Země: Izrael Žánr: alternative rock Datum vydání: 30.8.2014 Label: selfrelease Tracklist: 01. Memory Implant 02. This Love 03. Shame on Me 04. Eyes Up 05. Rainy Veins 06. Any Dancing Odkazy: facebook / twitter / bandcamp K recenzi poskytl: Memory in Plant

Pokud mě paměť neklame, je to snad poprvé, co se ke mně dostala kapela z Izraele. Ne, že by na tom vyloženě záleželo, ostatně Izrael rozhodně není mezi zeměmi, kde by o kapely byla nouze, spíš to beru jako zajímavost. Důležitější je, co je tahle smečka říkající si Memory in Plant, vlastně zač. Tahle tříčlenná parta funguje od loňského roku a na kontě má zatím jeden singl, který letos vypustila do světa. Nedávno přišla s prvním větším zářezem v podobě EP “An Epic Triumph” – a co něm hraje nebo jestli je v něm skryto něco zajímavého, to se dozvíte z následujících řádků.

Samotní Memory in Plant sami sebe škatulkují jako alternativní/psychedelický rock s vlivy kde čeho. Nutno uznat, že to je označení dost přesné. Trio Izraelců skutečně koketuje s kde čím a z ípka je dost patrné, že konkrétnější, ucelenější výraz teprve hledají. “An Epic Triumph” tvoří šest skladeb, přičemž pět z nich se s přehledem vejde do tří minut, až poslední “Any Dancing” má nějakých šest minut. Pozoruhodné ale je, že i když má většina skladeb kolem dvou minut, Memory in Plant na nich jsou schopní vystřídat takové množství výrazů, o jakém by se řadě kapel mohlo jen zdát. 17 minut stopáže tak působí dost roztříštěně a jako sbírka nápadů, dost možná určených k pozdějšímu rozpracování, případně jako reprezentace širokého spektra tvorby. To, co bych však řadovce vytkl, u EP nijak nevadí. Charakterem občas připomínají domácí Harmony Bay, byť si nehrají s death metalem/grindem, nýbrž s alt rockem a širokým spektrem elektroniky.

Dost často se ke slovu dostane kontrast harmonie a disharmonie, stejně tak velmi nevšední postupy. Memory in Plant použili kde co. Kytarové vyhrávky, elektronické pasáže brutální, subtilní i naprosto zdrogované. Široké spektrum vokálů včetně štěkajícího psa. Často vrství nápady na sebe a některé skladby se na konci samy sobě příliš nepodobají. Důležité ale je, že ačkoliv je materiál občas dost magořina, skladby mají ve většině případů hlavu a patu, obejdou se bez přílišných nelogičností. Ať už tohle trio dělá cokoliv, většinou zvládá udržet kompozice tak, aby měly vývoj a jejich potenciál nebyl redukován na pouhý mišmaš. Jediným slabším článkem je v tomhle ohledu předposlední “Rainy Veins”, která mi i přes veškerou snahu příliš smyslu nedává. Ve všech ostatních kusech si však určitou vodící linku dokážu najít. Na druhé straně barikády stojí závěrečná šestiminutovka “Any Dancing”, jejíž název je vlastně docela přesný… kdybych měl na tenhle kus vymýšlet nějaké taneční kreace, nejspíš bych je popsal dost podobně. Skladba začíná klávesovým výjezdem, pokračuje kytarovou vyhrávkou doprovázenou psím štěkotem a po krátké chvíli se přelije ve zběsilou jízdu baskytary a narušené elektroniky. Paráda.

Pokoušet se popsat zbylé skladby je jako házet hrách na zeď, něco takového prostě musíte slyšet sami. “An Epic Triumph” je nahrávka na jedné straně dost progresivní, na druhé straně ironická a je očividné, že se Memory in Plant berou dost s nadhledem, čemuž odpovídá jak artwork alba, tak i jeho název. Docela by mě zajímalo, jestli a případně kolik drog během psaní těchhle skladeb hudebníci zkonzumovali, nebo jestli to všechno zvládli naprosto střízliví, přičemž druhé verzi se mi příliš věřit nechce. Tak nebo onak, “An Epic Triumph” mě baví už jen svojí pestrostí, barvitostí a tunou nápadů. Potenciál tihle Izraelci rozhodně mají a jsem zvědavý, jak se se svojí nezkrotnou fantazií poperou v případě řadového alba.