Země: Itálie Žánr: symphonic death metal Datum vydání: 16.8.2013 Label: Nuclear Blast Records Tracklist: Hodnocení: Průměrné hodnocení: 5,5/10 Odkazy:
|
První pohled (Ježura):
Když Fleshgod Apocalypse před dvěma lety vydali desku “Agony”, podstatné části metalového publika popadaly čelisti zatraceně hluboko. Nebyli zdaleka prvními, koho napadlo sloučit death metal s pompézními orchestracemi, ale způsob, jakým tomuto schématu vdechli život, byl opravdu nezaměnitelný s ničím, co do té doby vzniklo (nebo alespoň já o ničem podobném opravdu nevím). Když pak opadlo prvotní ohromení, přes všechny výhrady, které se na adresu “Agony” snad snesly, bylo jasné, že Fleshgod Apocalypse mají hodně našlápnuto a že určitě jen tak v tichosti nevyklidí pole. A že si je svého pole position vědoma i sama kapela, začalo vycházet najevo s prvními zvěstmi o novém albu. Fleshgod Apocalypse na adresu svého nově vznikajícího dítka ani náznakem nešetřili silnými výrazy a kdo se těmi chvalozpěvy nechal přesvědčit, mohl čekat hudební opus, který otřese samými základy reality. Potupně se přiznám, že ačkoli jsem si určitou střízlivost zachoval, stejně jsem si od desky “Labyrinth” sliboval hodně a kapele jsem zkrátka věřil, že nedá vzniknout ničemu slabšímu než vynikajícímu albu. Bohužel jsem se spletl.
Po té velké natěšenosti pro mě bylo prvních pár poslechů “Labyrith” jako hodně studená sprcha. Místo slibovaného veledíla jsem neslyšel nic víc než zvukově neskutečně doprasenou hromadu něčeho neurčitého, co se snažilo tvářit agresivně a majestátně, ale nejen že to takové nebylo – ono se tam nebylo absolutně čeho chytit! Patetická parodie na sebe sama přesně v duchu hesla “Kdo chce moc, nedostane nic” – takové byly moje dojmy, jež jsem si odnesl z prvních několika hodin, které jsem “Labyrinth” věnoval, a věřte mi, že po takové facce člověk naprosto ztratí motivaci dát albu šanci na očištění sebe sama. Přesto jsem nakonec docela rád, že jsem se k tomu přemluvil, protože nakonec to přeci jen není až takový propadák, na jaký to dlouho vypadalo. Začněme ale tím horším…
A když píšu horší, myslím tím to absolutně nejhorší, co “Labyrinth” potkalo, kotvu, jež táhne celé album dolů způsobem, který je prostě k vzteku. Už jsem to nakousl výše a teď to prohlásím na plnou hubu – zvuk desky je naprostá sračka a nechápu, proč za takový výsledek dostal producent zaplaceno třeba jen jediný halíř. “Labyrinth” totiž zní jako naprosto nečitelná koule prachmizerného randálu; jako by někdo tu muziku vzal, rozmixoval na kaši a ještě zasypal sklápěčkou písku. Zachtělo se vám čitelných technických kytar, do nebes se klenoucích orchestrací nebo snad bicích, které si i zpod příkrovu ostatních instrumentálních linek prorazí cestu na povrch, aby tam oslnily? Vy bláhoví, to jste na špatné adrese, takže nezbývá než změnit lokál, nebo se ukecat k řadě útrpných poslechů, u nichž se budete muset pokaždé soustředit jen na jeden z mnoha dějů, které se tam někde hluboko odehrávají, protože bez toho se jde jen sotva dobrat zjištění, jak ta muzika ve skutečnosti zní. Když už jen samotný technický death metal, na jehož základech Fleshgod Apocalypse staví, je z principu věci dost náchylný na pečlivě vyvážený zvuk, potom tuplem nechápu, jak někdo může tohle prohlásit za finální produkt, když je tu ten technický death metal ještě navíc zahuštěný o orchestrální klávesy a obecně vzato jde o velmi vrstevnatou hudbu.
