi poskytl: Agonia Records

Nové album „Misotheism“ od italských Hour of Penance jsem nijak zásadně neočekával. S touto kapelou se vlastně setkávám, pouze když se chystají vydat novou fošnu. Že bych si je poté pouštěl nějak pravidelně, se stává spíše výjimečně. Ale i přesto mě jejich tvorba zajímá a rád s každým novým albem strávím nějaký čas. Myslím, že kadence jedna řadovka každé dva až tři roky mi v jejich případě plně vyhovuje. Ta současná, „Misotheism“, je již jejich osmým zářezem za dosavadních dvacet let působení. Kdo jejich tvorbu zná alespoň zběžně ví, že očekávat po tolika letech nějaké zvraty asi není namístě. A má pravdu.

Hour of Penance se začali studiově prosazovat začátkem tohoto století, kdy doba podobně laděným kapelám zřejmě dost přála, jelikož právě tehdy se těch technicky brutálních death metalů rodilo opravdu dost. A dost jich také dodnes úspěšně funguje, což se dá říct i o Hour of Penance. Jejich zlomovým albem je „The Vile Conception“ z roku 2008, s nímž se dostali do povědomí všech vyznavačů tohoto žánru. Zvuk, kterého zde dosáhli, se jim daří držet dodnes. V jejich diskografii nejsou žádné výrazné výkyvy, ani stylové úhyby. Tvrdý, temný, navýsost bezvěrecký, ale přitom dostupný metal drtí stále se stejnou vervou. Přesto lze najít jemné změny jako větší příklon k technické stránce věci, jinde zase spíše k té brutální. Ale nic velkého.

Ještě než jsem album vůbec slyšel, zaujal mě obal, který ukazuje nové a dost povedené logo kapely. Nové logo = změna stylu? Kdeže. „Misotheism“ je prostě klasické album Hour of Penance. Na první poslechy mě zajímá, jak svoje nástroje budou drtit nyní, ale když už to člověk poslouchá, je mu dopředu zcela zřejmé, jak se tohle bude vyvíjet či spíše nevyvíjet. Dobrým znamením je, že mi novinka vydržela v přehrávači o něco déle než několik předchozích. Přesto je mi jasné, že do budoucna se už „Misotheism“ zabývat nebudu.

Slabým místem se opět stává zejména monotónnost celé placky, s níž se postupně dostavuje také nuda. Dobrá produkce a její čitelnost ukazuje, jak borci svoje ultra rychlé kytary nešetří a jak dostávají bicí neustále za uši. Nejlépe mi to sedí ve trojce „Fallen from Ivory Towers“, jíž nechybí variabilita, ani patřičná chytlavost. Pak se ale začne „Misotheism“ topit v průměru a občasné světlejší momenty, jako třeba v „Sovereign Nation“, už dojem nestíhají moc napravit. Osvěžení přichází s „Occult Den of Snakes“, ta se však nachází až na samém konci alba, a to už je pozdě. Její klidnější tón by se hodil vtěsnat také někde mezi to neustále tlačení na pilu. Takhle představuje „Misotheism“ více jak půl hodiny neustálého masakru se solidním začátkem a vhodným ukončením. Mít to více nápadů mezi tím, bylo by stisknutí tlačítka pro opakování snadnější.

Pro fanoušky Hour of Penance je tohle jednoznačná záležitost, protože to jsou Hour of Penance se vším všudy. Na pár poslechů to je i pro někoho, kdo jim zas až tak neholduje, ale dlouhodobější záležitost v tom alespoň pro mě zdaleka nevidím. Na to je tu příliš málo zapamatováníhodných momentů. Není to žádný průser, ani bomba, je to trošičku lepší průměr, ale stále jenom průměr. Jak jsem předpokládal, po dvou letech jsem si jejich tvorbu zase jednou pustil a další kolečko si dám zhruba za ty další dva roky. Stejně nejzábavnější na téhle kapele je, že tam dnes není nikdo z původních členů, ba dokonce ani nikdo z borců, co nahráli jejich první desku. To se fakt moc nevidí.