Země: Itálie Žánr: post-metal / indie rock Datum vydání: 1.11.2010 Label: Qanat Records Tracklist: 01. Watt69 02. Elastic 03. Why? Because… 04. Sospeso 05. An Indicative Experience 06. Tuning 07. Wolfsong 08. Tutto 09. St. Athony’s Fire Hodnocení: 7/10 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: My Kingdom Music / Club Inferno

Čtveřice mladých muzikantů zovoucích se Indicative a pocházejících z italského Palerma, které je spíše než hudbou známé mafiánským podsvětím, letos vydala svoji debutovou desku. Ačkoliv má kapela za sebou šest let existence od svého prvopočátku v březnu léta Páně 2007, svůj první počin vydala až tento rok u Qanat Records. A hned z úvodu můžu říct, že kdyby každá nová kapela vydala debutovou desku dosahující takových kvalit, jakými se může pyšnit eponymní prvotina téhle post-metalové smečky, hned by byl svět mnohem lepší místo k životu!

Hned zprvu mě neskutečně zarazilo, jak vyzrálým a dospělým dojmem tahle kapela působí, ačkoliv o ní ještě nikdo nikdy a nikde ve světě neslyšel. Ze všech kladů, které jsem našel, ani nevím, kterým bych měl začít – vzal bych to nejspíš od podlahy, respektive od základů, které dělají hudbu Indicative tak dobrou. Kvartetu rozhodně nechybí skladatelský um. Nechce se mi ani věřit, že pánové za sebou nemají žádné předchozí působení v kapelách (minimálně jsem se k žádnému nedopídil) a jedná se jen a pouze o šest let střádání nápadů. Hudebně se kapela pohybuje kdesi v progresivně post-metalových vodách ovlivněných snad math rockem a vesmírným ambientem, sem tam ještě nějakou další příměsí – a jak celek tahle na první pohled poněkud zběsilá slátanina funguje na výbornou. Pořád se něco děje, skladby jsou plné zvratů a přirozeně gradují, přičemž si mezi sebou zachovávají dostatek různorodosti k tomu, abyste je od sebe byli schopni bez problémů odlišit. Místy sice jde o vyloženě instrumentální onanie, takových momentů je ale poskrovnu a spíše než nekončícímu sebeukájení v podobě krkolomných sól a vyhrávek dává kapela prostor drajvu a pestré paletě nápadů, což mohu jedině kvitovat.

Skvělé jsou i výkony hudebníků. Je třeba podotknout, že “Indicative” je čistě instrumentální záležitostí, což je možná trochu škoda, věřím, že vhodně zvolený vokál by nahrávce prospěl. Na druhou stranu pořád lepší instrumentální skvost než vokál, který se do hudby naprosto nehodí. Nicméně výsledné hodnocení nahrávky absence zpěvu nikterak nesráží, protože ať už vezmu kytary, basu nebo bicí, každá část jednotlivě je skvělá. Snad nejvíc se mi líbí práce baskytaristy Betta, jehož nápaditá, progresivně laděná hra nahrávce dává další kotel energie. Ačkoliv výrazná basa dávno není na poli progresivní a post hudby něco nevšedního, v tomhle případě si pochvalu rozhodně zaslouží.

“Indicative” se může stydět za jednu, jedinou vadu na kráse. Tou je délka celého alba. Jednotlivé skladby se sice drží v rozmezí od čtyř do deseti minut, což je samo o sobě bez problémů a kapela zvládá kompozice takových délek levou zadní, s délkou desky to už pánové poněkud přestřelili. Hodina a čtvrt je i přes všechny klady prostě neúnosná a po několikátém poslechu se chtě nechtě začne zajídat. To je věc, kterou upřímně nesnáším, naopak jsem příznivec kapel, které dokáží desku seknout v nejlepším a zanechat ji bez jakékoliv vaty. Ne, že by se v případě “Indicative” dalo mluvit o vatě, to rozhodně ne, ale poslední dvě skladby jsou podle mého názoru prostě navíc. Poslední dvacetiminutovka “St. Anthony’s Fire” sice není žádný opus magnum a celá její druhá polovina je ambientní dohrou, ale už kraťounká “Tutto”, která jí předchází, mi obvykle leze ušima zase zpátky ven a desku v ten moment buď vypínám, nebo přetáčím na začátek. Méně je někdy více a v tomhle případě to platí dvojnásob.

Je to škoda, protože kdyby se “Indicative” zdrželo na diplomatické tři čtvrtě hodince, nestalo by se vůbec nic a hodnocení by bez problémů mířilo ještě o bod a půl výše. Takhle je verdikt vlažnější, přesto se progresivní mafiáni nemají za co stydět. “Indicative” je totiž na debutovku zatraceně silné album.