Ominous Shrine - Ο δρόμος της αποθεώσεως

Ominous Shrine – Ο δρόμος της αποθεώσεως

Ominous Shrine - O Dromos tes Apotheoseos

Země: Francie
Žánr: black metal
Datum vydání: 1.7.2017
Label: Goathorned Productions

Tracklist:
01. Intro
02. V.I.T.R.I.O.L
03. Katabasis
04. Stase
05. Macrocosme
06. Ascension Extatique
07. Ain soph aur

Hrací doba: 37:28

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Against PR / Digital Music Force Promotion

Zdá se mi, že francouzská smečka Ominous Shrine vydala svůj debut docela potichu, bez humbuku, bez většího zájmu scény a jejích médií. „Ο δρόμος της αποθεώσεως“ se objevilo docela nenápadně v červenci letošního roku a osobně jsem si nevšiml, že by počin strhl nějakou lavinu ohlasů či recenzí. Což samozřejmě nemusí znamenat a také neznamená nic o skutečné kvalitě. Právě v takovém případě musí přijít nějaký blb jako já, aby o nahrávce vystříknul pár postižených tlachů na pomyslný digi-papír – třeba se díky tomu deska dostane do hledáčku někoho, koho by mohla zajímat.

Ne snad, že by „Ο δρόμος της αποθεώσεως“ bylo ukrytým klenotem. Mohu říct rovnou, že až tak dobré album zase není. Rozhodně se však jedná o poctivou a dobře odvedenou práci, která si svůj díl pozornosti i nějaký ten poslech zaslouží. Určitě víc než hromada jiných hovadin, na něž můžete dennodenně narazit snad na každém plátku, jenž se jen trochu otírá o metal.

Nejprve si však pojďme Ominous Shrine letmo představit. Již padlo, že kapela pochází z Francie. V sestavě nenajdeme žádná velká jména, ale při pohledu na line-up je jisté, že všichni členové už nějaké zkušenosti nasbírali, takže se nejedná o začátečníky. Osobně jsem z dalších / dřívějších působišť muzikantů zaznamenal existenci skupin Malepeste a Dysylumn, nicméně ani v jednom případě jsem se nedokopal k nějakému pozornějšímu poslechu, pročež nemohu soudit, jak na tom co do kvality jsou. „Ο δρόμος της αποθεώσεως“ je venku v podobě CD digipaku, jejž do světa vypustili kolumbijští Goathorned Productions, z jejichž portfolia jsme si zde již představili kapely jako Ignis haereticum, Novae militiae, Horncrowned nebo Aion.

Z právě jmenovaných bych Ominous Shrine mohl s klidem přirovnat k prvním jmenovaným, tedy Ignis haereticum. Mezi dalšími by se daly namátkou zmínit formace jako Mephorash, Missa Mortvm, AcherontasHetroertzen či novější Inferno – všem, kdo holdujete tomuto druhu black metalu, by se mohli líbit i Ominous Shrine. Ono už jen dle obálky „Ο δρόμος της αποθεώσεως“ je docela evidentní, že se Francouzi budou zabývat okultistem, luciferianismem či stezkou levé ruky. Nedokážu posoudit, nakolik se v případě Ominous Shrine jedná o důsledek nebývalé vlny podobně laděných blackmetalových kapel, nicméně v jejich případě nemám pocit čistého opisování trendů. A to i přesto, že nějaký zásadně originální zvuk se zde stvořit nepodařilo.

Důvod, proč „Ο δρόμος της αποθεώσεως“ vyznívá jako sympatická a povedená nahrávka, je nasnadě. Ominous Shrine danou žánrovou formu dokázali uchopit v odpovídající skladatelské kvalitě, která je dostatečně vysoká na to, aby nebudila škodolibé posměšky. Prakticky každá skladba na desce dokáže nabídnout dobře vystavěné pasáže, leckdy se daří jednotlivé kompozice i dobře gradovat. Zejména kytarové melodie a různé vyhrávky jsou v podání Ominous Shrine vysoce zábavné a kapela díky nim nemá problém udržet posluchačovu pozornost až do konce. Což je jenom dobře, protože až na samém konci alba se nachází jeho vrchol v podobě majestátní „Ain soph aur“. Jestli by vás měla nějaká píseň o kvalitách „Ο δρόμος της αποθεώσεως“ přesvědčit, je to právě tato.

Když jsem se do poslechu debutu Ominous Shrine pouštěl, tak jsem popravdě řečeno neočekával příliš. Vyklubalo se z toho ale příjemné překvapení. Vím, že „Ο δρόμος της αποθεώσεως“ nebude bojovat o nejvyšší příčky v závodu o nejlepší album roku, ale to vůbec nevadí. Deska je dobrá i tak a dle mého skromného názoru stojí i za koupi do sbírky.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.