Země: USA Žánr: doom metal Datum vydání: 17.5.2019 Label: Season of Mist Tracklist: 01. Remains 02. A Prelude to… 03. Bloodshed 04. 12 Years in the Tomb 05. Wormhole 06. Hour Glass 07. City Park 08. Last Breath 09. Useless Hrací doba: 41:04 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp

Saint Vitus jsou jednou z nejlegendárnějších formací doommetalového žánru. Spolu s několika dalšími průkopníky začali koncem sedmdesátých let šířit odkaz Black Sabbath (protože kdo nepřísahá na prvních šest alb Black Sabbath, nechť zhyne krutou smrtí), až z toho postupem času vznikla svébytná entita. Když v roce 2008 obnovili činnost, navíc takřka v nejsilnější sestavě, bylo to trochu nečekané. Idylku nepříjemně narušila smrt zakládajícího člena, bubeníka Armanda Acosty, ale borci se oklepali, přibrali na stoličku Henryho Vasqueze, a roku 2012 dokonce došlo i na novou studiovku nazvanou „Lillie: F-65“.

Historie se opakuje, takže v řadách Saint Vitus opět došlo ke staré známé rošádě, akorát v otočeném gardu. Kapelu kvůli aktivitám The Obsessed opustil Scott „Wino“ Weinrich a nahradil ho původní zpěvák Scott Reagers, který se k Saint Vitus připojil po dlouhých dvaceti letech. Změna nastala i na basovém postu, kde z důvodů Parkinsonovy choroby byl nucen odejít rovněž původní člen Mark Adams. Za něho zaskočil Patrick Bruders známý například z Crowbar nebo Down. Nestor Dave Chandler samozřejmě zůstává a táhne tak celou tu zatěžkanou káru dál.

Historie se opakuje nejenom v personáliích, ale i v titulech nahrávek. Saint Vitus se totiž rozhodli pojmenovat nové album „Saint Vitus“. Přitom už jedno album s tímto názvem nahráli, logicky to první. Má to snad odkazovat na návrat Reagerse? Nebo snad říci, že tohle je návrat ke starým časům? Pakliže je to vůbec jedna z těchto možností, spíše se přiklaním k té první, protože každý dobře ví, že Saint Vitus jsou svému doom metalu naprosto věrně oddáni po celou svoji dráhu, takže se není třeba nikam vracet.

Novinka „Saint Vitus“ je již jejich devátou deskou a jen blázen by si mohl myslet, že bude znít nějak jinak. V tom je ten eponymní název zcela výstižný. Největší změnou je tak návrat původního vokálu. Reagers často a rád plynule přechází s čistého zpěvu do hrubší, utrápenější polohy, což jasně ukáže hned v první „Remains“. Pozornost upoutá také křišťálová produkce, ve které se jeho naléhavý projev (zřetelně slyšitelný v následující „A Prelude to…“) zahloubá hluboko pod kůži stejně jako plíživé riffy brodící se skrze pochmurně rytmický umíráček. Znalí vědí, že na doommetalových nahrávkách to nemusí být pouze o tomto trýznivém tempu, ale dá se za to i vzít. Tak se také děje v Budgie ovlivněné „Bloodshed“ i sabbathovsky odpíchlé a mé nejoblíbenjší „12 Years in the Tomb“.

„Wormhole“ a „Hourglass“ už zase poctivě drží doomovou basu, již narušují snad jen výrazná, ale ne příliš oslnivá sóla. Trochu mlhy a bahenní atmosféry přidá s kvákáním žab „City Park“, na niž naváže „Last Breath“. Skladby si odbývají svoji normu, avšak nic ohromujícího se v nich neodehrává, což ostatně definuje celé „Saint Vitus“. Závěrečnou „Useless“ pak dostatečně popisuje její název, tedy zbytečná. Všemu dosud slyšenému na „Saint Vitus“ se vymyká. Jedná se o hardcore-punkovou blbost, k jejímuž vzniku mě napadá snad jen historická souvislost s legendou onoho žánru Black Flag, se kterými jeli Saint Vitus kdysi v začátcích turné, a vůbec jim Black Flag dost pomáhali se prosadit. Má ale pouhou minutu a půl, takže se to dá v klidu přejít.

Kolem a kolem, je tu pár dobrých momentů, má to všechny žánrové náležitosti splněny, ale skladatelsky je to spíše standardně odvedené řemeslo, na nějž se bude lehce zapomínat. Ono je to také těžké, kvalitativně se Saint Vitus vždy drželi na obstojné úrovni, i když samozřejmě každý nejraději vzpomíná na klasiky jako „Born Too Late“ nebo první „Saint Vitus“. Novinka má stále onu úroveň Saint Vitus, ale je prostě znatelně slabší. Pravověrné vyznavače kapely zřejmě potěší, mně poslechy k účelu napsání recenze stačily.