Root - Heritage of Satan

Root – Heritage of Satan

Root - Heritage of Satan
Země: Česká republika
Žánr: black metal
Datum vydání: 25.10.2011
Label: Agonia Records

Tracklist:
01. Introprincipio
02. In nomine Satanas
03. Legacy of Ancestors
04. Revenge of Hell
05. Darksome Prophet
06. Fiery Message
07. Son of Satan
08. His Coming
09. Greetings from the Abyss
10. The Apocalypse

Hodnocení:
H. – 6,5/10
Zajus – 6,5/10
Ellrohir – 6,5/10

Průměrné hodnocení: 6,5/10

Odkazy:
web / facebook / bandzone

“Heritage of Satan”, devátá deska brněnských veteránů Root, budí hned od počátku velice rozporuplné reakce – stejně jako rozporuplné reakce vždy budil samotný ikonický frontman BigBoss, který je pro jedny kultovní persónou domácí scény, pro druhé nic menšího než šašek. Co se mě týče, mnohem více než hovadiny typu sexuální či jakákoliv jiná orientace členů kapely a podobné blbosti mě zajímá muzika – tím spíš, že “Heritage of Satan” přichází po velice nepovedeném “Daemon viam invenient” z roku 2007 (jednoznačně ten největší a vlastně jediný opravdový klystýr, který kdy Root vydali), že se jedná teprve o druhou nahrávku po odchodu jednoho z klíčových členů v roce 2004 a že kapela už dlouho dopředu avizovala návrat k černěkovovým kořenům. Uff, to tedy vypadá na pořádný kolotoč…

“Daemon viam invenient” mělo hned několik obrovských nedostatků. Pomiňme, že přišlo po třech nejlepších deskách Root, které zároveň dle mého mínění patří k tomu nejlepšímu, co kdy u nás vůbec vzniklo, horší byl fakt, že po zmiňovaném odchodu Petra Hoška Root jaksi ztratili nit, což v důsledku znamenalo velikou roztříštěnost alba – jak kvalitativní (od výborných věcí jako “What Will Be Next?” nebo “Hope Dies at Last” až po totální chujoviny, jejichž jména si už vážně nepamatuji…), tak stylovou (náklepy jako “And They Are Silent” počínaje, kliďárnami typu “Strange Beauty of Fright” konče). Na “Heritage of Satan” se povedlo odbourat tu stylovou nevyváženost, nikoliv však kvalitativní. Ano, “Heritage of Satan” opravdu je black metalovou deskou – tou nejblackmetalovější od dnes již prachem zašlé fošny “The Temple in the Underworld” z roku 1992. Horší už to je s tou vyrovnaností po stránce kvality jednotlivých kompozic, jelikož “Heritage of Satan” opět obsahuje vážně skvělé songy, ale i totální úlety, které… které by tam prostě podle mého názoru snad ani být neměly.

Například hned úvodní intro “Introprincipio” (které je druhou nejdelší položkou tracklistu, přičemž tou první nejdelší je poslední song) je s prominutím absolutní blbost. Hudební minimalismus, ok, beru, ale ocamcaď pocamcaď, musí to mít hlavu a patu. A to na neúnosnou délku natáhnuté šumění větru s neobjevným ťukáním klavíru a BigBossovou deklamací opravdu nemá, vážně ne. Něco málo (ale opravdu málo) se začne dít až v poslední půlminutě, ale těch pět minut předtím je prostě hovadina. Kdyby to mělo minutu, maximálně dvě, dejme tomu, ale pět je prostě moc. Ve výsledku má tedy “Introprincipio” naprosto opačný účinek, než by intro mělo mít – posluchače na desku nenavnazuje, nýbrž jej spíš odrazuje. Při poslechu zásadně přeskakuji.

Oproti tomu druhá “In nomine Satanas”, první česky zpívaný vál po dlouhých dvaceti letech, má opravdu koule. Naprosto beze srandy, napoprvé mi fakt spadla huba z toho, jak je to dobré. Nebudeme tu nyní brát v potaz úvahy o tom, že téměř šedesátiletý člověk zpívá s vážnou tváří o “drápech krvavých” páně Rohatého, to už by bylo na úplně jinou diskusi. Hudebně je to ovšem velice skvělá věc, rozhodně jedna z nejlepších na “Heritage of Satan” – až si člověk říká, že je škoda, že to má jen necelé tři minuty (tohle měla být pětiminutovka!) a že Root nezpívají česky častěji. Třešničkou na dortu budiž nádherná (ale vážně dobrá!) Nergalova čeština a závěrečný blasfemický chorál “Nomine Satanas” ve společném podání vokalistů Root, Behemoth a Watain.

