Země: Irsko Žánr: doom / death metal Datum vydání: 22.2.2013 Label: Grau Records Tracklist: 01. Theories of Old Bones 02. Ethics on the Precipice 03. Old Rope 04. Dead Channel 05. Nothing Has a Centre 06. Transmissions Hodnocení: Kaša – 7,5/10 H. – 7,5/10 Průměrné hodnocení: 7,5/10 Odkazy: web / facebook

Po posledním, pět let starém, albu “A Disease for the Ages” si irská death/doomová sebranka slyšící na jméno Mourning Beloveth dala trošku načas a svou pátou desku nám tak servíruje až letos. Protože se jedná o doposud nejdelší přestávku v jejich kariéře, bylo tak nasnadě očekávání, že se můžeme těšit na velké věci a že se kapele podaří vyrovnat se svému druhému albu “The Sullen Sulcus”, které od té doby nepřekonala, a jak se nakonec v podobě novinky ukázalo, tak prozatím ani nepřekoná. Je to sice škoda, ale rozhodně to neznamená, že by “Formless” bylo oproti svým předchůdcům nějaký propad.

Pro ty, kterým se po této partě stýskalo víc, by měl působit jako tišící prostředek fakt, že “Formless” je deska, která obsahuje nadstandardní porci muziky a celkově se tak dočkáme šesti skladeb s průměrnou hrací délkou kolem patnácti minut, což mně jakožto milovníkovi rozmáchlejších kompozic nedělalo žádné problémy. Protože jsme se přehoupli lehce přes osmdesát minut, tak se aktuální album muselo vměstnat na dva kotoučky. Delší stopáž si s sebou samozřejmě nese i nějaký ten nedostatek a v tomto ohledu bez okolků přiznávám, že sám jsem měl občas problém sjet “Formless” na jeden zátah. Ne, že by to byl úkol nadlidský, ale mít tak o nějakou čtvrt hodinku kratší hrací délku, vůbec bych se nezlobil, zvlášť když poslední skladbu “Transmissions“, jež zůstala na druhém disku osamocena, považuji za trošku zbytečnou a dokázal bych ji tedy s klidným srdcem oželet. Možná za to může skutečnost, že svou atmosférou mi zbytek desky trošku narušuje. Po celou dobu se totiž nese ve znamení klidného přednesu celé kapely včetně mluveného slova namísto zpěvu a některé její momenty mi daly vzpomenout dokonce na britskou Anathemu. Skladba se celou dobu drží na uzdě a vymyká se tak zajetého standardu, kdy se klasicky proplétají v jeden organický celek zádumčivé doomové plochy s death metalovými výjezdy.

Těchto kontrastů si však posluchač užije po celý zbytek alba, tudíž si dokážu představit, že mou výtku k “Transmissions” nemusí sdílet každý a leckdo ji může vidět jako zajímavé oživení na konec. Osobně jsem si dost oblíbil úvodní “Theories of Old Bones”, jež začíná kytarovým vybrnkáváním a šepotem, který zní jako vítr na starém hřbitově. Netrvá to však dlouho a při zachování pomalejšího tempa rozčísne svým death metalovým chropotem Darren Moore poklidnější atmosféru. K mému nadšení se hodně ke slovu dostává kytarista a doprovodný zpěvák Frank Brennan, který mi album od alba dokazuje, že je možná lepší vokalista než kytarista, protože jeho candlemassovský zpěv tvoří k drtivému přednesu jeho kolegy dokonalý kontrast, jenž mě strašně baví. Pohřební plíživá atmosféra je doslova všudypřítomná a každý moment je dotažen téměř do dokonalosti. Teď nemluvím jen o úvodní skladbě, jejíž druhá polovina nesoucí se na vlně jednoduchého, leč působivého riffu, je doslova geniální, ale mám na mysli i ostatní díly komplexní skládačky. Dvojka “Ethics on the Precipice” má dost podobnou stavbu jako její předešlá sestřička, ovšem akustický moment, který přijde v šesté minutě a představuje pomyslný most, jenž píseň převáží do její druhé poloviny, je skvělý. Mohl bych takhle vlastně pokračovat skladbu po skladbě a vytahovat do popředí jednotlivé momenty, které mě zaujaly, ovšem nutno podoktnout, že při zachování celistvosti nahrávky. Určitě nechci říct, že z patnácti minutové skladby na mě zapůsobil pouze minutový kytarový motiv a nic víc, protože tak tomu samozřejmě není. Krom “Old Rope”, která se svými pěti minutami nemůže co do promyšlenosti svým delším kolegům konkurovat, jsou všechny kompozice doslova ukázkovou prací na téma “hraní si s motivy a celkovou atmosférou”.

I po důkladném poslechu “Formless” můžu s jistotou potvrdit, že jedno se Mourning Beloveth upřít rozhodně nedá, a sice fakt, že i přes relativní délku svých alb, která se běžně pohybuje za hranicí jedné hodiny, si stále udržují vyrovnanou kvalitativní laťku a nemyslím si, že by se za kterýkoli ze svých počinů museli před svými posluchači nějakým způsobem stydět, což samozřejmě platí i pro “Formless”, na kterou se rozhodně vyplatilo počkat, i když přiznávám, že očekávání jsem měl malinko jinde. Z celé desky mě nejvíce uhranula “Nothing Has a Centre”, ve které se díky výraznému prostoru pro vokál Franka Brennana probudil duch starých Black Sabbath, které jako by někdo prohnal death metalovým mlýnkem. Skladba samotná se pak rozrůstá až do epických rozměrů a představuje tak pro mě předčasné vyvrcholení celé nahrávky. Nerad moc často používám slovní spojení sázka na jistotu, ovšem v případě Mourning Beloveth se skvěle hodí ke konstatování faktu, že Irové prostě umí a špatnou desku si od nich ani neumím představit.

Další názory:

Mourning Beloveth – ačkoliv se přiznám, že jejich počiny rozhodně neprotáčím každý den – mám docela rád a jsem přesvědčen, že pánové ještě špatnou desku nevydali, přičemž potěšujícím faktem je to, že ani novinka “Formless” na tomto tvrzení nemění zhola nic. Tito Irové jsou mistři pomalých jednoduchých riffů, které se s jistotou zadírají do hlavy, a když tu a tam kapela pustí melodii a obhroublý growling vymění za čistý zpěv, muzika rozhodně neztrácí na síle. Předcházející “A Disease for the Ages” mě čistě pocitově možná bavila o chlup více, nicméně i tak je “Formless” další parádní doomový umíráček, na jaký je člověk od Mourning Beloveth zvyklý. Na rozdíl od kolegy mi v žádném případě nevadí ani netradiční “Transmissions”, ale abych byl upřímný, spíš než na samostatném druhém disku bych si ji užil někde ve středu samotné desky jako oživující (nebo snad umrtvující?) předěl. Tak či onak, “Formless” je stále kvalitní záležitostí, kterou by žádný příznivec doom metalu neměl minout ani náhodou…
H.