Země: Kolumbie Žánr: black metal Datum vydání: 1.12.2017 Label: Goathorned Productions Tracklist: 01. Glorious Wounds 02. Atonement of the Faithful 03. Mors Mystica 04. Ekstasis 05. Lifting the Veil 06. Autocognition of Light Hrací doba: 40:51 Odkazy: facebook / bandcamp

Kolumbijského dua Ignis haereticum jsem si poprvé všimnul – nejspíš stejně jako většina ostatních – v roce 2014, kdy se mi dostal do ruky jejich dlouhohrající debut „Luciferian Gnosis“. Vzpomínám, že jsem tehdy poslouchal víc jihoamerických blackmetalových formací, mezi nimi namátkou Horncrowned, a právě Ignis haereticum z nich byly výrazně nejlepší a nejzajímavější.

Nejspíš vám neuniklo, že koncem loňského roku Ignis haereticum vypustili do světa svou druhou řadovou desku s názvem „Autocognition of Light“. Asi netřeba dodávat, že právě ona dnes bude naším hlavním zájmem. A bez větších průtahů mohu předeslat, že i v jejím případě se jedná o povedenou záležitost.

Úplně pohodlně by se dalo prohlásit, že „Autocognition of Light“ prostě pokračuje v cestě nastolené prostřednictvím „Luciferian Gnosis“. Rozdíly zde sice jsou, ale vesměs se jedná jen o detaily. Zdá se mi, že novinka nabízí o malinko pestřejší skladby a je skladatelsky propracovanější, krapet se zpřehlednil i sound, který mi nyní zní čitelněji, ale rozhodně to není ke škodě věci, možná spíš naopak. Ve všech zmiňovaných případech ovšem jde spíš o marginální záležitosti, protože základní idea a celková atmosféra zůstala od minulého alba nezměněna. U „Autocognition of Light“ se ale naštěstí nejedná o nic, co by posluchače mělo iritovat.

Pro neznalého je spíš otázkou, čím by se Ignis haereticum měli odlišovat od zástupů dalších blackmetalových skupin, které se rozhodly pro tematickou stezku okultismu a spirituality. Věřím, že spoustu z vás tohle tvrzení může od poslechu Ignis haereticum docela odradit, ale – řekl bych, že nijak zásadně. Zvuk Kolumbijců a jejich přístup k černému kovu odpovídají žánrovým proudům posledních let. Vím, že to nezní zrovna dvakrát lákavě, proto hned vzápětí rád dodám, že u těchto Kolumbijců to nijak zvlášť nevadí.

Důvod je docela jednoduchý. U Ignis haereticum nemám pocit nějaké trendařiny a tupého následování ostatních. I přes určitou míru standardnosti je totiž „Autocognition of Light“ pořád kvalitně poskládaná deska, jejíž obsah má dostatečnou sílu na to, aby si svou existenci obhájil i pod přísnější metrikou. Atmosféra v tom nepochybně je, jednotlivé skladby jsou zajímavě vystavěné, najde se v nich množství velmi dobrých momentů a kytarových melodií i kliček. Ty jsou dost výrazné a Ignis haereticum se je nebojí dát na odiv, ale naštěstí to nikdy nepřesáhne únosnou mez, kdy by se z atmosférických melodií stávalo připosrané pidlikání.

Materiál není vůbec hitový a žádná píseň nevystupuje nad ostatní, ani nepůsobí výrazněji či nápadněji. Jako celek však „Autocognition of Light“ dokáže zapůsobit a dokáže si svého posluchače udržet bez větších obtíží. Možná, že to bude nějakou chvilku trvat, protože na první poslechu všechny ty melodické linky a nevybublají na povrch, ale jakmile jsem se já osobně do desky několikrát ponořil, velmi rychle jsem si ji oblíbil.

Takový verdikt asi nepřekvapí – však už na začátku jsem se nechal slyšet, že „Autocognition of Light“ považuji za dobrou nahrávku. Dokonce bych řekl i o kousek lepší než „Luciferian Gnosis“, ačkoliv i ta byla povedená. U mě tedy vládne spokojenost a novinku Ignis haereticum mohu s klidem doporučit. Kolumbijci mě již podruhé přesvědčili a jejich budoucí počínání budu sledovat i nadále.