Je vážně ohromná škoda, že je “Labyrinth” tak zazděné zvukem, protože ač to tak bez bližšího průzkumu ani náznakem nevypadá, hudebně jde o přinejmenším solidní počin, a to nemluvím jen o vlastních instrumentálních výkonech jednotlivých hráčů, které jsou bez debat na vysoké úrovni. Jde mi spíš o to, jakým směrem se od dob “Agony” skladatelský jazyk Fleshgod Apocalypse posunul. Přijde mi, že devět regulérních skladeb “Agony” bylo složeno plus mínus podle jedné šablony, a i když jednotlivé skladby rozhodně stejné nebyly, v zásadě šlo o devět smrtících sypaček podbarvených všudypřítomnými klávesami a na různých místech proložených melodickými refrény nebo sóly.
Proti tomu se materiál “Labyrinth” docela zásadně liší. Přijde mi, jako by Fleshgod Apocalypse tentokrát nechtěli posluchače zatlouct do židle kulometnou palbou z úplně všech hlavní a nedat mu jinou možnost, než aby před tou lavinou ochotně kapituloval, ale zkoušejí trochu jinačí přístup. Na “Labyrinth” se znatelně zpomalilo (což je znát především na bicích) a přistoupilo se k důmyslněji stavěným strukturám a zejména mnohem pestřejšímu spektru výrazů, se kterými se tentokrát pracuje, a výsledek je o poznání výpravnější a přijde mi i o dost dospělejší. Tam kde se “Agony” chovala jako tryskový parní válec drtící všechno, co mu přijde do cesty, tam “Labyrinth” neváhá zpomalit nebo rovnou přehodit výhybku úplně jinam. V tomto světle je pak docela pochopitelné, že když si odmyslíme klávesy, už to zdaleka není čistokrevný technický death metal, který hrál více či méně prim na předchozích dvou počinech, ale něco, co z něj sice hodně čerpá, ale celkovým charakterem je už trochu jinde. Tím ale nechci říct, že by to bylo špatně. Je to jen trochu něco jiného a k nátuře alba mi to pasuje. Koneckonců i to je jedním z důvodů, proč si troufám tvrdit, že je novinka mnohem dynamičtějším a posluchačsky zajímavějším dílem než její předchůdce.
Na druhou stranu však na “Agony” ztrácí na poli kvalitativní vyrovnanosti, protože jakkoli je “Agony” svým způsobem jednotvárná deska, ve výsledku to nevadí, protože ať vezmete jakoukoli skladbu, máte jistotu, že to bude intenzivní nářez od začátku do konce. Nabízelo by se vysvětlení, že za to může zmiňované zpomalení a příklon k jiné struktuře alba i skladeb, ale bojím se, že “Labyrinth” v tomto ohledu prohrává zkrátka proto, že některé jeho pasáže nebo celé skladby nejsou dostatečně dobré, a tak sklouzávají do sfér, kde to smrdí vatou a průměrem na sto honů. Na druhou stranu to ale není ani zdaleka případ celé desky a k nalezení jsou tu opravdu výborné pasáže, které se nejednou dají dohromady takovým způsobem, že je z toho vážně působivá skladba. Kdo má dostatek trpělivosti, aby těchto skrytých kvalit dopídil, toho určitě potěší nejeden skvostný melodický obrat, velmi zdařilé frázování nebo třeba sugestivní nálada té které skladby. Pravdou ale zůstává, že ačkoli “Labyrinth” nabízí hodně opravdu dobrých a některé vyloženě skvostné momenty, v celkovém měřítku je to na skvělé, ne-li dokonce s genialitou koketující album, na něž se zde jednoznačně mířilo, prostě dost málo, a to i když si člověk odmyslí tu zvukovou tragédii.
