Země: Řecko Žánr: hellenic black metal Datum vydání: 4.9.2020 Label: Floga Records Tracklist: 01. Daughters of Darkness 02. The Tyrant 03. Blood Be My Crown 04. Chthonic Oracle 05. Saturnalia Magnus Cult 06. Triumphant Fate 07. Sinistral Covenant 08. Hordes of Oblivion 09. Babylon (Sammu-Rawat) Hrací doba: 41:28 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Floga Records

Hádám, že snad každou recenzi, kterou kdy budu psát na jakýkoliv počin Katavasia, budu začínat sestavou. Nedá se ale jinak. V tomhle řeckém projektu se totiž sešla hodně zajímavá skladba muzikantů z místní scény. Když v roce 2015 vycházel debut „Sacrilegious Testament“, tak jsem se vzhledem k zajetým domovským působištím všech zúčastněných trochu obával, že půjde o jednorázovou záležitost, ale o dva roky mladší minialbum „Daemonic Offering“ ukázalo, že pětice z Řecka počítá i s další aktivitou. Letošní druhá řadovka „Magnus Venator“ to jen potvrzuje.

Než s k ní ale dostaneme, asi bych měl nejdřív probrat tu sestavu, když jsem si pro ni v předešlém odstavci tak pracně připravoval půdu. Stručně a jednoduše, borci hrající v Katavasia se rekrutují z dalších známých formací jako Aenaon, Hail Spirit Noir a v první řadě hlavně Varathron. Z řad této kultovky v Katavasia působí dva borci, jmenovitě kytarista Achilleas C. (hrající ostatně také v Aenaon) a hlavně zpěvák Stefan Necroabyssious, jehož charakteristický vokál patří k poznávacím znamením Varathron. A teď už vlastně i Katavasia.

„Sacrilegious Testament“ mi přišlo skvělé a svého času jsem tu placku točil jak blázen. „Daemonic Offering“ rovněž nezklamalo, spíš naopak. Jen potvrdilo, že Katavasia prostě vědí, zač je toho pořádný helénský black metal, a nabídlo dvě výborné skladby. „Magnus Venator“ tedy má na co navazovat. Bez výtek to sice tentokrát není, ale myslím, že i jim navzdory mohu s klidným srdcem prohlásit, že i tentokrát Katavasia nabízejí povedený materiál s typickým feelingem výpravného black metalu z Řecka. Pokud tedy máte v oblibě jména jako Kawir, Rotting Christ, Necromantia a samozřejmě také už zmiňované Varathron, neměli byste s poslechem „Magnus Venator“ váhat. Jestli totiž právě jmenované formace posloucháte, dost pravděpodobně to bude díky specifické atmosféře místních kapel. A tu si na druhé desce Katavasia užijete dosytosti.

Řekl bych, že „Magnus Venator“ je oproti „Sacrilegious Testament“ melodičtější a snad i díky svému zvuku o trochu „hodnější“ – ne nutně v tom vyloženě špatném slova smyslu. Každopádně to má za následek, že čistě blackmetalové pasáže tolik neřežou, díky čemuž ani nejsou tolik poutavé. To je asi má největší stížnost vůči „Magnus Venator“.

To nejdůležitější se nicméně odehrává v epických melodiích, výpravných pasážích a hymnických riffech. Těch „Magnus Venator“ nabízí dost a ve většině případů se povedly. Dost na to, aby album držely při životě dost dlouho a výrazně mu prodlužovaly životnost. „Magnus Venator“ jsem stihnul sjet už docela hodněkrát, ale pořád mi má nahrávka co dát a ta pověstná helénská atmosféra mě zvládne udržet v pozoru. Samozřejmě bez dvojsmyslů, zas až tak moc se mi to nelíbí, haha.

Jestli si žádáte doporučení konkrétních skladeb, tak dobře. Album za mě nejlépe reprezentuje pochodová „The Tyrant“, hitovky jako „Chthonic Oracle“, „Triumphant Fate“ nebo „Sinistral Covenant“ (skvělé klávesové vsuvky!) a nakonec ještě nejvýpravnější kus „Babylon (Sammu-Rawat)“. Na počinu se nicméně nenachází žádný song, jehož přítomnost by mě otravovala, takže celých těch čtyřicet a něco minut se odehrává úplně na pohodu.

Když srovnám „Magnus Venator“ s předešlými počiny Katavasia, tak mi novinka přijde asi nejméně dobrá, ale o zklamání se rozhodně nejedná, protože i tak je pořád výborná a příznivce helénského black metalu by určitě měla potěšit.