Glorior Belli - Sundown

Glorior Belli – Sundown (The Flock That Welcomes)

Glorior Belli - Sundown (The Flock That Welcomes)

Země: Francie
Žánr: black metal
Datum vydání: 6.5.2016
Label: Agonia Records

Tracklist:
01. Lies-Strangled Skies
02. World So Spurious
03. Rebels in Disguise
04. Thrall of Illusions
05. Sundown (The Flock That Welcomes)
06. Satanists Out of Cosmic Jail
07. Upheaval in Chaos Waters
08. We Whose Glory Was Despised

Hrací doba: 48:11

Odkazy:
web / facebook / twitter

K recenzi poskytl:
Agonia Records

Glorior Belli rozhodně nelze upírat vývoj. I když nebudeme počítat experimentálnější mezihru v rámci vedlejšího projektu 11 as in Adversaries (jehož jediná deska původně měla být normální řadovkou Glorior Belli), tak i v rámci samotné hlavní skupiny proběhl citelný progres. Po syrových počátcích se do hudby pomalu začaly vkrádat vlivy southern metalu a Billy Bayou a.k.a. Infestvvs si to se svou družinou namířil k docela ojedinělému zvuku.

Avšak letošní deska „Sundown (The Flock That Welcomes)“ jako by tento vývoj popírala. V jejím případě je totiž na místě ponechat v příslušné žánrové škatulce pouze – black metal. Jižanské riffy a feeling, které se prvně objevily na „Meet Us at the Southern Sign“ a jejichž význam postupně narostl na „The Great Southern Darkness“ a „Gators Rumble, Chaos Unfurls“, tentokrát ustoupily do pozadí. „Sundown (The Flock That Welcomes)“ je jednoznačně blackmetalovější a tyhle chuťovky se zde objevují maximálně pocitově. Snad jedinou skladbou, jež tuto tvář Glorior Belli na novince stále prezentuje, je třetí „Rebels in Disguise“.

Jakkoliv se však zbytek stopáže nese v čistokrevně blackmetalovém duchu, nejedná se o návrat ke kořenům. Když totiž člověk srovná „Sundown (The Flock That Welcomes)“ s prvními dvěma deskami „Ô laudate dominvs“ a „Manifesting the Raging Beast“, je to znatelný rozdíl. Novinka totiž stále reflektuje, že se hudba Glorior Belli v poslední dekádě nějakým způsobem vyvíjela, tudíž se nejedná o oživování již dávno řečeného. Navíc je v tom i navzdory ústupu jižanského feeling stále cítit rukopis Glorior Belli, což je samozřejmě pozitivní.

Bezchybné však „Sundown (The Flock That Welcomes)“ zdaleka není, jelikož v jedné věci na „Gators Rumble, Chaos Unfurls“ přímo navazuje – a v tomto případě bohužel. Předchozí album trochu bojovalo s tím, že navzdory formálním kvalitám se ani zdaleka nejednalo o tak poutavou záležitost, jak byl člověk od Glorior Belli zvyklý. „Sundown (The Flock That Welcomes)“ je na tom naštěstí o něco lépe, obsahuje dobré nápady i kvalitní skladby, ale i přesto mám z desky jako celku pocit, že to není úplně ono a že Billy Bayou má na víc.

Bavme se ovšem ještě chvíli o tom, co se povedlo. Líbí se mi otvírák „Lies-Strangled Skies“, jehož některé motivy jsou povedené a hlavně výborně vypointovaný závěr má šťávu. Podobně dobře vygradovaná je i nejdelší „Thrall of Illusions“, jejíž druhá půle není vůbec špatná, a i v té první se pár slušných nápadů najde. V neposlední řadě je tu pak ještě „Rebels in Disguise“, která z celku vystupuje již diskutovanými southern dozvuky.

Glorior Belli

Písně „World So Spurious“, „Sundown (The Flock That Welcomes)“, „Satanists Out of Cosmic Jail“, „Upheaval in Chaos Waters“ a „We Whose Glory Was Despised“ taktéž nejsou špatné a vlastně v každé se dá najít nějaká pasáž, jež by snad za zmínku stála. V titulním tracku je to třebas hned úvodní motiv, ve „We Whose Glory Was Despised“ se jedná o skvělou pomalejší pasáž, „Satanists Out of Cosmic Jail“ má zase slušný odpich. Ono co si budeme povídat – zkušenosti a talent jsou u Glorior Belli na takové výši, že i v těch slabších místech diskografie si to stále drží úroveň, jakou by mnozí záviděli. Jenže i navzdory tomu, že objektivně lze jen těžko něco vytýkat, necítím u „Sundown (The Flock That Welcomes)“ ani zdaleka takovou uhrančivost, jako když jsem svého času poprvé slyšel „Manifesting the Raging Beast“, ani takové zaujetí, jako když jsem poprvé slyšel „In Every Grief-Stricken Blues“„Meet Us at the Southern Sign“.

Asi je znát, že mám ze „Sundown (The Flock That Welcomes)“ poměrně rozporuplné dojmy. Počínání Glorior Belli je mi stále poměrně sympatické a svým způsobem mám tuhle kapelu rád, ačkoliv mezi mé nejvyšší favority nepatří. Novinka mě vlastně relativně baví, popravdě jsem jí věnoval dost slušný počet poslechů a nemohu tvrdit, že by mě to sralo (ačkoliv se zvyšujícím se počtem otočení už některé riffy začaly působit ohraně, ale nic zásadního). Pokud však budu upřímný sám před sebou, tak vím, že se k „Sundown (The Flock That Welcomes)“ už nevrátím.

Jaké je tedy resumé? Hádám, že fandům Glorior Belli to není nutno doporučovat, jelikož ti už mají „Sundown (The Flock That Welcomes)“ dávno naposlouchané. Pro nováčky v tvorbě téhle francouzské skupiny může být novinka dobrým odrazovým můstkem, protože si dokážu představit, že kdo nezná starší věci, může být i nadšen. Kdyby však po mně někdo takový chtěl, abych mu doporučil rovnou vrcholné dílo Glorior Belli, vím jistě, že bych ukázal jinam (a nejspíš na „Manifesting the Raging Beast“). Nicméně o ostudu nebo pošramocení pověsti se nejedná ani v nejmenším, takže z tohoto pohledu lze vlastně mluvit o střízlivé spokojenosti.

Glorior Belli


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.