Země: Ukrajina Žánr: black metal Datum vydání: 1.12.2017 Label: Iron Bonehead Productions Tracklist: 01. Intro – Shadows from the Great Beyond 02. Eternal Wheels of Life 03. Mystic Schizophrenia 04. Condemned to Death 05. What Waits in the End 06. Before the New Dawn Comes 07. Outro – Through the Chaos of Voices Hrací doba: 33:27 Odkazy: bandcamp

Sice už máme květen léta Páně 2018, ale pořád vidím hromadu zajímavých nahrávek z loňského roku, které jsem doposud nestihl zrecenzovat. K některým stále stojí za to se vrátit i s takovým odstupem – v některých případech je to jen kvůli splnění slibu napsání recenze, ale u jiných v tom má prsty čistě kvalita či přinejmenším zajímavost předkládaného materiálu. Dnes to bude ten druhý případ. Zkusím začít trochu zeširoka a předem se omlouvám za srovnání, které za okamžik použiju. Pokud vás znechutí. Nenechte se jím odradit…

V posledních měsících a jednotkách let válcuje metalová média Myrkur. Dle mého skromného názoru vykonstruovaný neupřímný projekt, jenž k mému údivu sklízí ovace. Zpravidla od těch, kteří black metalu zřejmě příliš nerozumí – hovoří o svěžím přístupu, o ženském pohledu na žánr, bla bla bla… Skoro mi přijde, jako kdyby z Myrkur byla hromada lidí na větvi jen proto, že osoba stojící za kapelou má mezi nohama kundu namísto klobásy. O tom to ale přece vůbec není – důležitá je kvalita, nikoliv pohlaví, ačkoliv to tak v dnešní době lítého řešení gender issues nemusí vypadat. Zcela mimo mísu jsou i slinty o nějakém průkopnictví nebo odvaze vstoupit do převážně maskulinního světa. Ženy se v  black metalu (i metalu obecně) vyskytují už spousty roků a některé z nich dokážou uchopit esenci černého kovu bez zbytečného pozérství a instagramového attention whoringu…

A tím se pomalu dostáváme k ukrajinskému projektu Ieschure, jehož debutová deska „The Shadow“ může posloužit jako důkaz, že i takzvaně něžné pohlaví dokáže hrát zajímavý black metal na dobré úrovni. Což je ostatně znát i na tom, že Lilita Arndt nemá potřebu ani důvod prodávat svou kapelu tím, že by obrazně řečeno strkala svoje rodidla všem na oči a dělala si na tom reklamu. Vždyť, jak už ostatně padlo, pohlaví je (mělo by být) nedůležité, rozhoduje kvalit hudba a ta na „The Shadow“ nechybí…

Black metal v podání Ieschure není nijak extrémní, tempo není ani tak střední jako spíš pomalejší. Neschází tomu ovšem určitá špinavost, fascinace černotou a ponurost. Atmosféra je na „The Shadow“ velmi povedená a především díky ní album funguje natolik dobře, aby se ctí obstálo i tváří v tvář opakovaným poslechům. I v kombinaci se střízlivou hrací dobou 33 minut (z nichž sedm ještě vyplňuje ambientní intro a outro) tak před sebou máme desku, jež nedává takřka žádný prostor pro nudu.

Kdybyste po mně chtěli přirovnání k nějaké jiné kapele, asi bude trochu oříšek nějaké jméno střelit. Ne snad, že by mě žádné nenapadlo, ale vždy jde jen o dílčí pasáže, nikoliv o celistvý dojem z „The Shadow“, který je tím pádem dostatečně svůj. Například riffy a nálada čtvrté „Condemned to Death“ mi nápadně připomíná německý projekt Licht erlischt…, přesto bych neřekl, že Ieschure z globálního hlediska hraje podobně. Podobně mi určité vokální kreace svým šílenstvím připomněly jekot na jediné desce Silencer, ale na férové přirovnání to také není. Když už jsem zmínil vokály, mohu je rovnou pochválit, protože z tohoto hlediska si „The Shadow“ vede dost dobře a také rozmanitě. Nechybí totiž ani zastřený čistý vokál, jenž celkovou auru desky nijak neruší, spíš naopak.

Celkově mám z „The Shadow“ jenom kladné dojmy. Vím, že zde k poslechu nedoporučuji vybroušený klenot, z jehož majestátu byste měli dlouhodobě respekt. Jde nicméně o charismatickou a nadprůměrnou nahrávku s kvalitní atmosférou. Mně se to upřímně líbí.