Země: Česká republika Žánr: black metal Datum vydání: 30.5.2016 Label: Jihosound Records Tracklist: 01. Den nicoty 02. Maso z kosmu 03. Votava 04. Shy Gecko 05. Arachnid 06. Všem jebne 07. Biologické hodiny 08. Phenakistoscope 09. DMT 10. Podburka 11. Jazyky 12. Durga chce pít 13. Rurální dobro 14. Ukolébavka 15. Aya Hrací doba: 55:53 Odkazy: web / facebook

První pohled (H.):

Master’s Hammer bezesporu patří k nejvýraznějším blackmetalovým kapelám české kotliny. První dvě desky jsou – a zcela právem! – zapsány zlatým písmem v domácí žánrové kronice. Návrat na scénu s albem „Mantras“ ovšem nebyl nijak bombastický, jakkoliv by si to taková legenda snad i mohla dovolit, ale spíš takový nenápadný (což není špatně, možná právě naopak). Kultovní jméno však zafungovalo samo o sobě a pozornost si nahrávka získala. A byť byli mnozí trochu rozčarováni, já osobně jsem byl nadšen. Nadšení trvalo i okolo vydání druhého ponávratového alba „Vracejte konve na místo“…­ a vlastně víc než nadšení ze samotné muziky (jakkoliv ani to mi nechybělo) tím mám na mysli radost z toho, že skupina, jejíž tvorby si cením ohromně vysoko a řadím ji ke svým neoblíbenějším, opět funguje a i po tak dlouhé odmlce dokáže fungovat důstojně a smysluplně.

Od téhle doby již ale několik málo let uběhlo. Je to sedm roků, co vyšlo „Mantras“, a „Konvím“ už jsou čtyři léta. Nyní Master’s Hammer vydávají čtvrtou desku nové éry a celkově sedmou dlouhohrající za celou dobu. Ona ohromná natěšenost a nadšení z toho, že bude nová muzika, už ovšem poněkud vyprchaly. Důvod je jednoduchý – Master’s Hammer za těch několik málo let prostě zevšedněli. Po úspěchu „Vracejte konve na místo“, jemuž se dostalo jednoznačně vřelého přijetí a skoro až ovací, do toho totiž František Štorm a spol. začali šlapat ve velkém.

Následovala kopa singlů, splitek, reedicí, další album „Vagus vetus“. Do toho se ještě Štorm, jenž byl na rozdíl od Necrococka roky mimo hudbu, pustil do nového projektu Mortal Cabinet, opět vystoupil na pódium, a nakonec dokonce čerstvě došlo k hraní skladeb Mistrova kladiva živě (což se mi nezdá jako úplně šťastný nápad, když už jsme u toho, ale to sem teď asi nepatří). Jednoduše jsou Master’s Hammer hodně vidět, je o nich slyšet a postupně se (opět) stali součástí českého metalového koloritu. Nicméně se vytratila aura něčeho výjimečného, co tu není každý rok – a tenhle pocit jsem v případě prvních dvou alb po návratu měl.

Ono zevšednění Master‘s Hammer se ostatně začíná projevovat i po hudební stránce. Až nyní s odstupem těch několika málo let se ukazuje, že „Vracejte konve na místo“ bylo svým způsobem přelomovou deskou, jelikož od jejího vydání jede kapela v nastavené vlně. „Vagus vetus“ i nejnovější „Formulæ“ totiž na „Konve“ zcela jednoznačně navazují po hudební i grafické stránce. Což by samo o sobě ještě nemuselo být problémem, pokud by ta podobnost nebyla tak okatá. Je ovšem pravda, že „Formulæ“ na to trpí o něco méně než „Vagus vetus“, který, nalijme si čistého vína, působí trochu jako béčkové „Konve“ a pohromadě jej drželo pouze charisma Master‘s Hammer, jež tato kultovní formace do jisté míry pořád má.

Tím jsem vlastně řekl, že „Formulæ“ svého přímého předchůdce pokořit dokázalo. „Vagus vetus“ je s odstupem nahrávka, k níž nemá smysl se příliš vracet. Novince se, na druhou stranu, musí nechat, že několik přítomných skladeb je povedených. Osobně se mi líbí třeba „Shy Gecko“ nebo „Biologické hodiny“, zábavný je také „Arachnid“, v tomto případě i díky suprovému textu, a takové „Maso z kosmu“, „DMT“ či natlakovaná „Všem jebne“ jsou dobré hity. Občasné náznaky orientální Indie (k níž mají členové Master’s Hammer blízko, to není žádné tajemství) jsou rovněž relativně příjemné, ale ani v tomto případě se nejedná o nic nečekaného, neboť s tímhle svého času přišlo už „Mantras“.