Prostřednictvím “Labyrinth” se Fleshgod Apocalypse ocitli v opravdu nezaviděníhodné situaci. Naslibovali hory doly a pak přišli s albem, které se s trochou nadsázky nedá poslouchat. Jistě, mít to aspoň trochu inteligentní zvuk, bavili bychom se tu hned o něčem jiném, protože i když se nejedná o kdovíjaký zázrak, čistě hudebními kvalitami se tu pohybujeme někde mezi 7,5 a 8 body, což znamená, že Fleshgod Apocalypse při skládání odvedli přinejmenším slušnou práci. Bohužel onen nešťastný zvuk má za následek, že i to, co je bezpochyby dobré nebo rovnou výborné, fatálně ztrácí na přitažlivosti a přichází tak zcela vniveč. Známka, kterou jsem se tedy rozhodl “Labyrinth” udělit, snad plus mínus odpovídá realitě. Víc dát rozhodně nemůžu, protože při vší shovívavosti je tohle skutečně maximum, na kolik album ve své současné podobě může dosáhnout, a nižší známka by zase neodrážela objektivní kvality, které tam jsou a ne, že ne. Každopádně je pro mě “Labyrinth” dost velké zklamání a pro kapelu dokonale promarněná příležitost. Velká škoda…
Druhý pohled (H.):
“‘Labyrinth’ podle mě bude buď opravdu pecka, nebo zklamání jak prase,” napsal jsem do svého srpnového eintopfu ohledně nové desky Fleshgod Apocalypse a připojil přání, aby šlo o tu první, pozitivnější možnost. Předpověď byla splněna do puntíku, ono přání už ovšem vyslyšeno nebylo, z čehož vyplývá vcelku jasně – ano, “Labyrinth” je zklamání jako prase. “Agony” bylo fakt docela zábavné a svěží album, byť s odstupem času už ne tak moc, ale každopádně šlo o záležitost, na níž šlo stavět a která slibovala, že by se brutální symfonici mohli v budoucnu ještě vyprofilovat do sakra zajímavé podoby. “Labyrinth” však tohle všechno pohřbívá a tam, kde “Agony” přinášelo hodně dobrou kombinaci brutálního technického death metalu a orchestrací a věštila obrovský potenciál, novinka po všech směrech selhává. Fleshgod Apocalypse našli díru na trhu… nebyli sice úplně první, kdo něco podobného zkoušel, ale oni to dotáhli na doraz, postavili si na tom celou prezentaci i muziku, ale díky tomu, jak se ukazuje, vlastně sami sebe také uzamkli do jistých tvůrčích mantinelů, protože firma i fanoušci od nich čekali ještě víc brutálního death metalu a ještě víc symfoniky. Inu, dočkali se, akorát už to prostě není ono a na rozdíl od “Agony” je to křečovité a nudné.
Všechny songy na “Labyrinth” neskutečně splývají, neobjevují se žádné zajímavé nápady, díky nimž by cokoliv vyčnívalo, všechno zní neustále stejně. Jasně, “Agony” byla taky do jisté míry po celou svou délku symfonicky-brutální řežba, ale byly tam nějaké nosné motivy, díky nimž šlo jednotlivé skladby rozlišit, a zároveň to album slouží jako důkaz, že to, co se na “Labyrinth” nepovedlo, udělat jde. Novinka se snaží jít ve všem ještě dál, ale vyznívá to trochu nepatřičně, po kompoziční stránce je to prostě… průměr, víc nic. A to naprosté minimum ne úplně marných nápadů, které “Labyrinth” obsahuje, absolutně zabíjí totálně vyjebaný zvuk. Jasně, v áčkové lize, do níž už Fleshgod Apocalypse patří, je naleštěná digitální produkce a loudness war (bohužel) standardem, ale tady je to fakt přes čáru a to album díky tomu skoro nejde poslouchat. Jak se podle tohle mohl někdo podepsat? Jak to mohl producent pustit dál? Jak mohla samotná kapela studiu říct, že je s tím soundem spokojená? Jaktože aspoň firma je s tím neposlala do hajzlu? Tohle je prostě úplně špatně. Celé “Labyrinth” je obrovské zklamání, sorry, ale je to tak. A to jsem od toho alba vážně něco čekal…
Nevim co má ježura za zvukovou kartu :D ale tenhle zvuk měli i na předešlých albech. Je to prostě masakr, ale čitelné to rozhodně je. Každopádně nejlepší zatím album od nich!
