Země: Itálie Žánr: post-black metal Datum vydání: březen 2014 Label: Avantgarde Music Tracklist: 01. Abisso 02. Imperium 03. Suicidio 04. Rovina 05. 793 (Slaget om Lindisfarne) [Enslaved cover] Odkazy: web / facebook / twitter K recenzi poskytl: Avantgarde Music

Janvs (nebo také Janus, chcete-li) patří k těm skupinám, o jejichž existenci a +/- i hudebním směřování mám už delší dobu nějaké ponětí, ale doposud jsem se ještě nedokázal donutit k tomu, abych se na jejich tvorbu podíval podrobněji. A to i navzdory pocitu, že by se mi to mohlo líbit. Pokud jste na tom stejně a muziku Janvs doposud podrobněji neznáte, alespoň se na to poprvé podíváme spolu. Takže hurá na věc…

Janvs fungují nějakých deset a hned v roce 2004 přišli se svým prvním demosnímkem “Nigredo”, který zde nezmiňuji náhodou, protože jak se záhy ukáže, tahle nahrávka dnes pro nás bude důležitější, než se na první pohled může zdát. Tak či onak, uběhla další tři léta a Italové přišli s dlouhohrajícím debutem “Fvlgvres” a hned následující rok s druhou deskou “Vega”. Poté se opět na šest let odmlčeli, aby se v letošním roce vrátili s dalším počinem, jehož název zní… opět “Nigredo”.

Jak už asi správně tušíte, shoda názvu mezi tímhle aktuálním počinem a oním demosnímkem není tak úplně náhodná. Ve skutečnosti je totiž to letošní “Nigredo” přetočenou verzí dema. Z původních sedmi skladeb ovšem Janvs z nějakého důvodu použili pouze čtyři a místo zbylých tří navrch přidali předělávku “793 (Slaget om Lindisfarne)” původně od norských Enslaved, s níž se před dvěma lety prezentovali již na tributním albu “Önd – A Tribute”.

Přetáčení starých počinů je vždycky sporná záležitost a osobně se k ní už jen z principu stavím spíše odmítavě. Zvláště u kapel, jejichž hudbu mám rád, to naprosto nesnáším, protože se vlastně nikdy nepodaří originál dostihnout či dokonce předehnat… prostě proto, že je to originál, na nějž je člověk již zvyklý. Samotné skupiny se na to ovšem takhle evidentně nekoukají, takže pak do světa pouští neskutečné prasárny jako (jeden příklad za všechny) třeba “Kings of Metal MMXIV” v případě Manowar. Na druhou stranu, zrovna u Janvs tak nějak nemám právo dělat vlny, protože jak už jsem řekl, až doposud jsem se jejich tvorbě vyhýbal, takže “Nigredo” je vlastně pro mě něco úplně nového.

Vzhledem k tomu, že v tomto případě předlohu neznám, tak nedokážu posoudit, jaké proběhly změny ve zvuku případně v samotných skladbách. Podle průvodních materiálů ovšem Janvs písně nějakým způsobem upravili a dokonce došlo i k přepsání textů. Jak říkám, nemohu to potvrdit nebo vyvrátit osobně, ale podle všeho mi to připadá, jako by Janvs spíš než pouhé přetočení materiálu zvolili ten přístup, že na základě původních songů vybudují kompozice znovu a se stejnými motivy, ale nějak je obohatí nebo naopak o něco oříznou. Tak či onak, minimálně jádro muselo vzniknout již v roce 2004 a už jen z toho je poznat, že hudba Janvs rozhodně měla co říct už ve svých počátcích.

Kdyby mi totiž nikdo neřekl, že se jedná o přetočené demo, a myslel bych si, že to je normální nové album, pak bych se okamžitě a z fleku nad ničím nerozmýšlel a označil to za skvělou záležitost. On ten materiál totiž ve skutečnosti opravdu skvělý je. Janvs produkují takový “lehčí” black metal… “lehčí” v tom smyslu, že to není žádné satanpeklozlo. Italové se totiž pohybují v progresivnějších vodách a hrají to především do atmosféry, což jim naprosto bez debat vychází. A to je také přesně přístup, který mě osobně oslovuje, jelikož právě atmosféry si na hudbě obecně cením snad nejvíce.

Všechny čtyři základní skladby, které se na “Nigredo” nacházejí, plynou spíše ve středním až pomalejším tempu, a přestože jsou relativně kratšího rázu (nejdéle sedm minut), vcelku trpělivě budují hodně zvláštní a do jisté míry i poměrně neotřelou náladu. Ačkoliv se nějaké změny co do rychlosti dějí docela vzácně, kytara nestřílí žádné zběsilé vyhrávky a Janvs celkově kolikrát staví delší hudební plochy na opakování jednoho motivu, o monotónní záležitost se nejedná. Už jen proto, že onen motiv se neustále lehce obměňuje, díky čemuž se ty skladby pořád někam posouvají a mají nějaký vývoj, což se mi líbí.

Obecně z písní vlastně žádný konkrétní instrument nevystupuje, dokonce i zastřený vokál působí spíše jako další nástroj. Hodně mě potěšila nádherně slyšitelná baskytara (já mám prostě strašně rád, když je basa opravdu slyšet), jež tvoří ne nepodstatnou část kouzla “Nigredo” a v některých momentech přede doslova nádherně, ale ve výsledku ani ona nemá hlavní slovo. Dokonce i bicí, za nimiž sedí divočák M:A Fog (Black Flame, Dead to This World, Hate Profile, mihnul se třeba i v Glorior Belli nebo Slavia), působí spíše umírněnějším dojmem. Jednoduše řečeno, všechny nástroje hrají pro potřeby celku, tak aby na prvním místě stály samotné kompozice, hudba a – a to především – ona atmosféra.

Jediný problém mám až s poslední položkou tracklistu, již zmiňovaným coverem “793 (Slaget om Lindisfarne)” od Enslaved. Ten je formálně vlastně provedený hodně dobře, ostatně kdyby nebyl, asi jen těžko by v něm kapele zahostoval osobně Ivar Bjørnson právě z Enslaved, ale svou náladou je ta píseň úplně jinde než “Abisso”, “Imperium”, “Suicidio” a “Rovina”. Člověk se ponoří do atmosféry vlastní hudby Janvs, aby pak přišlo přepnutí z “Rovina” na “793 (Slaget om Lindisfarne)”, které mě vlastně docela ruší, protože ten skok v náladě opravdu JE slyšet, aniž byste tušili, že se tam nějaký cover nachází. Navíc “793 (Slaget om Lindisfarne)” původně pochází z desky “Eld”, což je nejspíš moje nejoblíbenější album Enslaved vůbec (já vím, že dnes je ta kapela ve všech ohledech lepší, ale subjektivně prostě upřednostňuji jejich 90. léta), takže o to víc to u mě Janvs měli těžší. A jakkoliv ve své podstatě v předělávání obstáli se ctí, originál je prostě originál, je mnohem lepší a na “Nigredo” bych si radši užil o jednu vlastní písničku Italů navíc na místě coveru…

Pokud se ale vrátíme k původní tvorbě Janvs, pak je verdikt naprosto jasný – je to svým způsobem vlastně opravdu úžasná muzika. Jak již padlo, nemůžu soudit, jak je na tom “Nigredo” v porovnání s původním demosnímkem nebo s dalšími regulérními alby skupiny, ale to, co na téhle nahrávce slyším, mě jednoduše hodně oslovilo v podstatě po všech stránkách, líbí se mi to a nemám sebemenší důvod nějak uměle snižovat známku, když těch 26 minut vlastní hudby prostě je na osm bodů…