Země: Island Žánr: black / doom metal Datum vydání: 25.8.2020 Label: Ván Records Tracklist: 01. None 02. Reduced Beyond the Point of Renewal 03. Grasping the Outer Hull of the Tangible 04. (em)Pathetic 05. Conjoin the Vacuous 06. An Idiosyncratic Mirage Hrací doba: 42:17 Odkazy: bandcamp K recenzi poskytl: Sure Shot Worx

Doufám, že teď nebudu kecat, ale matně si vzpomínám, že tahle kapela bývala striktně známá jako 〇. To není 0 (jakože nula), ale znak pro kolečko. Prostě krásně dohledatelný název. To si zvládnou kvalit pogooglit jen mistři, co jsou schopní na internetu do pěti minut najít i pedo porno a návod na sestavení jaderné pumy.

Možná i z tohoto důvodu debutové album „Null & Void“ nemělo nějaký zásadní ohlas. Alespoň tedy mně to tak přišlo. Anebo v tom hrála svoji roli i skutečnost, že deska ve skutečnosti není až tak zajímavá, jak se na první pohled může zdát. Skvělý obal, jeden song o 34 minutách a příslib pomalé tryzny vzbuzují očekávání, ale výsledek byl jenom ok, nic víc.

Za těch šest let se mnohé změnilo. Kapela již zjevně akceptuje názvy 0 případně Núll. Zatímco v době vydání „Null & Void“ na mě Islanďané působili jako docela zapadlá malá kapela, dnešní optikou se 0 mohou pochlubit nabušenou sestavou, z níž zvlhnou spoďáry všech fans islandského black metalu. Tahle ostrovní vlna černého kovu tehdy teprve nabírala na síle, dnes už se však nacházíme v bodě, kdy jména jako Misþyrming nebo Carpe noctem zarezonovala metalovou scénou. Právě z jejich řád se členové 0 rekrutují. Mimo jiné.

V sestavě 0 najdeme kytaristy Ö.S. (Naðra, Mannveira) a D.G. (Misþyrming, Naðra, Skáphe, Andavald, Martröð), bubeníka TMS (Misþyrming, Naðra, Carpe noctem) a zpěváka S.S. (Vonlaus). Jediným, kdo nehobluje nikde jinde, je baskytarista H.K.F.

Pod opětovně dobrým artworkem (i když ne tak dobrým jako na „Null & Void“) skrývá druhý dlouhohrající počin „Entity“ tentokrát šestici skladeb. Obrat v dramaturgii lze pokládat za další výraznou změnu, s níž aktuální počin oproti debutu vyrukoval. Bohužel, to nejdůležitější se směrem k lepšímu o moc neposunulo.

Což o to, „Null & Void“ bylo poměrně fajn. „Entity“ je vlastně taky poměrně fajn. Ale toť vše. Víte, s 0 mám jeden docela zásadní problém. Od téhle žánrové kombinace a podobné vizuální stránky, jimiž se Islanďané prezentují, bych od samotné hudby čekal větší hnus a důkladnější pohřeb. To se ovšem neděje. „Entity“ není žádná deprese, nýbrž jen ušmudlaná melancholie. Předkládaný materiál je přístupný a lehce stravitelný, místy dokonce i vyloženě zpěvný. A to se nepřekvapivě podepisuje i na tom, že se album docela rychle ohrává.

Jistě, můžete na mě zkoušet, že jde spíš o můj osobní problém než o problém 0, protože evidentně si představuji něco trochu jiného, než co skupina nabízí. Do určité míry máte i pravdu, ale… recenzi píšu já a prezentuji v ní jen a pouze svůj názor. A ten zní prostě takhle. Představoval bych si odpornější a misantropičtější náladu, čekal bych, že se mě „Entity“ bude snažit urvat na ortodoxní pochmurnost a neprostupnou šeď. Namísto toho dostávám jenom pohodovku.

Jasně, neříkám, že by „Entity“ mělo být něčím vyloženě špatným. Některé melodie jsou v pohodě a lze ocenit, že 0 hrají pokorně a obejdou se bez kýče. Poslech mě tedy neobtěžoval a několikrát se to dalo otočit bez problémů. Vzato kolem a kolem se mi však „Entity“ osvědčilo primárně jako nerozptylující kulisa, nikoliv jako hudba, s jejímž poslechem bych měl cíleně trávit čas. Vracet se zpětně pak nemá smysl.