Nepříjemná pachuť z “Introprincipio” během “In nomine Satanas” vyprchala, posluchač si tedy říká, že ona by ta nová fošna Root nemusela být nakonec vůbec špatná, naopak… jenže “Legacy of Ancestors” ho velice rychle vrátí na zem. Začátek zní velice slibně, ale jak nastoupí sloka s velice nevýrazným motivem, letí song prostě dolů, nehledě na refrén, u něhož se stále nemůžu rozhodnout, jestli mi vadí, nebo jestli ho mám vzít na milost. Igor si v průběhu songu střihne dvakrát jednu parádičku na basu, což je sice pěkné, ale při poslechu to spíš ruší. Největším kamenem úrazu však je – jak zmiňují oba kolegové pode mnou – prekérní BigBossova moravská angličtina, což je docela s podivem, když jak mnohokrát v minulosti, tak i v některých dalších písních na samotné novince ukázal, že s angličtinou nemá problém, takže to trochu zní, jak kdyby to prasil nějak naschvál (smích). Ale dejme tomu, že přízvuk bychom ještě odpustili, ale místo “reign” v textu zpívat zcela slyšitelně “ring” už je dost na hraně…

Root

A zase jako na houpačce. “Revenge of Hell” patří určitě k těm zajímavějším kusům “Heritage of Satan”, především tím, že vybočuje. Vzhledem k vyznění zbytku desky možná trochu překvapení chvílemi až hard rockový náboj, který se jen tak mimochodem projevuje i v dalších skladbách zejména v sólech (viz “In nomine Satanas”), určitě povedená věc. A takovéhle skoky v kvalitě mezi jednotlivými songy jsou ale bohužel po celou desku. Následující klepačka “Darksome Prophet” je taktéž dobrá, vrcholem celé desky je však z mého pohledu šestá pekelnost “Fiery Message”, vyšperkovaná mrazivými kytarovými vyhrávkami Blasphemera (Ava Inferi, ex-Mayhem), které mají opravdu neskutečnou atmosféru, a jedovatým vokálem Erika DanielssonaWatain. A ten pochodový refrén má taktéž šťávu. Za mě největší pecka “Heritage of Satan” (v těsném závěsu za ní je “In nomine Satanas”).

Poté však opět následují trochu slabší kousky. “Son of Satan” bych ještě uznal, hraje na podobnou strunu jako “Darksome Prophet”, čili se jedná o věc sypací, ale ne tak brutální. V první části jsou rozhodně výraznější části, kdy kapela hobluje a BigBoss nezpívá, ve středu kompozice se nachází opravdu excelentní klidnější pasáž, tudíž se celkově stále ještě pořád o velmi solidní věc. Avšak další v pořadí “His Coming” se mi opravdu nelíbí, ačkoliv jeden z kolegů ji naopak vyzdvihuje. Jejím středobodem asi měl být pomalý valivý rytmus, což technicky vzato opravdu je, ale ten hlavní motiv je příliš jednoduchý, což je ještě extrémně zvýrazněno jeho neustálým omílám, dokud posluchači nezačne lézt krkem. Za zmínku stojí jen “chorálový” kousek v půlce songu, jenž sice je povedený, ale to okolo něj už tolik ne.

Root - Heritage of Satan

Alespoň že “Greetings from the Abyss” už je opět dobrá věc. Klepací začátek – super, třetí sloka zní jak z alba “Black Seal”, nechybí ani povedený Nergalův příspěvek. Další hodně rozporuplná položka je závěr v podání “The Apocalypse”. Většina skladby je opravdu povedená, dokonce ani příchozí smska v 2:15 ji neruší (přišla v průběhu natáčení a kapela se rozhodla ji tam ponechat), jenže celá kompozice je v závěru absolutně nepochopitelně shozena do žumpy jednou trapností. Jakou, to snad ani říkat nemusím – kdo slyšel, ten ví.

