Země: Rusko Žánr: melodic black metal Datum vydání: 21.3.2014 Label: Inverse Records Původní vydání: leden 2013, selfrelease Tracklist: 01. Dissonance 02. Grey Pools Heaven 03. Idealistic 04. Insane Blossoming 05. Into Oblivion 06. Euphoria from Being Depressed 07. Remission Time 08. Rejection Hodnocení: 7,5/10 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Inverse Records

Upřímně nemám tušení, jak se to stalo, ale z nějakého prapodivného důvodu jsem kdesi nabyl dojmu, že od ruské formace s názvem Negative Voice dostanu nějaký špinavý agresivní primitivní black metal, dejme tomu cosi ve stylu starší tvorby krajanů Blackdeath. Nicméně, chyba lávky…

Ačkoliv příliš známým jménem Negative Voice doposud nejsou, jejich kořeny sahají až na konec 90. let. Tehdejší inkarnace ovšem neměla dlouhého trvání, nějaký demosnímek nejspíš vznikl, nejedná se však o nic, co by stálo za řeč. Věci se začínají trochu hýbat až s rokem 2010, kdy dochází k regulérní obnově činnosti, jež po jednom EP a jedné demo nahrávce konečně o dvě léta později vyústila v natočení regulérního dlouhohrajícího debutu “Infinite Dissonance”, jenž vychází zkraje roku 2013 vlastním nákladem. Koncem letošního března pak dochází k jeho reedici, tentokrát už ale pod labelem Inverse Records z Finska.

Po obligátním historickém okénku se ovšem vraťme zpět k oné chybné lávce z úvodního odstavce. O co se tedy jedná, když ne o kanálový chlívácký black metal, jak jsem čekal? Inu, ten black metal tam rozhodně je, jedná se však o jeho melodickou podobu. Žádná garáž, ale čitelný zvuk, pohodová poslouchatelnost i pro lidi, kteří nepatří mezi ortodoxní příznivce žánru, nemalá porce melodií a… vlastně dost příjemný poslech, byť se to tak u black metalu nemusí zdát. Nejedná se sice o nějakou vysloveně pozitivní nahrávku, ale do nějaké deprese nebo misantropie to má rovněž hodně daleko. Tak či onak ale výsledek dokáže svou povedenou, ale nevtíravou náladou oslovit, což je jistě dobré znamení.

Zároveň je nutno dodat, že i přes onu melodičnost, jež je na “Infinite Dissonance” opravdu výrazná, se v žádném případně nejedná o něco vlezlého nebo o nějaké symfonické zpívánky pro patnáctileté rádoby tvrďáky, kteří žijí v přesvědčení, že Cradle of Filth jsou fakt tvrdá kapela, kámo. Stejně tak od Negative Voice neočekávejte jakékoliv rozmáchlé klávesové rejstříky nebo vlastně jakékoliv klávesy. Tu proklamovanou melodičnost totiž Rusové dokážou vytvořit jenom a pouze za pomoci kytar – a nutno uznat, že jim to funguje.

Samozřejmě, jak už to tak bývá, ve finále není “Infinite Dissonance” nějakým výjimečným zázrakem, to nikdo netvrdí a asi to ani nikoho nepřekvapí, protože přijít v dnešní době s něčím opravdu výjimečným a v podstatě neslyšeným, je nesmírně těžké. To se ovšem úplně nevylučuje s kvalitou. A rozhodně se Negative Voice nedá upírat fakt, že prostě natočili hodně povedenou záležitost. Některé ty melodické motivy jsou bez přehánění skvělé, deska funguje parádně a dokázala si mě i přes počáteční nedůvěru získat. A dovolím si tvrdit, že pokud “Infinite Dissonance” dáte šanci, ani vy byste rozhodně nemuseli být zklamáni.

Další věc, co zcela jistě stojí za pochvalu… “Infinite Dissonance” trvá něco přes 53 minut, což sice ještě není úplný extrém, ale není ani tak úplně málo. Přesto poslech vůbec nenudí a těch 50 minut uběhne v podstatě jak nic, protože těch skvělých motivů, o nichž jsem se zmiňoval výše, tam je vlastně napříč celou nahrávkou vlastně docela hodně. A ke konci v době, kdy by si někdo mohl přece jenom začít říkat, jestli by to už pomalu nestačilo, se Negative Voice vytasí se závěrečnou desetiminutovkou “Rejection”, která je možná tím nejsilnějším, co “Infinite Dissonance” nabízí, takže ani závěr v žádném případě není hluchý a nevyznívá do ztracena.

Pokud netrváte na rozebírání skladby po skladbě, pak už jen těžko můžu říct o “Infinite Dissonance” něco víc, abych se nezačal příliš opakovat. Je to až překvapivě povedená, zábavná a melodická black metalová deska postavená především na parádní kytarové práci, pořád ale svým způsobem docela chytrá. Rozhodně velice sympatický počin.