Země: Finsko Žánr: psychedelic black metal Datum vydání: 17.4.2020 Label: Nuclear Blast Tracklist: 01. Ilmestys 02. Tyhjyyden sakramentti 03. Uusi teknokratia 04. Oikeamielisten sali 05. Kuulen ääniä maan alta 06. Taivaan portti Hrací doba: 50:12 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp / instagram

První pohled (H.):

Psát o tom, jak jsou Oranssi Pazuzu výjimečná skupina, by asi bylo zbytečné. Na tohle téma už se za ty roky popsaly stohy papíru, ať už toho pomyslného digitálního anebo toho skutečného. Ostatně i my zde na Sicmaggot, jsme k tomu přispěli a konkrétně já osobně jsem tu téhle finské formaci vždycky věnoval dost prostoru. Ostatně, „Muukalainen puhuu“ bylo prvním albem vůbec, jemuž se u nás na stránkách dostalo nejvyšší možné známky 10/10. To byly ty časy, kdy jsme ještě lpěli na číselném hodnocení nahrávek. A nešlo o poslední desítku, která tu na adresu Oranssi Pazuzu přistála. I nyní si ale nemyslím, že by šlo o přestřelená čísla, protože Finové přinesli něco zvláštního, pulzujícího a svébytného. To si ocenění vždy zaslouží.

Stejně tak by asi bylo zbytečné se rozepisovat o tom, jak se Oranssi Pazuzu během let posunuli z obskurní kapely na okraji zájmu k hipsteřině, na niž slyší lidé, pro něž je jinak black metal nikoliv španělskou vesnicí, protože i ve Španělsku bují kvalitní žánrové podhoubí, nýbrž spíš somálskou vesnici (ačkoliv místní metal musí být hodně black už z podstaty, haha!). Na tohle téma už se toho sice pravděpodobně napsalo výrazně méně a mnozí posluchači Oranssi Pazuzu by takové pojednání nejspíš nedocenili, ale kdo tenhle posun nevidí, musí být slepý. Nemyslím to však jako laciné plivání, poněvadž Finové si pozornost zaslouží a dostalo se jim jí, aniž by šli publiku sami naproti. Prostě si jedou svůj psychedelic shit a ukázalo se, že občas lze prorazit i čistě s kvalitou namísto nahánění posluchačů prostřednictvím propracovaného PR.

Trochu s tím ale může souviset téma, o němž se asi v souvislosti s pátou deskou „Mestarin kynsi“ mluvit musí. Oranssi Pazuzu zde totiž dokonali rozšiřování své posluchačské základny přestupem k molochu Nuclear Blast. Když si vzpomenu na období „Muukalainen puhuu“ a „Kosmonument“ a jak se tehdy ty nahrávky u nás špatně sháněly, nikdy bych si v té době netipnul, že o cca dekádu později budou Oranssi Pazuzu vydávat desku na největším nezávislém metalovém labelu. Nicméně i nyní, po vydání „Mestarin kynsi“, se mi toto spojení zdá nepatřičné a nemístné. Vypadá to prostě divně, že psychedelický black metal těch nejvyšších kvalit teď stojí po boku Nightwish, Avantasia, Sonata Arctica nebo Epica (samozřejmě jsem trochu demagogicky vybral ty nejkřiklavější příklady, ale chápete).

Druhou související věcí je, zdali se úpis Nuclear Blastu nepodepíše na hudebních kvalitách. Snad všichni jsme někdy slyšeli historky o tom, jak tenhle label údajně kecá svým kapelám i do tvorby. Což na první pohled samozřejmě vypadá jako iracionální myšlenka šířená lidmi, kteří mají nutkavou potřebu urážet metalový mainstream a dokazovat si, že oni sami jsou něco víc. Vždyť to ani nedává moc smysl, aby někdo podepsal skupinu s určitým soundem a pak ji nutil ten sound měnit. Na druhou stranu však nelze neslyšet, jak uniformně a unifikovaně ty skupiny středního proudu vydávající u velkých firem znějí.

Každopádně jde jen o spekulace a asi se nikdy nedozvíme, zdali se i na tomhle šprochu najde pravdy trochu. Důležité pro nás v téhle chvíli je, že i kdyby se něco takového v pozadí firmy dělo, Oranssi Pazuzu takové praktiky evidentně minuly. Finové totiž i na „Mestarin kynsi“ stále zůstávají svébytnou formací, jež si jede svůj sugestivní psychedelic shit. Novinka svojí kvalitou nezůstává předešlým nahrávkám nic dlužna.

A tím jsem vlastně nepřímo řekl, že „Mestarin kynsi“ je kurva skvělé. Zvuk Oranssi Pazuzu se již sice vesměs ustálil a kapela navazuje na vyznění nastolené na „Valonielu“ a rozšířené na „Värähtelijä“, ale naštěstí stále platí, že nedochází k opakování sebe sama. Oranssi Pazuzu si drží svůj ksicht a základní směřování, ale každá deska má svůj specifický rytmus. „Mestarin kynsi“ na tom nemění vůbec nic, což je samozřejmě jenom dobře.