Co dodat? Jak jsem již na začátku předeslal, jedná se o trochu rozporuplnou a nevyrovnanou desku – od excelentních kompozic jako “Fiery Message” nebo “In nomine Satanas” až po úplné kraviny typu “Introprincipio”, což je jejím největším problémem. Obrovskou pochvalu si ovšem zaslouží všichni tři přítomní hosté, kteří skladby, v nichž se vyskytují, opravdu nakopávají, na druhou stranu, hosté desku nedělají. Pořád je to sice jako celek o mnoho lepší než “Daemon viam invenient”, ale i tak je “Heritage of Satan” druhým nepříliš přesvědčivým albem Root v pořadí. Ne, pořád jsem nad kapelou hůl nezlomil, přece jenom mám a vždycky jsem měl Root rád, ale fakt, že po odchodu Blackieho šla jejich studiová tvorba strmě dolů, je nezpochybnitelný. A upřímně řečeno, ani BlackieCales, byť je to určitě dobrá muzika, mi nepřijde tak silný, jako býval v Root. I když jsem původně hodlal dát “Heritage of Satan” sedmičku, opakovaný poslech a rozčarování z výsledku mne nakonec nutí ještě o půlbod snížit. Ano, desku jsem si sice ihned po vydání koupil a nelituji toho už jen z toho důvodu, abych to měl ve sbírce (protože jsem holt takový debil, že od Root kupuji úplně všechno, co vydají), přesto jsem z “Heritage of Satan” mírně zklamaný.

Root


Další názory:

Českých kapel, které svou tvorbou mohou konkurovat i těm nejlepším zahraničním skupinám, není mnoho. Těch pár, které by takovéto srovnání ustály, zná málokdo i v rámci naší nicotné zemičky. Root se tak dají nazvat výjimkou potvrzující pravidlo, o čemž svědčí už výčet hostů, kteří se na “Heritage of Satan” objevili. Že si BigBoss libuje v pekelné atmosféře, není žádná novinka. Jeho pokus ji nastolit pětiminutovým mluveným intrem však nevyšel ani zdaleka. Z mnoha poslechů se mi podařilo překonat vábení tlačítka “skip” snad jen dvakrát. Přitom hned druhá skladba, česky zpívaná “In nomine Sathanas”, je naopak trefa do černého. Je to sice v podstatě velmi jednoduchá píseň podpořená silným hlavním riffem a krátkým sólem, jež by se neztratilo na žádné prog rockové desce, ale má sílu, jakou bohužel už žádná další na “Heritage of Satan” neoplývá. Za největší průšvih (intro nepočítaje) považuji hned následující “Legacy of Ancestors”. Její refrén je neskutečně otravný. Jednak kvůli neustálému opakování stejné fráze, jednak kvůli BigBossově podivné výslovnosti. Album se takto kymácí od lepších k horším písním po celou hrací dobu a za zmínku tak stojí snad už jen “Son of Satan” a zejména “His Coming”, která zní, jako by vypadla z minulé desky “Daemon viam invenient”. “Heritage of Satan” tak není úplně špatná nahrávka, propříště by to však chtělo o něco silnější materiál. A vůbec bych se nezlobil, kdyby se BigBoss vrátil k češtině.
Zajus

Root - Heritage of Satan

Album celkem pěkně “odsýpá” a docela dobře se poslouchá, není to ovšem žádný zázrak. A pak mám problém mám s angličtinou. V našich končinách se stalo “dobrým” zvykem, že se o cizojazyčný zpěv neustále pokoušejí lidi, které nejspíš angličtinu učil Louis de Funès na parníku cestou do Ameriky. Já si na to poslední dobou stěžuju opakovaně a budu to opakovat do doby, dokud se to naši buď nenaučí anebo nepřejdou na češtinu. Zpěv BigBosse sice není to nejhorší, co se dá vyslechnout, dokonce se v zásadě snaží dodržovat všechna pravidla anglické výslovnosti, ale stejně je okamžitě poznat, že to je Čech. Původně jsem chtěl říct, že bych dal 8 bodů a díky tomu zpěvu je to o 1 bod dolů. Pod dojmem dalších poslechů (zaprvé – album není z dlouhodobého hlediska tak dobré, zadruhé – angličtina není tak hrozná) trochu měním rozhodnutí – dal bych 7 bodů a díky angličtině je to o půl bodu míň.
Ellrohir


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.