Země: USA Žánr: black / speed metal / punk Datum vydání: 24.1.2020 Label: Metal Blade Records Tracklist: 01. Fucking Speed and Darkness 02. Rebirth by Blasphemy 03. Escape the Grave 04. Devil’s Excrement 05. Rising Scum 06. Warning from the Reaper 07. Cursed Possessions 08. Raw Attack 09. The Sounds of Hell 10. You Can Drag Me Through Fire Hrací doba: 33:49 Odkazy: web / facebook / bandcamp / instagram

Athenar je pravděpodobně nejzdatnějším proponentem v ranku oživovatelů soundu starých kultů, které na speedmetalové jádro pokládali tehdy ještě nevyšlechtěné kameny black metalu. Přispívá k tomu i fakt, že to byli právě Midnight, kteří se pozdní rezurekce naplno ujali mezi prvními. Podobně laděných kapel dnes existuje po kokot. Téměř všechny se ale – byť své kvality mají – stále krčí ve stínu dvou kos a zvonu.

Midnight to prostě hrají od podlahy. Se ctí ke staré škole, s kutnami, křiváky, nábojnicovými pásy, ohněm na base i pěstech a bez zbytečných chujovin kolem. Hrstka talentu se mísí s úměrnou dávkou punkové apatie. Pomocí této kombinace Athenar tvoří zábavné fláky, které balancují na hraně nablblého humpoláctví a regulérního hráčského umu. Jasně, Midnight občas přepadnou na první zmíněnou stranu. A vlastně to ani tak moc nevadí. V opačném případě je to už horší, jak ostatně naznačila deska „Sweet Death and Ecstasy“, na které pokusy o delší skladby a začleňování nekonvenčnějších rytmů tolik nefungovaly.

„Rebirth of Blasphemy“ se naštěstí vrací zpátky. Novinka by se dala jak zvukem, tak songwritingem zařadit mezi „Satanic Royalty“ a „No Mercy for Mayhem“. Zasazuje téměř každým coulem direkt na bradu. Nevydává se do neprobádaných vod. A je to vlastně jen dobře. Tracky mají jasně vytyčený cíl a jdou za ním až do poslední vteřiny. Otvírák „Fucking Speed and Darkness“ hudebně i názvem prozrazuje, co je možno čekat téměř po celou dobu desky. Výjimkou je možná o poznání slabší „Rising Scum“, která se snaží stavět na přiblblém arena-rockovém vybubnovávání a finální, sofistikovanější „You Can Drag Me Through Fire“ s tradičnější heavymetalovější příchutí.

Zvukově a skladatelsky jsou teda Midnight zpátky. Otázkou je, zda i kvalitativně. Vlastně ano i ne. Songů, které mají tendence se stát ověřenými koncertními hitovkami, je zde méně. Místy to trochu zní, že se Athenar honí za nábojem pecek jako „You Can’t Stop Steel“ nebo „Black Rock n’ Roll“ a ne vždy se to daří. Nedá se však tvrdit, že „Rebirth of Blasphemy“ nebaví. První trojice tracků se energií i památností blíží dnes již ověřeným, výše zmíněným věcem. S nabývající stopáží v začátku nahozená konzistence lehce kolísá. S výjimkou pomalejší „Rising Scum“ o vyložené průsery ale nejde.

„Rebirth of Blasphemy“ opět představujte Midnight ve formě a stylu, který posluchači očekávají. Kultovnosti prvních desek dosaženo úplně není. Athenar se jí ale přibližuje dost blízko, a už proto stojí za to desku otočit. Nejde o to nejlepší, co kapela kdy vydala. K tomu, aby Midnight stvrdili svou vrcholnou pozici na pomyslném black-speed-revival-metalovém žebříčku, to ale stačí.