Země: Finsko Tracklist: Hrací doba: 50:12 Odkazy:
|
První pohled (H.):
Psát o tom, jak jsou Oranssi Pazuzu výjimečná skupina, by asi bylo zbytečné. Na tohle téma už se za ty roky popsaly stohy papíru, ať už toho pomyslného digitálního anebo toho skutečného. Ostatně i my zde na Sicmaggot, jsme k tomu přispěli a konkrétně já osobně jsem tu téhle finské formaci vždycky věnoval dost prostoru. Ostatně, „Muukalainen puhuu“ bylo prvním albem vůbec, jemuž se u nás na stránkách dostalo nejvyšší možné známky 10/10. To byly ty časy, kdy jsme ještě lpěli na číselném hodnocení nahrávek. A nešlo o poslední desítku, která tu na adresu Oranssi Pazuzu přistála. I nyní si ale nemyslím, že by šlo o přestřelená čísla, protože Finové přinesli něco zvláštního, pulzujícího a svébytného. To si ocenění vždy zaslouží.
Stejně tak by asi bylo zbytečné se rozepisovat o tom, jak se Oranssi Pazuzu během let posunuli z obskurní kapely na okraji zájmu k hipsteřině, na niž slyší lidé, pro něž je jinak black metal nikoliv španělskou vesnicí, protože i ve Španělsku bují kvalitní žánrové podhoubí, nýbrž spíš somálskou vesnici (ačkoliv místní metal musí být hodně black už z podstaty, haha!). Na tohle téma už se toho sice pravděpodobně napsalo výrazně méně a mnozí posluchači Oranssi Pazuzu by takové pojednání nejspíš nedocenili, ale kdo tenhle posun nevidí, musí být slepý. Nemyslím to však jako laciné plivání, poněvadž Finové si pozornost zaslouží a dostalo se jim jí, aniž by šli publiku sami naproti. Prostě si jedou svůj psychedelic shit a ukázalo se, že občas lze prorazit i čistě s kvalitou namísto nahánění posluchačů prostřednictvím propracovaného PR.
Trochu s tím ale může souviset téma, o němž se asi v souvislosti s pátou deskou „Mestarin kynsi“ mluvit musí. Oranssi Pazuzu zde totiž dokonali rozšiřování své posluchačské základny přestupem k molochu Nuclear Blast. Když si vzpomenu na období „Muukalainen puhuu“ a „Kosmonument“ a jak se tehdy ty nahrávky u nás špatně sháněly, nikdy bych si v té době netipnul, že o cca dekádu později budou Oranssi Pazuzu vydávat desku na největším nezávislém metalovém labelu. Nicméně i nyní, po vydání „Mestarin kynsi“, se mi toto spojení zdá nepatřičné a nemístné. Vypadá to prostě divně, že psychedelický black metal těch nejvyšších kvalit teď stojí po boku Nightwish, Avantasia, Sonata Arctica nebo Epica (samozřejmě jsem trochu demagogicky vybral ty nejkřiklavější příklady, ale chápete).
Druhou související věcí je, zdali se úpis Nuclear Blastu nepodepíše na hudebních kvalitách. Snad všichni jsme někdy slyšeli historky o tom, jak tenhle label údajně kecá svým kapelám i do tvorby. Což na první pohled samozřejmě vypadá jako iracionální myšlenka šířená lidmi, kteří mají nutkavou potřebu urážet metalový mainstream a dokazovat si, že oni sami jsou něco víc. Vždyť to ani nedává moc smysl, aby někdo podepsal skupinu s určitým soundem a pak ji nutil ten sound měnit. Na druhou stranu však nelze neslyšet, jak uniformně a unifikovaně ty skupiny středního proudu vydávající u velkých firem znějí.
Každopádně jde jen o spekulace a asi se nikdy nedozvíme, zdali se i na tomhle šprochu najde pravdy trochu. Důležité pro nás v téhle chvíli je, že i kdyby se něco takového v pozadí firmy dělo, Oranssi Pazuzu takové praktiky evidentně minuly. Finové totiž i na „Mestarin kynsi“ stále zůstávají svébytnou formací, jež si jede svůj sugestivní psychedelic shit. Novinka svojí kvalitou nezůstává předešlým nahrávkám nic dlužna.