I některé další písně obsahují kvalitní nápady a zajímavé motivy, ale nelze přehlížet skutečnost, že jisté kusy prostě nijak nevyčuhují nad nastavený pohodlný standard Master’s Hammer nové éry. Takový je třeba hned úvodní „Den nicoty“, který mě sice neirituje jako „XMZ“ na „Vagus vetus“, ale tak excelentní otvírák, jakým byl svého času „Nordfrostkrampfland“, mi jednoduše opětovně schází. Koule mi zrovna netrhá ani závěr „Formulæ“, kde pozornost znatelně polevuje (možná by neškodilo mít ta alba kratší než 55 minut) a (snad s výjimkou „Rurálního dobra“) chybí nějaké skutečně výraznější nápady jako třeba v případě zmiňovaných „Maso z kosmu“ a „DMT“.

Na druhou stranu, je pravda, že i když „Formulæ“ patří v pomyslné tabulce diskografie kapely do spodní půle (co si budeme povídat, „Ritual“, „Jilemnický okultista“, „Mantras“ i „Vracejte konve na místo“ jsou suverénně lepší… a dál už tam toho zas tolik nezbývá), stále si album uchovává nějaký punc kvality a charakteristického rukopisu. „Formulæ“ možná prohrává v porovnání s další tvorbou samotných Master’s Hammer, nicméně oproti konkurenci se jedná o nadprůměrnou práci na úrovni, jakou by mnozí jiní bez váhání vzali za svou, kdyby mohli. I navzdory tomu co, doposud padlo, jde totiž pořád o počin, jenž v žádném případě není špatný nebo vysloveně nepovedený.

I přes jistou šablonovitost je to graficky výtečné a skvěle otextované. Zvuk současných Master’s Hammer je vůči všem okolo zajímavý a vlastně snad i nezaměnitelný, bezesporu v tom je vlastní ksicht. Štorm má v pořád hrdle šmirgl a dokáže krákat tak, že jsou mu texty rozumět, čehož si rozhodně cením. Vklad Necrococka je tentokrát, zdá se mi, nevelký, ale naštěstí stále znatelný a vysoce příjemný. Hodně se mi líbí i výkon Honzy Kapáka z Avenger, jenž „Formulæ“ nabubnoval stejně jako „Vracejte konve na místo“, a výsledku to velmi prospívá, jelikož v některých písničkách hraje dost dravě, což aktuálním Master’s Hammer poměrně sluší. A v neposlední řadě, jak už nepřímo padlo, tahle kapela má stále fazónu a zvláštní atmosféru, která se sice v porovnání s původní epochou (zcela logicky) proměnila, ale pořád je svojská, krásně poťouchlá a má něco do sebe. A i ta dělá svoje. Ke cti „Formulæ“ pak slouží, že na rozdíl od „Vagus vetus“ album nefunguje jen díky ní.

„Formulæ“ rozhodně má svoje mouchy, z nichž tou největší dle mého je, že pár skladeb je dočista neviditelných a že i ty nejpovedenější nestačí na to lepší z „Mantras“ a „Vracejte konve na místo“. Navzdory tomu se ale novinka poslouchá dost příjemně. Zůstává ovšem otázkou, zdali to na jméno formátu Master’s Hammer není prostě málo. Pokud by se z posledních tří alb vyextrahovalo to nejlepší a spojilo se to v jedné nahrávce, vznikla by fenomenální deska, jež by se mohla vyrovnat i prvním dvěma arcikultům ze začátku 90. let. Na kdyby se ale nehraje a za současného stavu tam jsou nezanedbatelné rezervy.

---

Druhý pohled (Kaša):

Je evidentní, že Master’s Hammer jsou od svého návratu na scénu při chuti, protože přichází v relativně krátké době s další studiovou plackou. Ovšem tyto hudební žně, na jaké by si před lety nevsadil ani ten největší optimista, s sebou nejpozději na předchozím „Vagus vetus“ přinesly i pochyby. Pochyby a úvahy, jestli je tahle kadence to pravé ořechové a jestli nová alba dosahují kvalit, jež fanoušci od jména velikosti Master’s Hammer tak nějak automaticky očekávají. A abych pravdu řekl, tak s příchodem „Formulæ“ se situace nijak nemění, protože od minula je novinka bohužel zase o malý kousek horší.

Což o to, hned řada skladeb z novinky má koule, hodně povedené texty, dobrou atmosféru, ale přeci jen si myslím, že „Vracejte konve na místo“ je minimálně o třídu lepším albem, jež před lety nakoplo aktuální Master’s Hammer do hudebních sfér, které se dosud až na drobné úkroky stranou neodvážili opustit, a „Formulæ“ tak zní po „Vagus vetus“ „jen“ jako další variace na „Konve“.