Chlapy, jak to pocuvam tak to pocuvam tak ten zvuk mi pride uplne brutalny … je to take spinavsie ale totalne sa to k tej muzike hodi … ale zeby to bolo nerozoznatelne a nepocuvatelne sa neda povedat … Podla mna ten album je totalna pecka a to som doteraz tuto kapelku nepoznal takze som neni ziadny fanda ktory by si to obhajoval za kazdu cenu ….
Poslouchal jsem to z počítače (Koss Porta Pro) i z mobilu (stejný sluchátka) a v obou případech mi ten zvuk přišel dost otřesnej. A rozhodně nejsme s Háčkem sami, kdo si to myslí – spoustu známejch mi to nezávisle na sobě potrvdilo, takže vážně nevím 8-) Každopádně jsem pro srovnání znova poslouchal Agony a tam je ten zvuk úplně o něčem jiným…
Zdravím, musím říct, že obvykle s recenzemi jakéhokoliv druhu příliš nesouhlasím, protože se mi zdá, že hodně rýpou a málo si užívají dotyčná díla… Nicméně zde musím udělat výjimku.. Zvuk je skutečně hroznej (poslech na Sennheiser HD 600), asi po 3. písničce je to jako kdyby vám tlaková vlna drtila uši. Nemluvě o divné zahuhlanosti zvuku. Co se týče kompozice, musím opět bohužel uznat, že předchozí Agony, ač bylo přímočařejší, mělo více nosných motivů. Z tohoto alba se mi opravdu líbí jen 2 songy, a to úvodní Kingborn a pak Elegy. Za mě, člověka který vlastní všechna alba včetně EP Mafia, je to bohužel zklamání… :-(
Díky, už ve mě hlodala myšlenka, že je problém na přijímači :-D
Já jsem konkrétně tohle album poslechnul na čtyřech různejch zařízeních – extra namakaná soustava se skvělým soundem, dost kvalitní reproduktory u počítače, hodně dobrý sluchátka a pak hodně blbý sluchátka (jen ty malý pecky do mp3ky). Čím lepší aparatura, tím víc bylo znát, jak ta deska zní úplně na píču. Naopak na sluchátkách za 50 korun nebyl slyšet rozdíl mezi tímhle a deskama, který ten zvuk mají dobrej. Možná, že když dneska všichni poslouchají hudbu po cestě do školy na mobilu, tak jim ten zvuk přijde oukej, jinak si to neumím vysvětlit, že to někomu nevadí…
Je to přesně tím, jak píšeš… (Skoro) Všichni poslouchají z mobilu sotva 320 kbps mp3 na pecky a přesně pro tyhle lidi je to dělaný, přehulený, ořezaný, aby to bylo slyšet i ve velkým hluku, třeba MHD. Je zajímavý, že takovýhle prznění zvuku dělaj hlavně u větších kapel, který by měly jít příkladem.. I když, co se divím, snaží se holt vyhovět požadavkům mas…
Amen. Přesně tak to je – bohužel.
No chlapy tak prvy raz som to pocuval na klasicky sluchatkach do uši AKG a s nimi mi to pride uplne v pohode rozoznatelne len taky spinavsi zvuk … ale ked to bustim cez 2.1 repro na PC tak je to o niecom inom a hlavne ked pridam na hlase … vtedy sa to stava nečitatelny bordel … nechapem ako sa im taketo nieco podarilo … Ako ked sa to neprezene s hlasitostou a clovek to pocuva na mp3jke tak je ten zvuk super taky zahuhlane epicky ale citatelny …
Co sa tyka samotneho albumu tak mu treba dat cas tych nosnych motivov sa tam casom objavy par a su fakt dobre … celkovo album po kompozicnej stranke sa mi velice paci a je to zase nieco ine ako robia podobne kapely typu septicfles alebo dimmu borgir … Najskor sa mi strasne pacilo ze ten zvuk bol taky zivelnejsi a nie uhladene ako spominane kapely ze sa tie nastroje viac do seba zlievali a bol z toho taky ucelenejsi celok :D ale jak som spominal vyssie zalezi nacom sa to pocuva
Na to, že bych mu nedal dostatek času, si album rozhodně stěžovat nemůže. A názor je pořád takovej, jakej už jsem napsal :)
Já teda nebudu hodnotit zvuk, zatím to poslouchám jen u PC.