A tím jsem vlastně nepřímo řekl, že „Mestarin kynsi“ je kurva skvělé. Zvuk Oranssi Pazuzu se již sice vesměs ustálil a kapela navazuje na vyznění nastolené na „Valonielu“ a rozšířené na „Värähtelijä“, ale naštěstí stále platí, že nedochází k opakování sebe sama. Oranssi Pazuzu si drží svůj ksicht a základní směřování, ale každá deska má svůj specifický rytmus. „Mestarin kynsi“ na tom nemění vůbec nic, což je samozřejmě jenom dobře.
Jinými slovy řečeno, na „Mestarin kynsi“ člověk dostane všechno, kvůli čemu si Oranssi Pazuzu oblíbil. Elektrizující atmosféra, hypnotické momenty, plíživý opar z houbiček i natripovaný intenzivní čoud, úchylné klávesové kličky, omamně předoucí basa a ještě víc. Finové ani tentokrát na svých trademarkových zbraních nešetří, ale dělají to způsobem, díky němuž posluchače ani nenapadne cokoliv o sebevykrádání. Snad za to může i opětovně výstavní songwriting a schopnost strhnout. Albům, která něco takového dokážou s podobnou samozřejmostí jako „Mestarin kynsi“, se prostě hejty neposílají ani ve snu.
Co se skladeb týče, Oranssi Pazuzu to mají pošéfované úplně na pána a kompletně se vyvarovali slabších chvilek. Celou dobu je tedy co poslouchat, takže není nutno hledat vrcholy, když vrcholem je vlastně celá deska, preference se navíc přelévají poslech od poslechu. Někdy jsem si nejvíc užil desetiminutový opus „Uusi teknokratia“ vrcholící v nafetované střední pasáži, jindy jsem si nejvíc zafičel na „Kuulen ääniä maan alta“ s přísně diktující psychedelickou rytmikou, příště zase na opiátovém dýchánku s „Oikeamielisten sali“ nebo intenzivní palbě „Taivaan portti“.
Jak tedy vidno, Oranssi Pazuzu opětovně zabodovali na plné čáře a znovu potvrzují svou unikátnost. Doposud všechna jejich alba stála za to, aby se k nim člověk vracel i zpětně, a já nevidím důvod, proč by tomu mělo být u „Mestarin kynsi“ jinak. Jednoduše povinnost – povinnost koupě pro fetišisty na fyzické nosiče a povinnost poslechu pro všechny.
Druhý pohled (Dantez):
Z odstavců výše jasně vyplývá, že jsou Oranssi Pazuzu etablovaným jménem na poli metalové avantgardy. Proto fakt není třeba věnovat mnoho času otrockým plkům o kapelní historii. Pro kontext stačí uvést, že kapela od začátku kultivuje black metal vystavěný na specifickém, kosmicko-psychedelickém templatu. S každou další deskou se přitom od blackmetalového jádra vzdaluje. „Värähtelijä“ z roku 2016 je v tomto ohledu milníkem. Oranssi Pazuzu zde představili charakteristický rukopis inspirovaný prog/psych rock/metalem, ambientem i zeuhlem. Black metal šel cítit méně než kdy jindy.
„Mestarin kynsi“ v této trajektorii pokračuje. Ještě více upozaďuje metal, přidává na syntezátorech, explozivní metalové pasáže více mění za pozvolné, ale sofistikované budování atmosféry. Ve srovnání s „Värähtelijä“ působí ambientněji, snáze se jde ztratit ve vyšperkovaných build-upech plných syntezátorů, arpeggios, nepatrných kytarových akordů a nejroztodivnějších pazvuků od bizarního klikání, přes šumy až po neverbální vokální kreace. Práce s těmito party je důmyslná, intenzivní a promyšlená natolik, že často baví více než přímější metal, do nějž skladby ve finále přepadávají. Neplatí to snad jen u prvního tracku, který se kompozičně nejvíce podobá skladbám z „Värähtelijä“. „Uusi teknokratia“ je poté pravým opakem – intenzita je stupňována opatrným vrstvením synťáků, fléten, kytar, xylofonu (?) a ženských nápěvů. Z tohoto mustru znatelně vyčuhuje jen finální „Taivaan portti“, která je protkaná konzistentní fantasmagorií od začátku až do konce a působí trochu jako bezhlavé post-rockové cvičení. Jde vlastně o jediný výraznější moment, jehož absence by desce neuškodila. Možná i naopak.
