Země: Francie Žánr: black metal Datum vydání: 25.11.2020 Label: Amor Fati Productions Tracklist: 01. Anciens serpents 02. Meurtrières 03. Funérailles de feu 04. Dans les yeux de Méduse 05. Interdit et oublié 06. Des profondeurs le silence 07. Visions Hrací doba: 38:29 Odkazy: bandcamp K recenzi poskytl: Amor Fati Productions

První pohled (Dantez):

Mozkem francouzských Sainte Marie des loups je Olivier Voyou alias Fossoyeur, který se sólově dále věnoval zaniklým Chambre froide a doteď drhne kytaru v hevíku Meurtrières. Fakt, že Sainte Marie des loups i Chambre froide velel Voyou ještě donedávna sám, jde vydedukovat ze songwritingu. Kapely ale zaměnitelné nejsou.

Fossoyeur si hoví v blackmetalovém hnusu a žánrové jízlivosti – Chambre froide k těmto aspektům na debutu přistoupili agresivněji a s břitčí produkcí. Prvotina Saint Marie des loups se raději nořila do zastřeného zvuku a hypnotických hudebních postupů, jejichž páteří byly jednoduché repetitivní riffy.

„Funérailles de feu“ se vesměs těchto hodnot drží, je ovšem přímější a opouští zanesenou produkci.  Za odklon možná zodpovídá kapelní obměna. Saint Marie des loups totiž doplnili dva noví členové: Grand Cornu na base a F. Moribond za bicíma.

Novinka neupouští pouze od jedovaté produkce, ale i zeleného vizuálu, který šel v minulosti s hudbou ruku v ruce. V jádru ale pořád jde o zlou, ve většině směrech zpátečnickou špínu. Stále se točí primitivní, byť úderné riffy a střídá se mezi dvěma tempy. Instrumentaci dokresluje zapšklá, jednolitá, pro Fossoyeura už poměrně charakteristická dikce, která svou zhnuseností nemá daleko od nátury starších filmů krajana Gaspara Noého.

Uhlazenější zvuk desce pomáhá se spádem, zároveň jí ubírá na charakteru. Zkreslenější sound přispíval k dekadentní auře, na které celý projekt stál. Hudebně totiž Sainte Marie des loups nijak novátorští nejsou. Inspirace je na první poslech jasná – nejde se dále než za Darkthrone či Bathory. Klasickou rovnici občas ozvláštní ambientní synťák nebo pokus o zpěv po vzoru Des-Mysteriis Attily, nic však z čeho by si posluchač sedl na prdel.

„Funérailles de feu“ i tak nelze upřít dobré riffy, které umí těžit z jednoduchosti. Už první „Anciens serpents“ vytahuje na začátku efektivní kytarový kolovrat. Přímočařejší přístup lehce rozbíjí sofistikovanější „Meurtrieres“. Hned třetí skladba se nicméně vrací k repetici. Z pomalejších skladeb lze vypíchnout „Dans les yeux de Meduse“ s ozvěnami „13 Candles“ od Bathory.

Sainte Marie des loups debut nepřekonávají, o velký kus však nezaostávají. Dá se dokonce říct, že  z pohledu psaní je „Funérailles de feu“ o úroveň lepší.  Zachovává si originální agresi a spád, ale ztrácí na ohavném kouzlu, které z předchůdce dělalo zajímavější a unikátnější počin.

Druhý pohled (H.):

Bezejmenný debut Sainte Marie des loups mi přišel fajn. Šlo přesně o ten typ nahrávky, které jsou poměrně dobré a v době své aktuálnosti baví, ale nejsou tak dobré, aby se k nim člověk vracel a z dlouhodobého hlediska neoslní. Přesto mám na tu desku pozitivní vzpomínku. A když jsem si ji nyní poslechl znovu, pořád mi přijde ok.

„Funérailles de feu“ mě ovšem nebaví. Z muziky Sainte Marie des loups se vytratilo charisma a syrová odtažitost. Riffy i melodie se mi strašně rychle oposlouchaly a většina songů mě za pár poslechů vyloženě nudí. Zvuk se takzvaně vylepšil, ale mně se zdá mnohem horší.

„Funérailles de feu“ mi tedy ve všech ohledech přijde jako krok špatným směrem a ve všech ohledech se mi také zdá horší než debut. Nemůžu si pomoct, ale z tohohle alba se podle mě vyklubalo dost velké zklamání.