Země: Rusko Žánr: black metal Datum vydání: 1.2.2014 Label: Hypnotic Dirge Records Původní vydání: 9.3.2013, selfrelease Tracklist: 01. The Dance of Liquid Fire 02. No More Entry, No More Exit 03. No Stars 04. A City on Fire 05. Only Full Dark 06. Neswa-Pawuk 07. Flashback to My Lake Hodnocení: 6/10 Odkazy: – K recenzi poskytl: Hypnotic Dirge Records

Když jsem v květnu loňského roku psal recenzi na split “Silentium!”, na němž se podílely tři ruské formace Depicting Abysm, Windbruch a Gmork, nečekal jsem, že uběhne nějakých deset měsíců a na našem menu recenzí se objeví dvě z těchto tří skupin a navrch jedna spřízněná. Povídání o albech Depicting Abysm a Epitimia (hlavní kapela členů Depicting Abysm) na nás ještě čeká v nedaleké budoucnosti a právě teď se podíváme na to, jak na tom je jednočlenný projekt Windbruch se svou druhou řadovou nahrávkou s názvem “No Stars, Only Full Dark”…

V pomyslném žebříčku v rámci výše zmiňovaného split alba jsem Windbruch zařadil na prostřední pozici. Pokud si matně vzpomínám (přece jenom… nemůžu tvrdit, že bych během těch deseti měsíců “Silentium!” protáčel neustále dokola), v některých momentech na mě hudba Mikhailova Rodiona (ano, to je onen jediný člen Windbruch) působila lehce rozpačitě, ale na druhou stranu zde bylo i mnoho velice povedených melodií. “No Stars, Only Full Dark” už oproti “Silentium!” není instrumentální, a když tak o tom přemýšlím, možná je to trochu škoda… ne, že by byl vokál špatný, je to standardní black metalový zpěv, v tomto ohledu v pořádku, ale občas mi připadá, jako by na řadovém albu ubylo těch opravdu silných melodií právě na vrub vokálu.

“No Stars, Only Full Dark” mi obecně přijde takové trochu monotónnější, a i když se rozhodně nedá tvrdit, že by na tom albu chyběly nápady, nějak se je tentokrát nepovedlo podat takovým způsobem, aby to posluchače opravdu výrazněji zaujalo. Díky tomu na desce vzniká spousta poměrně dlouhých hluchých pasáží (a vlastně i celých skladeb), v nichž se poslech nese v takovém letargickém duchu, jemuž chybí nějaké opravdu výtečné (záchytné) momenty. Tento fakt pak nedokáže dorovnat ani atmosféra, jež zde sice je, ale bohužel není natolik silná, aby člověka vyloženě strhla. Stále se to poslouchá hodně moc příjemně (to bych chtěl zdůraznit), ale až na dvě výjimky, k nimž se ještě dostaneme, si toho z alba moc neodnesete a nebudete si pamatovat nic kromě toho, že to hrálo. A to neplatí jen na prvním rande s “No Stars, Only Full Dark”, ale i po větších množství protočení alba, což prostě není příliš ideální stav.

Do oné letargie (tohle slovo se k “No Stars, Only Full Dark” hodí jako málokteré jiné – asi i díky tomu ještě několikrát zazní) já upadám již s téměř post-rockovým intrem “The Dance of Liquid Fire”, přičemž následující desetiminutovka “No More Entry, No More Exit” mě z ní nevytrhne ani omylem, naopak mě to ještě dorazí. Netvrdím, že by to bylo vyloženě špatné, formálně se některé melodie (třeba okolo sedmé minuty) povedly, ale jako celek to na mě prostě nijak zvlášť nepůsobí. Podobně je na tom i třeba “A City on Fire”, jež se nese v hodně doom metalovém duchu… zrovna v tom kusu má Windbruch k doom metalu rozhodně blíž k atmospheric black metalu, v němž se tvorba projektu jinak nese. Aby toho nebylo málo, podobně letargicky působí rovněž nejdelší “Neswa-Pawuk”, v níž opět vystrkují růžky náznaky post-rocku, a závěrečná “Flashback to My Lake”, jež neřeší už vůbec nic.

Jediné dvě skladby, jež mě nějak výrazněji zaujaly, dokázaly si urvat větší část mojí pozornosti a vytrhnout mě z takového toho stavu, kdy muziku vnímám jen na půl ucha, jsou ty dvě, jejichž názvy dávají dohromady název desky, tedy třetí “No Stars” a pátá “Only Full Dark”. Asi vás napadne vcelku logická otázka – v čem se tyto dva kusy liší od zbytku, že díky tomu dokážou výrazně převýšit zbylé kompozice? Není to vůbec nic složitého, je to však zcela jasně slyšitelné hned na první poslech – obě tyto písně totiž obsahují sice poměrně jednoduchou, ale jak se ve výsledku ukáže, velice funkční klávesovou linku. Opravdu je to téměř až triviální vyťukávání jednoho jediného motivu, který má v případě “Only Full Dark” výrazně ambientní nádech, nicméně oba ty songy to posouvá úplně jinam a najednou díky tomu ta hudba Windbruch začne fungovat – nebojím se říct – parádně. I když na druhou stranu, taková “Neswa-Pawuk” klávesovou linku obsahuje rovněž a nemá to takovou sílu…

Ačkoliv většina “No Stars, Only Full Dark” pouze jen tak nenápadně plyne a nic moc jsem si z toho nezapamatoval, stále se to – jak již ostatně bylo řečeno – poslouchá velmi příjemně. I díky tomu proti desce vlastně nemám vůbec nic, ale když to tak poslouchám, pokaždé si říkám, že v tom je potenciál na mnohem víc, než jak mě ta hudba baví v reálu. Abych byl upřímný, nedokážu se rozhodnout, zdali je v tomto případě chyba na mé straně, nebo na straně Windbruch, nicméně čistě ze subjektivního pohledu to vidím pouze v lehoučkém nadprůměru někde na pomezí 5,5 a 6 bodů. Musím však explicitně zdůraznit, že pokud máte rádi podobně postavený black metal (pomalejší tempo, delší skladby, hlavně atmosféra), klidně vás “No Stars, Only Full Dark” může zaujmout o poznání více, takže vás od poslechu neodrazuji.