Zbytek desky se každopádně drží nastoleného trademarku i vysoké úrovně. Zábavných momentů a překvapivých elementů je zde více než dost – „Tyhjyyden sakramentti“ například efektivně vyhazuje z budovaného retardovanou kytarovou křečí, „Kuulen ääniä maan alta“ pak staví na netradičně klusajícím drumbeatu a hraje si s retro-synthwaveovou produkcí. „Mestarin kynsi“ je zkrátka důkazem, že Oranssi Pazuzu definitivně podchytili vlastní sound, jímž se ale nijak nelimitují. Hudební spektrum, s nímž kapela pracuje, je totiž velmi široké. A jeho vyčerpání je v nedohlednu.
Tak zrovna tahle kapela mě nikdy nevzala. Kvůli pochvalným recenzím, jsem to zkoušela nejednou, a asi to je originální a umělecké, ale něco v tom mě irituje a poslouchat to nemůžu, takže celý to poslouchat nebudu, protože už první dvě minuty mi potvrdily, že mě to stále něčím irituje.
Jo a mrzí mě, že jsem nesplnila povinnost a jsem tak teď za kulturního barbara.:/ Snad mě trochu omluví, že jsem si o víkendu koupila za 2 Kč sbírku Leninia, kde se velikáni jako Seifert, Nezval, Holan, Halas, Hrubín, Wolker, Biebl a jiní vyznávají, že jejich láska k Leninovi je tak velká, že naskáčou do moskviče a pojedou mu do mauzolea vykouřit. Zjistila jsem, co je oko libely, a že: “kdo nepracuje, ať nejí” je tak silně zakořeněno, že všichni prostě musí pracovat, ač třeba kontraproduktivně.
Je to mimo, ale chtěla jsem ukázat, že i já umím upustit chlup za kvalitu, ale z téhle hudby mě prostě bolí hlava, asi jako když někdo pustí techno, nebo něco takovýno .
Ale vždyť… techno je dobrý :D
Neříkám, že některé dobré není, i dechovka je určitě může být velmi, velmi kvalitní, jen to prostě není pro mě.
K technu se dá v pohodě proposlouchat. Namátkově můžu zmínit třeba boží Kangding Ray (album Hyper Opal Mantis především).
hjnvrn: Dík za tip, ale můj život je příliš krátký i na to, co už poslouchám, zvlášť když se dokážu i několik hodin cyklicky dojímat u několika skladeb.:D
Ani si nejsem jistá, jestli bych se chtěla proposlouchávat někam totálně jinam, než kde jsem. K BM mě to vždycky táhlo, protože mi přišel podobný tomu, kdo jsem, to techno nebo dechovka ne, takže se v tom žel nevidím.
Ale někomu jinému (méně zabedněnému) tvůj tip třeba pomůže.:)
Aby ten tip nepřišel nazmar, tak já to neznám a zkusím :)
No, já se k BM a DM proposlouchal… prostě jsem si říkal, že když to hrajou lidi, co s prstem v prdeli dokážou napsat/zahrát třeba jazz nebo cokoli jinýho, tak na tom něco musí bejt. No a teď už se mi to líbí Ale třeba mi to jen vymylo mozek….
My měli doma jen jedno rádio a v něm můj fotřík jel sprostonárodní dechovku a máti čuměla na Dallas. Nebylo úniku. Což mi vymylo mozek dřív, než jsem náhodou zjistila, že podobná hudba existuje a vlastně je to možná byla i jediná věc v mém životě, kterou jsem si mohla doopravdy svobodně vybrat.:)
Musím říct, že to Hyper Opal Mantis je fakt pecka.
