Země: Belgie Žánr: melodic black metal Datum vydání: 18.1.2013 Label: Code666 Records Tracklist: 01. Blood Libel 02. Subcutaneous Terror 03. Fhtagn 04. Upon the Idol of Crona 05. Sati 06. A Titan’s Sacrifice 07. Haunter of the Dark 08. Runaljod 09. Ritual Descent Hodnocení: 8/10 Odkazy: web / facebook / twitter K recenzi poskytl: Aural Music / Code666 Records / Saille

Belgičané Saille mi byli až donedávna v podstatě neznámí, registrovat jsem je začal, až když se postupně začaly objevovat informace o jejich aktuální druhé desce “Ritu”, která oficiálně vyjde 18. ledna. Vzhledem k tomu, že mě jejich muzika relativně zaujala a přišlo mi, že by mohlo jít o dobrou záležitost, nepohrdl jsem ani poslechem, který mi dal v konečném důsledku – klidně to můžeme prozradit už nyní – za pravdu.

Saille produkují dosti nápaditý black metal melodičtějšího rázu, v němž určitě není nouze o nápady. Rozhodně tedy nemusíte očekávat nějakou minimalistickou záležitost, na druhou stranu se však ani nedá tvrdit, že by “Ritu” mělo být nějakou bombastickou nahrávkou. Saille se spíš drží někde tak na půl cesty mezi oběma těmito body, vcelku sympaticky se nepouštějí do nějakých nabubřelých a kýčovitých kudrlinek, jak to spousta skupin, která má na štítu melodický nebo chcete-li symfonický black metal, má nezřídka ve zvyku, a drží se relativně při zemi. Mnohdy se sice trochu epičtější momenty najdou, nicméně ve všech případech to působí jako příjemné zpestření desky a má to hlavu a patu. Obecně má muzika Saille spíše hymnický charakter (zářným příkladem by mohla být třeba výtečná “Fhtagn”), ale kapela se rozhodně nebojí ani od podlahy zahoblovat. Hodně se mi líbí, že melodie se sice prolínají deskou v podstatě celé její délce, ale v žádném případě se nejedná o nějaké otravné a spíše na efekt hrané šmidlání, nýbrž o opravdu dobré melodie.

Přestože první dvě písně “Blood Libel” a “Subcutaneous Terror” působí jako celek malinko agresivněji, ani v jejich případě rozhodně nejde o nějaké bezhlavé sypání a objevuje se v nich nejeden zajímavý nápad. První zmiňovaná se po hymnickém začátku zvrhne právě do rychlejší pasáže, ale klávesy, které jsou zastrčené hodně v pozadí, stále budí dojem jakési majestátnosti. Po klidnějším intermezzu v polovině se pak “Blood Libel” láme do zajímavější a proměnlivější druhé půle, jež nabízí dost povedených riffů. Ostatně to je jedním z hlavních plusů celého “Ritu” – zatímco u mnoha melodicky black metalových kapel hrají kytary velké nic a slouží jen jako podklad klávesám a zpěvu, v případě Saille tomu tak rozhodně není. “Subcutaneous Terror” se pak blýskne povedenými hororovými vsuvkami a rovněž několika výbornými kytarovými melodiemi, které nijak extrémně nevystupují nad povrch, díky čemuž si jich člověk kolikrát všimne až po větším počtu poslechů, ale sám za sebe něco takového rozhodně nemohu považovat za negativum, spíš naopak má to ten efekt, který mám osobně dost rád – ono okřídlené “stále je co objevovat”.

Mezi nejzajímavější kusy “Ritu” jistě patří již zmiňovaná okultní “Fhtagn”, která je jednou z těch písní, jež nezapřou inspiraci Lovecraftovými mýty, v textu lítá jeden Cthulhu za druhým, nicméně i hudebně se jedná o výbornou věc. Skladba poprvé prezentuje Saille čistě ve valivém středním tempu, vrcholícím především mohutném skandování “Ia! Ia!”. “Upon the Idol of Crona” je opět rychlejší věc, avšak opět platí, že díky povedeným melodiím se člověk rozhodně nudit nebude. Zejména majestátní druhá půle, která graduje do sice krátkého, ale skvělého sóla, je vážně dobrá. Přijde mi, že je to takový znak většiny skladeb, že v průběhu své stopáže postupně narůstají a gradují, zároveň se mi ale zdá, že tak působí i celé “Ritu”. Čím více se totiž blíží ke svému konci, tím větší sílu nabírá. Přesně v polovině se nachází mysteriózní “Sati”, kterou bych se možná nebál označit za absolutní vrchol alba, obzvláště díky hodně netradičním, ale vážně úžasným melodiím až s orientálním nádechem. Opravdovým předělem, který “Ritu” rozděluje na dvě části, je však až instrumentální intermezzo “A Titan’s Sacrifice”, připravující půdu pro další výtečný song “Haunter of the Dark”, jenž sice považuji za další vrchol “Ritu”, nicméně vzhledem k faktu, že si jej můžete poslechnout v přiloženém videu, se nebudu dále rozepisovat. Aby se článek přece jenom nezvrhnul v suchopárný popis každé písničky, zmíním už jen to, že v případě posledních dvou kusů “Runaljod” a “Ritual Descent” se poprvé objeví čistý vokál a že druhá jmenovaná dává přímo ukázkový příklad, jak má vypadat pořádná gradace.

“Ritu” je celkově velmi povedeným počinem, který obsahuje obrovské množství zajímavých pasáží, nápadů a detailů, o něž se stará jak samotné základní obsazení, tak i celá plejáda doprovodných nástrojů jako housle, cello či dokonce theremin. Ke cti Saille však slouží, že je všechny zvládnou využívat inteligentně a s rozvahou. Dost se mi také líbí, že i přes nepopiratelnou melodičnost materiálu stále hraje prim především metal a to všechno okolo je jen koření, které tu desku činí pestrou a zábavnou. Celkově se bezesporu jedná o kvalitní nahrávku