Země: Slovensko Žánr: rock Datum vydání: 2012 Label: Mars Group Tracklist: 01. Notorious Womanizer 02. Rescue Me 03. Punk We Are 04. 4Ever Young, 4Ever Free 05. Blue Words 06. My Little Toxic Bunny 07. Panic 08. Two Lovers 09. Breaking the Schoolrules 10. Destiny 11. Rock’N’Roll Hodnocení: 5/10 Odkazy: web / facebook / twitter / bandzone K recenzi poskytl: Janesession

Za necelých deset let existence toho Janesession stihli opravdu hodně. Kapela postavená okolo zpěvačky Jane Razor se podílela na mnoha kompilacích, nahrála několik dem a samozřejmě vydala také několik studiových alb. “4Ever” patří právě do poslední jmenované kategorie. Již jeho obal naznačuje, že zde můžeme čekat přímočarý hard rock, ovšem to je ve skutečnosti pravda jen z části. Album se totiž pohybuje od punku až po heavy metal, a i když většinou nakonec stejně skončí v již zmíněných hard rockových kolejích, větší rozmanitost se nakonec ukáže jako jedna z jeho hlavních předností.

První věc která vás na albu zaujme (spíše bych měl říci praští do hlavy), je zvuk. Je vidět, že kapela využila služby profesionálního nahrávacích studia, protože o “garážovou produkci” zde rozhodně nejde, jenže ani tak zvuk nedopadl dobře. Na vině je především efekt kytary, který mi jednoduše řečeno přijde opravdu nešťastně zvolený. Jako by se kapela snažila uměle vytvořit undergroundový zvuk. Celé album je navíc “ploché”, nemá výraznější basy a (hlavně) výšky. A to rozhodně nemluvíme o rozdílech které byste poznali jen na drahém audiosystému, vše zmíněné je znát při poslechu v podstatě na čemkoliv. Je škoda že to nejvíce odskákala opět kytara, protože právě ta se brzy ukáže jako to nejlepší, na co se na “4Ever” můžete těšit.

Když překonáte patálie se zvukem (a musím zde podotknout, že možná je překonáte velmi snadno, jelikož jsem asi jediný kdo si na něj stěžuje) a začnete se soustředit na hudbu samotnou, vůbec nebudete zklamáni. Úvodní “Notorious Womanizer” nabídne po sympatickém nástupu kvalitně šlapající rock se snadno zapamatovatelným refrénem. Ani lehké uklidnění v druhé polovině ústící do rychlého závěru není k zahození a album tak začne opravdu dobře. Druhá “Rescue Me” skrývá hosta, který jistě mnohé mile překvapí – zazpíval si zde totiž Aleš Brichta. Jeho part patři spolu s gradujícím začátkem skladby k jedněm z nejlepších momentů na “4Ever”. Třetí “Punk We Are” je ukázková hitovka která při živé prezentaci musí dělat doslova zázraky. Kromě tradičně silného refrénu musím pochválit výborné sólo a šikovné prolnutí se “záznamem z koncertu”. Ono jde nejspíše jen o hlučící fanoušky zasazené do studiové skladby, i tak ale tento nápad přidal písni na atmosféře.

Od čtvrté skladby začíná však kvalita alba kolísat. Singl “4Ever Young, 4Ever Free” sice oplývá výborným sólem, vše však kazí utahaný refrén. “Blue Words” je balada podpořená pianem, kterou kromě lehké kýčovitosti kazí element, jemuž se budu více věnovat později. “My Little Toxic Bunny” je opět návrat k chytlavosti první poloviny alba, ovšem v mnohem jemnějším podání, které Janesession sedí možná nejvíce. Další z hostů, Peci Uherčík, si vystřihl povedené sólo v “Two Lovers” a právě zde je poznat, o kolik lépe zní jeho kytara bez zbytečného efektu oproti zbytku alba. “Breaking Schoolrules” by mohla snadno aspirovat na nejslabší píseň alba, kdyby ovšem nebylo skvělé vsuvky Adama Kerďa, který jí se svým saxofonem zvedl o několik úrovní. Zbývající nejmenované skladby jednoduše odsýpají a v žádném případě poslech nekazí.

V předchozím odstavci jsem nakousl jeden z důvodů, proč jinak povedené album neodchází z vysokým hodnocením. Je jím zpěvačka Jane. S jejím zpěvem mám dva zásadní problémy. Prvním je její výslovnost, což jsem ostatně vytýkal už třeba Big Bossovi k příležitosti vydání alba “Heritage of Satan”. Jak si asi můžete v našich končinách snadno představit, jde o jakousi “čechoangličtinu” (v tomto připadě vlastně “angloslovenštinu”, ale ono je to jedno), která je, zvláště pokud často slýcháte rodilé mluvčí, těžko srozumitelná. To ovšem není vůbec důležité v porovnání s druhým problémem. Bude to opravdu hodně subjektivní (i na poměr hudební recenze, která už z definice subjektivní být musí), a tak to řeknu zcela bez okolků. Hlas Jane Razor mi leze na nervy. Neskutečně a nesmírně. Není to tím že by neuměla zpívat, ale spíše tím, že svůj hlas musí neustále tlačit a místo klidnějšího zpěvu slova spíše křičet. Ono je to v kontextu hudby sice v pořádku, často se tak však dostává do polohy, kterou jako posluchač nemohu vystát. Když už zvolní (jako například v první polovině “Blue Words”), je všechno v pořádku, a já tak mohu jen litovat že u této polohy nezůstalo.

Pokud bych měl hodnotit jen hudební obsah, album by klidně mohlo odejít se solidní osmičkou. Skladby (až na výjimky) jsou napsané dobře a zahrané ještě líp. Vrcholem jsou již zmíněná kytarová sóla a některé opravdu povedené riffy. Vše však kazí zvuk a zpěv, což jsou ovšem prvky, které snadno podléhají subjektivitě hodnocení. Mohu vám každopádně doporučit pustit si videoklip ke skladbě “4Ever Young, 4Ever Free” a rozhodnout tak sami, zda pro vás album bude za osm, či jako pro mě za pět.