Země: Itálie Žánr: death metal Datum vydání: 17.4.2013 Label: selfrelease Tracklist: 01. Decaying Death 02. Crime and Punishment 03. Tortured Till Redemption 04. Mass Lobotomy Hodnocení: Kaša – 7/10 H. – 6/10 Průměrné hodnocení: 6,5/10 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: The Beyond

Italské pětičlenné těleso The Beyond je na scéně naprostým nováčkem, a i když někteří členové za sebou mají působení v lokálních kapelách, jako hotová kapela existují teprve od roku 2011 a letošní EP “Decaying Death” je vůbec prvním počinem, na němž si můžeme poslechnout jejich původní tvorbu. Nahrávalo se letos v lednu ve studiu Cremisi Studio a produkci alba, jež si kapela vydala ve svém vlastním nákladu, posvětil neznámý Francesco Nardelli, což platí pro celou kapelu, protože o žádném z členů jsem nikdy neslyšel a o jejich bývalých kapelách Final Fright či Nimroth taky ne, což nevnímejte jako výtku, člověk se alespoň nemusí upínat k nějakým očekáváním a může se nechat překvapit, co že to na něj číhá.

Myslím si, že když prozradím, že The Beyond se ve svých úplných počátcích cvičili na předělávkách Obituary, Morbid Angel či Autopsy, tak je jasné o co tady běží. Devadesátkový death metal v té nejryzejší oldschoolové podobě. A když myslím oldschool, tak se vším všudy. Pekelně podladěné kytary, bicí sypačky jako z nejslavnějších alb Suffocation se valí ze všech stran a do toho mrtvolné texty citující klasická žánrová témata. Obal jako by vypadl z devadesátých let a o zvuku ani nemluvě, protože kdyby mi nikdo neřekl, že se nahrávalo v roce 2013, tak bych tipl vznik nahrávky na druhou polovinu devadesátých let. Jasně, je to trošku hlasitější a lépe nazvučené, ale celkový duch nahrávky neodpovídá době svého vzniku. To ovšem nemusí být vždy na škodu, protože “Decaying Death” nepůsobí jako laciná nostalgická vzpomínka, takže s výše popsaným výsledným vzezřením EP nemám žádný problém.

Vzhledem k tomu, že si poslední dobou u čím dál více desek stěžuji na neukočírovanou stopáž, tak jsem velmi rychle nabyl dojmu, že “Decaying Death” by tady mohlo být přesně pro mě. Pouhá čtveřice nových písní, agresivita na nejvyšší úrovni, žádná hluchá místa, a přestože to s originalitou není žádná sláva, tak to skvěle šlape a baví i po vícero posleších. Prostě ideální mix všeho, co od přímočarého death metalu očekávám. Co mě trošku zamrzelo, je neměnný a stereotypní projev zpěváka Michela Catalisana, který má nejblíže ke Chrisu Barnesovi ze Six Feet Under, nicméně postrádá jeho charisma, takže nezaujme, ale ani neurazí, prostě předvádí klasický jedovatý growling, do chytře napsaných skladeb to pasuje, ale žádný hlubší dojem ve vás Michel nenechá. Ze skladeb samotných jen krátce k titulnímu fláku, který s přehledem reprezentuje celou čtyřku. Americky laděný death metal v tomto případě startuje bez jakéhokoli upozornění a drtivý úvodní riff se ve slokách přerodí v nezvykle zatěžkaný, téměř doom metalový riff, aby se po čase mohl opět vyšplhat do vyšších otáček. Celkem mě mrzí absence kytarových sól, která by mohla přinést nějaké vyvrcholení, protože se sice jede na plný plyn, občas se zpomalí sekaným riffem, nicméně vyložená gradace v rámci skladeb tady chybí, ale to je pouze mé osobní přání, které se úplně neslučuje s tím, co se pánové rozhodli hrát, takže to není podstatné. Zbylá trojice písní nijak nezaostává ani v agresivitě, ani kompoziční zručnosti, která netkví v nějaké překvapivosti, ale účelnosti a hlavně uvěřitelnosti, takže stopáži vymezená čtvrthodinka doslova uteče jako voda a já si na konci říkám, že chci víc vypalovaček jako “Tortured Till Redemption”, která opravdu zabíjí.

Celkově vzato je “Decaying Death” slušným počinem, který sice není možné brát jako plnohodnotné album, ale v tom málu, co Italové přinášejí, je vlastně vše, co od takovéto nahrávky očekávám. Skladby mají tah na branku, nejsou ředěny žádnými zbytečnými výplněmi, ale po celou dobu se nenápadně ohlíží do zpětného zrcátka na to nejlepší, co death metal na americké půdě předminulou dekádu přinesl, takže proč ne. Pokud se The Beyond časem zmůžou i na regulérní debut, tak si jej nenechám ujít, protože touhle ochutnávkou si mě pětice přetáhla na svou stranu.

Další názory:

“Decaying Death” je muzika úplně v pohodě. The Beyond předvádějí dost slušný valivý death metal ze staré školy, je znát, že tuhle muziku mají hodně rádi, rozumí jí a vědí, jak to drhnout, aby to mělo pořádně chlupaté koule. Tohle všechno je vlastně v pořádku. Díky tomu, že “Decaying Death” netrvá ani čtvrt hodinku, to funguje bez problému, nicméně se nabízí otázka, jestli by to takhle dokázalo fungovat i na ploše dlouhohrající fošny, i když by to album mělo mít třeba jen půl hodiny. The Beyond sice občas tempo změní, chvíli hoblují rychle, chvíli ve středním tempu, ale ve výsledku to stejně vyznívá poněkud jednotvárně. Za 14 minut a pár drobných to vůbec nevadí a člověka to baví, ale na delší ploše už bych si tím nebyl tak jistý. V tom ovšem nevidím ten hlavní problém, ten vidím jinde. Kapele to docela šlape, o tom žádná, ale… co jako? The Beyond sužuje to samé co většinu mladých kapel, a sice totální absence vlastního ksichtu nebo rozpoznatelného výraziva. Podobných death metalových skupin, jimž to podobně šlape, jsou všude po světě tisíce, a když už si budu chtít hodně neoriginální death metal mermomocí poslechnout, nemusím chodit do Itálie a jen u nás v republice jich najdu dost, které znějí skoro stejně. Jasně, já chápu, že The Beyond si asi nechtějí hrát na inovátory, hrajou to jen pro zábavu a protože takovouhle hudbu mají rádi, samozřejmě nic proti tomu. Já s tím a ani se samotnou muzkou na “Decaying Death” problém nemám, poslouchá se to úplně v pohodě, jen k tomu osobně nemám sebemenší důvod. Párkrát jsem to kvůli hodnocení protočil, bylo to oukej, ale pochybuji, že si to ještě někdy v životě pustím. Skoro stejně znějících EPček od podobně mladých kapel se mi doma na polici válí pěkných pár kusů (člověk sem tam něco dostane, sem tam něco koupí ožralý na koncertě) a taky si to nepouštím – a The Beyond dopadnou stejně.
H.