Země: Francie Žánr: post-black metal Datum vydání: 20.10.2017 Label: Debemur Morti Productions Tracklist: 01. Aux tirs et aux traits 02. Et ceux en lesquels ils croyaient 03. À trop réclamer les vers 04. Et tout finira par chuter 05. Mille autres 06. Plus une main à mordre Hrací doba: 46:07 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Debemur Morti Productions

Je otázkou, zdali je Vincent Petitjean alias DehnSora v hudebním světě známější jako muzikant, či jako grafik. Talentovaný Francouz stojí rozkročen nad oběma obory a v obou dokázal stvořit díla, která lze označit za přinejmenším zajímavá. Podíváme-li se na vizuální stránku věci, najdeme ve Vincentově portfoliu záležitosti jako Blut aus Nord, Ephel Duath, Ad hominem, Code, Otargos nebo Merrimack. Mimo jiné, samozřejmě.

Nicméně není žádným tajemstvím, že se neváhá angažovat i v hudební rovině. Objevil se v živé sestavě blackmetalového projektu Glaciation nabitém známými jmény, v kolaboraci Church of Ra, o níž se dá říct to samé, na triku má i další projekty jako Ovtrenoir nebo experimentálnější Sembler Deah a Treha Sektori. A v neposlední řadě – poměrně čerstvě i Throane.

Jméno Throane se vylouplo v loňském roce, kdy skrze francouzskou firmu Debemur Morti Productions vyšel skvělý debut „Derrière​-​nous, la lumière“. Nebudu se o něm nyní rozepisovat nějak podrobněji, poněvadž jsem to udělal už před rokem a také bych do určité míry duplikovat to, co bude následovat níže. Postačí nám pouze připomenutí toho, že počin vyšel a že za sebou zanechal dojem nadmíru povedeného atmosférického dílka.

Jeho pokračování jsem popravdě řečeno tak rychle nečekal, takže mě ohlášení druhé desky „Plus une main à mordre“ snad i trochu překvapilo. Ale nezlobím se. Nevidím důvod, proč bych měl, když letošní novinka na svého předchůdce navazuje více než důstojně. Dovolím si tvrdit, že kvality novinky se kvalitám „Derrière​-​nous, la lumière“ vyrovnají a že co do hudební úrovně jsou si obě nahrávky rovny.

I z „Plus une main à mordre“ dýchá hloubka, osudovost, ohromná porce atmosféry. Opět se jedná o chytrý náhled na post-moderní black metal pro 21. století oproštěný od takzvaně snových (ve skutečnosti však přihřátých) kýtareček post-rocku a post-metalového vzlykání, což jsou věci, jaké podle mého názoru nemají v black metalu co dělat, protože jdou přímo proti jeho smyslu, estetice a myšlenkám. Na jejich místo nastupuje až dronové tažení kytarových tónů, které si s blackmetalovou temnotou naopak rozumí náramně. I kvůli jednolitému (neříkám však, že špatnému!) zvuku působí deska monoliticky a sevřeně, s čímž se pojí i nizoučký hitový potenciál jednotlivých písní. Což vůbec nepovažuji za negativum. Leckomu může „Plus une main à mordre“ připadat až jednotvárné, ale myslím, že to už je záležitost subjektivních posluchačských preferencí, protože je zřejmé, že přístup kapel (pardon, projektů) jako Throane jistě není určen každému. Což je samozřejmě v pořádku, protože sračky snažící se zalíbit všem nemám(e?) zapotřebí poslouchat.

Snad jediné, co tedy lze „Plus une main à mordre“ úspěšně vyčítat, je minimální posun oproti „Derrière​-​nous, la lumière“. Ale to se snad vzhledem k nepříliš dlouhému rozestupu mezi oběma počiny dalo očekávat. Naštěstí se ovšem nejedná o nějaký zásadní nedostatek, jenž by požitek z poslechu druhého alba ponižoval. Klidně to totiž můžeme i otočit do tvrzení, že komu se líbil debut, s „Plus une main à mordre“ bude zajisté spokojen rovněž. Navíc nevím, jak by mohl kdokoliv pindat, až uslyší chuťovky jako třeba strhující závěr titulní skladby, která celé album zakončuje. Lepší finále snad ani udělat nešlo.

Mohli bychom začít věštecky polemizovat o tom, jestli bude model Throane takhle působivý, pokud by se DehnSora opakoval i za x dalších alb, ale byly by to debaty zcela bezpředmětné. Tady a teď mohu prohlásit, že si „Plus une main à mordre“ svou existenci bez sebemenších obtíží obhajuje. Ani tak spokojenost, jako spíš uspokojení – to je výstižnější. Rozhodně se doporučuje ke slyšení.