Jinými slovy řečeno, na „Mestarin kynsi“ člověk dostane všechno, kvůli čemu si Oranssi Pazuzu oblíbil. Elektrizující atmosféra, hypnotické momenty, plíživý opar z houbiček i natripovaný intenzivní čoud, úchylné klávesové kličky, omamně předoucí basa a ještě víc. Finové ani tentokrát na svých trademarkových zbraních nešetří, ale dělají to způsobem, díky němuž posluchače ani nenapadne cokoliv o sebevykrádání. Snad za to může i opětovně výstavní songwriting a schopnost strhnout. Albům, která něco takového dokážou s podobnou samozřejmostí jako „Mestarin kynsi“, se prostě hejty neposílají ani ve snu.

Co se skladeb týče, Oranssi Pazuzu to mají pošéfované úplně na pána a kompletně se vyvarovali slabších chvilek. Celou dobu je tedy co poslouchat, takže není nutno hledat vrcholy, když vrcholem je vlastně celá deska, preference se navíc přelévají poslech od poslechu. Někdy jsem si nejvíc užil desetiminutový opus „Uusi teknokratia“ vrcholící v nafetované střední pasáži, jindy jsem si nejvíc zafičel na „Kuulen ääniä maan alta“ s přísně diktující psychedelickou rytmikou, příště zase na opiátovém dýchánku s „Oikeamielisten sali“ nebo intenzivní palbě „Taivaan portti“.

Jak tedy vidno, Oranssi Pazuzu opětovně zabodovali na plné čáře a znovu potvrzují svou unikátnost. Doposud všechna jejich alba stála za to, aby se k nim člověk vracel i zpětně, a já nevidím důvod, proč by tomu mělo být u „Mestarin kynsi“ jinak. Jednoduše povinnost – povinnost koupě pro fetišisty na fyzické nosiče a povinnost poslechu pro všechny.

---

Druhý pohled (Dantez):

Z odstavců výše jasně vyplývá, že jsou Oranssi Pazuzu etablovaným jménem na poli metalové avantgardy. Proto fakt není třeba věnovat mnoho času otrockým plkům o kapelní historii. Pro kontext stačí uvést, že kapela od začátku kultivuje black metal vystavěný na specifickém, kosmicko-psychedelickém templatu. S každou další deskou se přitom od blackmetalového jádra vzdaluje. „Värähtelijä“ z roku 2016 je v tomto ohledu milníkem. Oranssi Pazuzu zde představili charakteristický rukopis inspirovaný prog/psych rock/metalem, ambientem i zeuhlem. Black metal šel cítit méně než kdy jindy.

„Mestarin kynsi“ v této trajektorii pokračuje. Ještě více upozaďuje metal, přidává na syntezátorech, explozivní metalové pasáže více mění za pozvolné, ale sofistikované budování atmosféry. Ve srovnání s „Värähtelijä“ působí ambientněji, snáze se jde ztratit ve vyšperkovaných build-upech plných syntezátorů, arpeggios, nepatrných kytarových akordů a nejroztodivnějších pazvuků od bizarního klikání, přes šumy až po neverbální vokální kreace. Práce s těmito party je důmyslná, intenzivní a promyšlená natolik, že často baví více než přímější metal, do nějž skladby ve finále přepadávají. Neplatí to snad jen u prvního tracku, který se kompozičně nejvíce podobá skladbám z „Värähtelijä“. „Uusi teknokratia“ je poté pravým opakem – intenzita je stupňována opatrným vrstvením synťáků, fléten, kytar, xylofonu (?) a ženských nápěvů. Z tohoto mustru znatelně vyčuhuje jen finální „Taivaan portti“, která je protkaná konzistentní fantasmagorií od začátku až do konce a působí trochu jako bezhlavé post-rockové cvičení. Jde vlastně o jediný výraznější moment, jehož absence by desce neuškodila. Možná i naopak.

Zbytek desky se každopádně drží nastoleného trademarku i vysoké úrovně. Zábavných momentů a překvapivých elementů je zde více než dost – „Tyhjyyden sakramentti“ například efektivně vyhazuje z budovaného retardovanou kytarovou křečí, „Kuulen ääniä maan alta“ pak staví na netradičně klusajícím drumbeatu a hraje si s retro-synthwaveovou produkcí. „Mestarin kynsi“ je zkrátka důkazem, že Oranssi Pazuzu definitivně podchytili vlastní sound, jímž se ale nijak nelimitují. Hudební spektrum, s nímž kapela pracuje, je totiž velmi široké. A jeho vyčerpání je v nedohlednu.

---