Pokud jde o album, tak mě to docela překvapilo. Většinou dávám na zdejší recenze a co je pod 8 bodů ani nesháním K tomuhle albu jsem se ale přesto nějak dostal a ze začátku se mi to moc nelíbilo :-D Ale postupem času si myslím, že tam těch nosných motivů je víc…
Jinak pak to musím vyzkoušet i na sluchátkách (Koss Porta Pro) a pak dám vědět 8-)
Určitě dej!
Tak strašný zvuk to zase nemá,ale proti Agony je to o zatraceně velký kus horší skladatelsky…
Občas je to hodně prázdný,občas to ujde(Kingborn,Elegy),ale nic skvělého tam neslyším nikdy.
Bohužel naprosto typické dílo vydavatelství Nuclear Blast.
Naleštěnej a dobře zahranej prd.
5,5/10
Od recenze jsem to neslyšel a nějak nemám potřebu na tom nic měnit, takže s tebou budu těžko polemizovat. Ale i tak bych řek, žes to docela vystih :-)
Jak na Vás kluci dávám, tak teďka ne. Mě se to líbí, třeba mě ukamenujte :-D Ale většinou s Váma teda souhlasím a pokaždé,co se tady objeví něco, co má více jak 8 bodů, tak to stojí za to… 8-)
..Jsem Fanoušek, takže o objektivitě si můžete myslet svoje, ale deska to je prostě dobrá.
Jo ten zvuk je horší než na Agony, možná i míň “Hitovek”, ale zase to není stejnej klepec od začátku do konce, což cením.
..a tvrdit že třeba Elegy, nebo Pathfinder nemá nosný melodický linky..no kucí to je přece blbost že jo? Jednoznačně nejsilněšíb sklady desky. Pa
Mě tohle album hodně chytlo a i když má svoje slabší chvilky, pecky jako Minotaur, Pathfinder nebo Elegy podle mě nemaj chybu. Zvuk možná trochu horší, ale pro mě osobně žádná tragédie (poslouchám ho hlavně přes domácí kino). Už se na ně těšim v listopadu v Rock Cafe.
Pánové, já si to kvůli vám snad poslechnu znova :-D Každopádně díky za komentáře :-)
Ze začátku mě album moc nezaujalo a Agony mě přišlo jednoznačně lepší. Nicméně jsem se nemohl ubránit pocitu že je album jako celek podstatně lépe poslouchatelné a po víc jak roce jsem dospěl k tomu že Labyrint je lepší, dospělejší a rozhodně velmi zajímavé album, i když má své slabší chvíle. Co se zvuku týká tak mě proti Agony přejde snad i lepší hlavně hluboké pasáže jsou lepší a i dynamika mě přejde lepší je teda třeba mít schopnou aparaturu nebo kvalitní sluchátka (jinak dochází k slívání zvuku a nevychutnáte jsi zvuk, ostatně mě znovu k albu přivedli nová sluchátka na kterých jsem odhalil skryté kvality alba). 80%
Právě že zvukově je to album humus a právě na dobrý aparatuře nebo kvalitních sluchátkách je to slyšet nejvíc! Dynamika je oproti Agony úplně stejná – průměrnej DR 4 db, pro vinyl 8 db, v obou případech je navíc průměrnej vytaženej nahoru díky instrumentálkám Prologue a Labyrinth. Jinak má album všechny tracky s DR 3 dB, což je naprostej hnus a fakt je to uchem slyšet! Agony je na tom s DR stejně, v průměru 4-5 dB. A to nejsou vycucaný čísla, dynamickej rozsah je objektivně změřitelná hodnota. Zrovna alba FA jsou přeřvanej loudness war jako svině (viz http://dr.loudness-war.info/, popř. existuje i free software, s jehož pomocí si může člověk DR měřit sám). Zvuk bych si klidně vychutnal, ale zrovna v případě týhle kapely není co vychutnávat. Agony podle mě bylo v tomhle ohledu snesitelnější (i když taky ne moc dobrý), hudebně bylo taky výš (tohle už je samozřejmě subjektivní názor).