Jsem moc rád, že se líbí :)
mám to uplně stejně. u každé desky jsem to zkoušel, žádnou jsem nedoposlouchal do konce. :( a to jsem si ani nekoupil ty ody Lenina :(
Mně se tahle deska líbí trochu míň než ty předchozí, i když pořád dost. Pro ty, kdo k tomu nenašli cestu – zrovna u týhle kapely dost záleží, na čem (a možná i z čeho) to člověk poslouchá. Z chrastítek to zní fakt blbě, takže kvalitní aparaturu nebo aspoň hodně dobrý sluchátka to chce. A tipnul bych si i to, že z vinylu to bude lepší než z MP3 nebo CD, ale to už spekuluju, z fošny jsem bohužel ještě OP neslyšel…
Zvuk vinylov je mytus. Totiz nie vzdy je to ten najlepsi zdroj. V tomto videu je to pomerne detailne vysvetlene: https://youtu.be/onyrF6dUVFQ
A to hovorim, ako clovek, co ma doma tak 200 vinylov, stale ich kupuje a aj kupovat bude. Spominany vinyl experience je nadalej viac ako zvuk. Nejedna sa zas az o tak drasticke modifikacie, ale len aby bolo jasne, ze ak si Oranssi Pazuzu pocul na tej istej zostave z FLACu, alebo z CD, tak ti to hralo tak, ako autor hudby a zvukovy inzinier povodne chceli.
Přesně tak. Vinyl je jednoduše módní fetiš, který má k ideálnímu zvuku daleko. Každopádně jisté kouzlo a hlavně obří cover se mu upřít nedá a klidně bych si ho kupoval, kdybych nebyl línej obracet desky a stírat z nich prach. Osobně poslouchám v kombinaci AAC/CD. Záleží jak co.
Feel you. Pa Vesh En z ní z vinylu úplně stejně z prdele jako kdekoli jinde, chci zpátky prachy. Za ty si pak spravim chuť a pořídim si na dvanáctipalci nový Reverorum ib Malacht. Pořídil jsem si kvůli tomu za osmičku sluchátka. Už se těším!
:)
S trilogií De Mysteriis dom Christi v bezztrátu a na sluchátkách mám hodně intenzivní zážitky/vzpomínky, tak ať to stojí za to.
Nový RiM ? Ale toto :) Myslíš Im ra distare.. nebo něco úpně jinýho ? Internety nic neřikaj, ale už jsem šedivej a blbej :)
A uka ty naslouchadla :)
Proč se trestas Pa Vesh En? To si nezasloužís.
Taky souhlasím. Sám mám gramodesky rád a rovněž jich mám doma hromadu, ale ta aura vinylu jako něčeho, co zážitek hudby zlepšuje na úroveň nirvány, je samozřejmě jen reklamní bublina přiživující stále trvající trend renesance formátu. Osobně si dokážu muziku užít stejně jak z LP, tak z digitálu. Důležitější mi přijde použitá aparatura a mindset.
Nejlepší, nejkompaktnější a nejvíc smysl dávající deska Oranssi Pazuzu.
Milujem ich od prvého albumu. A naživo sú úplne masakrálni. A livestream ste videli? ?
https://m.youtube.com/watch?v=PfANRKPnC8M&t=721s
Ja to videl v primem prenosu, hodne pekne to bylo.
Úchvatná hudba (10/10). S úvahami o Nuclear Blast jdi do prdele … To jseš ředitel ZEMĚBOULE?
Ta úvaha zde má své místo. Už od ohlášení podpisu hodně lidí řešilo, jestli to bude pro OP dobré rozhodnutí. Jsou hodně atypičtí a k Nuclear Blast se edičně ani přístupem moc nehodí. Nuclear Blast nebudou asi kapelám kecat do toho jak mají skládat, ale myslím, že nebude daleko od pravdy, že se angažují ve výsledném zvuku a masteru (preferovaní producenti, nahravácí studia, ujetost na loudness war). Protože kapely z jejich stáje mají hodně podobně “kvalitní” zvuk.