Líbí se mi, že František Štorm umí navodit tu správnou, místy opravdu legendární atmosféru starých počinů („Den nicoty“ s dobrým odpichem či „Ukolébavka“), ale bohužel se na „Formulæ“ dostalo i na několik písní, jež ani skvělé texty Františka Štorma nezachrání. Za mě se jedná o slabé „Votava“, „Biologické hodiny“ a poměrně překvapivou „Rurální dobro“, na níž je ale nejzajímavější to spojení orientálního náboje a country kytary. I tak ale celkem patnáctka písní, která je na „Formulæ“ k nalezení, docela dobře uteče.

V porovnání s konkurencí (pokud se vůbec u Master’s Hammer dá o konkurenci mluvit) je „Formulæ“ samozřejmě hodně dobře poslouchatelnou záležitostí, ale přesto mi rozum říká, že totéž, jen v lepší formě, už Master’s Hammer předvedli v letech nedávných a nedokážu si představit, že bych „Formulæ“ upřednostnil na úkor „Vracejte konve na místo“.

---

Třetí pohled (Onotius):

Z nového alba legendárních tuzemských Master’s Hammer jsem nakonec celkem rozpačitý. Jako celek deska vlastně funguje velmi dobře, avšak přesto jsem dalek ji nějak přehnaně glorifikovat. Na jednu stranu jí nelze upřít to, že oproti svému předchůdci působí mnohem originálněji a jako celek různoroději a promyšleněji. Nechápejte mě špatně, „Vagus vetus“ mě svého času velmi bavil, byl velmi vyrovnaný a disponoval nejednou parádní melodií, avšak kvůli přímočaré struktuře většiny skladeb se nakonec velmi rychle oposlouchal. V tomhle ohledu je naopak „Formulæ“ deska mnohem různorodější s menším apelem na jednoznačně hitové refrény, ale více si váží obskurní atmosféry a všemožných žánrových odboček a detailů. Do blackmetalového zvuku jsou zde tak zakomponované prvky od elektroniky („Maso z kosmu“, „Arachnid“) přes jakési psychedelické country („Rurální dobro“) až po orientální hudební postupy („Padburka“) a ve spojitosti s brilantními texty tak první poslech působí opravdu impozantně. Franta v textech opět mistrně prezentuje barvitý vesmír své rozsáhlé fantazie a brousí od všemožných psychotropních vizí přes portrét malíře smutných čertů až po všemožné teorie o reinkarnaci brouků, a to vše tradičně opatřuje patřičnou dávkou ironie a nihilismu.

Jenomže tato vysoká formální úroveň má jedno a ne zrovna zanedbatelné ale. Co se týče samotných nápadů, nějak mi zde chybí momenty, které by mě naprosto jednoznačně přesvědčily, že tohle tu ještě nebylo. Koneckonců i u nejsilnějších kousků, za něž považuji „Maso z kosmu“, „Shy Gecko“, „Biologické hodiny“ či údernou „Durga chce pít“, se čas od času nemohu vyhnout pocitu, že některé postupy jsou mi odněkud povědomé. Ve spojitosti s některými tradičnějšími metalovými pasážemi, jež občas působí pouze jako vycpávkový doprovod pro jinak brilantní text, pak přeci jen v mých očích usvědčují kapelu z lehké skladatelské bezradnosti. Často je však forma schopna obsah neskutečně pozvednout – to především platí u countryovými slajdy zdobené skladby „Rurální dobro“, jejíž hlavní melodický postup je v podstatě neskutečné klišé, avšak atmosféra z ní přesto dělá jeden z nejvýraznějších momentů na albu. Obecně je deska celkem vyrovnaná, i když ke konci jí co se týče nápaditosti malinko dochází dech (nejslabší článek řetězu je asi „Ukolébavka“).

Navzdory zmiňovaným nešvarům mě ovšem deska jako celek stále baví. Díky kvalitním bicím partům Honzy Kapáka (jenž se též podílel na skvělém „Vracejte konve na místo“) nahrávka působí dospěleji než přímočařejší a po čase předvídatelný „Vagus vetus“, který si vystačil s rytmikou naprogramovanou. Atmosféra alba je pak co se týče diskografie Master’s Hammer celkem jedinečná. Více psychedelická, hravá, ba i moderní. Nicméně z kompozičního hlediska mám pocit, že poměr kvantita a kvalita mohl být vyladěn trochu lépe. Co se týče post-comebackové tvorby, stále u mě s přehledem vedou parádní „Konve“.

---