Země: Velká Británie Žánr: death / thrash metal Datum vydání: 10.5.2014 Label: selfrelease Tracklist: 01. Divine Devastation 02. Servants of Suffering 03. Ascension of Agony 04. Sarcophagal Chamber 05. Dreams 06. Slave to the Grave 07. In Torment They Burn 08. Sea of Thoughts 09. Postmortem Lividity 10. Between Two Worlds Hodnocení: 7,5/10 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Future PR

Není sice nijak hezké vypálit to takhle na začátku, ale britská úderka Seprevation nevypadá jako něco extra, po čem bych po večerech tajně toužil. Jako spousta mladých part se našli v kombinace deathu a thrashe a nebojí se tak citovat ta nejklasičtější jména obou hudebních odnoží. Přesně o tom totiž jejich debutové album “Consumed” je. Klidně bych jej nazval jako sázku na jistotu, protože i když je to album první a předcházelo mu pouze dva roky staré EP “Ritual Abuse”, tak nebýt tohoto faktu, tak klidně řeknu, že z repráků mi hraje ostřílená parta, která už něco má odehráno a která moc dobře ví, jak se tahle hudba dělá. A to je hlavní devíza. A vlastně i negativum, ačkoli ty pozitivní dojmy přeci jen převládají, ale to už předbíhám.

Seprevation si jsou prostě moc dobře vědomi, co si fanoušci daného stylu žádají, a to jim taky se svým prvním zářezem přináší, jenže jakkoli je to všechno moc dobře udělané, zahrané a odzpívané, tak z toho bude pořád smrdět ta nepůvodnost a skladatelská vykrádačka. Samozřejmě že tohle je svým způsobem problém celé té mladé vlny podobných kapel, takže nemá smysl borce vinit za něco, co dělá kde kdo, ale ne všem se poštěstí tím mladickým elánem a zápalem dát zapomenout na fakt, že mnohem jednodušší je pustit si dvacet let staré vály a mít totéž v původním znění s dobovou atmosférou. A právě tady se pak láme chleba, takže tohle je ta hlavní otázka, která rozděluje špatnou nahrávku od dobré. A jaké tedy “Consumed” je? No, nebudu chodit kolem horké kaše, ale je to prostě pecka. Sice hrubě nepůvodní, ale pecka.

Všechno, co od podobné nahrávky očekávám, tady je, a jak už bylo řečeno, písně jsou z kompozičního hlediska tak dobře udělané, že by se všechny daly považovat za potenciální hity a klasiky v jednom. O tom, jak “Consumed” zní, asi netřeba dlouze kecat, takže jen vyzdvihnu výkon Lluca Tupmana, který (jakkoli vypadá z promo fotek mladě) má naprosto bestiální chropot, který by mu mohli závidět mnozí zkušenější borci. Když k tomu občas přidá do vyšší polohy hozený řev, tak je vymalováno a já chrochtám blahem nad řádně našlapaným death metalem s thrashovými riffy a tempy. Chválím taky jeho do popředí vytaženou baskytaru, která ještě víc podrhuje ten oldschoolový výraz nahrávky a v jistých momentech se nabízí otázka, jak moc má Lluc nastudovaného Steva DiGiorgia z Death nebo Sadus, protože třeba v “Sacrophagal Chamber” je tento můj dojem, že snad basu nadrtila tahle legenda, vážně mocný.

Myslíte si, že má vůbec smysl se nějak blíže rozvádět o jednotlivých písních, když jsou všechny zajeté tak hluboko v žánrových standardech, že ani poklidný úvod první palby “Divine Devastation” nebo heavy metalová střední pasáž v “Between Two Worlds” nedovolí ani na chvilku zapochybovat o tom, co se čtveřice snaží říct? Já myslím, že ani ne. Je totiž úplně jedno, kterou z písní bych vybral, ale o všech (a teď bez přehánění), ale opravdu o všech bych řekl, že jsou to skvělé death metalové vypalovačky, které kupředu ženou jednak thrashem načichlé kytary, jednak klasické bicí sypačky a chaotická kytarová sóla a v neposlední řadě taky ukočírovaná stopáž klasických čtyřiceti minut, které mi v tomto případě přijdou tak akorát. Ne, že by půlhodinka nebyla ještě intenzivnějším zážitkem, ale nenudím se. A to je pro mě hlavní. Jakmile se rozfrčí klipovka “Slave to the Grave”, vyložená hitovka “Servants of Suffering” nebo zničující dvouminutovka “Ascension of Agony”, tak seru na to, že výsledek zní jako kombinace Death a Slayer. Seprevation v sobě mají nepopsatelné něco, co je mi velmi sympatické a co je důsledkem toho, že tady neplivu na všechny strany na tuctovou, šedivou a ničím nevýraznou death metalovou desku.

Vím, že tohle všechno, co Seprevation nacpali na svůj debut, už tady bylo a jsem si vědomý toho, že to je vlastně vykrádání nesmrtelných klasik, ale když já si nemůžu pomoc, protože mě “Consumed” strašně baví. Hrozně rád si to album pouštím, až jsem si uvědomil, že ho v posledních týdnech, co jej mám k dispozici, točím denně. Někdy dokonce několikrát. Komu tahle mladická osvěta leze na nervy, ten ať se od “Consumed” drží radši pěkně zpátky, ale na druhou stranu věřím, že fanoušek amerického death metalu, kterému nevadí thrashové postupy, si na něm pěkně pošmákne. Možná ne tak moc jako já, ale zklamaný by odcházet neměl, protože na to je plné až překvapivě velkým množstvím skvělých písní, jimž chybí k dokonalosti jen to, že nebyly nahrány v 90. letech.