Země: Francie Žánr: post-hardcore Datum vydání: 1.12.2013 Label: selfrelease Tracklist: 01. The Curse 02. Eye of the Storm 03. The Mutiny 04. Spoiler 05. Blind Army 06. Repent & Honor 07. Hold the Morning Hrací doba: 27:06 Hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook / twitter K recenzi poskytl: 312 Music

Víte, když jsem začal přemýšlet, zda si výtvor “Ghosts in the Weirdest Places” z kuchyně The Butcher’s Rodeo vzít pod svá recenzenstká křídla, tak jakmile jsem zjistil, že se jedná o post-hardcorovou partu z Francie, od čehož jsem si tak nějak naivně sliboval promítnutí nezaměnitelné francouzské atmosféry do post-hardcorového nářezu, bylo víceméně rozhodnuto. Nebudu z toho dělat kovbojku, takže hned takhle z kraje řeknu, že výsledek je sice nakonec někde jinde, než byla má očekávání, a o francouzské atmosféře si můžete nechat zdát, ale jedním dechem dodávám, že to není ke škodě věci a rozhodně nemůžu říct, že bych svého rozhodnutí litoval. No, ale to už trochu předbíhám, tak s kým máme v tomto případě to do činění?

The Butcher’s Rodeo je francouzská grupa, jejíž vznik se datuje k roku 2010. Tehdy začala pětice ve složení Vince, Kwet, Thomas, Tonio a Benoit drtit mathcorem načichlý hardcore, kde se technickými ekvlibristikami a kytarovými kejklemi nešetří a výsledkem jejich snažení bylo debutové EP s podivným názvem “Like a Hobo on a Bison”, na nějž nyní mladí dravci navazují svým druhým EP “Ghosts in the Weirdest Places”, i když mluvit v tomto případě o řadovém albu nemusí být úplně od věci, stejně jako je možno jej považovat za krátkohrající počin. Sedmiskladbová kompilace o hrací délce necelé půlhodiny svou délkou přesahuje leckteré řadové zářezy v diskografiích. No a protože se jedná o počin zdárně poskládaný a hlavně vyrovnaný, tak lze klidně přehlížet některé začátečnické neduhy, kdy občasná skladatelská naivita v podobě vyloženého šroubování melodických refrénů do skladby (“Blind Army” je v tomto ohledu nejprůhlednější) je zřejmá. Ne snad že by ty refrény byly vyloženě blbé, to ne, ale mám prostě dojem, že místo toho, aby se s nimi zacházelo jen tak zlehka a hlavně tam, kde to sedí skladbě jako celku (“The Curse”), tak se z toho stává pravidlo, které se musí dodržovat z nějakého mne neznámého důvodu, protože osobně si radši dám nářez ve stylu “Spoiler”, který působí mnohem soudržněji než už zmíněná “Blind Army”, což je ostatně asi tak jediná skladaba, která mi i přes nářezový závěr nesedla.

V případě The Butcher’s Rodeo se ani nelze vyhnout srovnání s kapelami typu The Dillinger Escape Plan. Právě pozdní tvorbě těchto veličin se Francouzi dost přibližují. Je fakt, že nejsou tak zběsilí jako zámořská parta a stejně tak nejsou jejich melodické momenty tak vlezlé, jako to Puciato občas umí, ale jako takový most mezi oběma světy funguje “Ghost in the Weirdest Places” docela dobře. Kytary mají svůj sound, jenž je pro tento styl typický, takže spíš než hluboce podladěné riffy zde vládnou výše posazené kytarové hradby z několika ploch, kdy se přechází od těch riffů až k melodickým vyhrávkám, takže vše v pořádku a přesně tak, jak si fanoušek žánru žádá. Zpěvák Vince umí s přehledem skočit od agresivního řevu až k oněm melodickým pasážím, což není v dnešní době nic ohromujícího, protože tohle už se tak nějak žádá jako povinnost, ale zrovna jeho vokál se mi zamlouvá a hlavně v čistých polohách se velmi dobře poslouchá. To, že to ne vždy funguje na jedničku z pohledu skladby jako celku, je něco jiného.

Přestože jsou jednotlivé písně tvořeny dle neměnného vzoru a vyloženě se od něj The Butcher’s Rodeo odchýlí snad jen v jediném případě, je – i vzhledem k přímočarosti celého EP, která je podtrhována velmi příjemnou stopáži – toto negováno hlavně obrovským tahem na branku. Je jen škoda, že se po celou dobu nepodařilo udržet laťku, kterou nastaví dvojblok v podobě úvodní vlezlé “The Curse” a klipovky “Eye of the Storm”. Ne snad, že by ten zbytek zaostával, ale po této peckoidní dvojici už se frčí “jen” na úrovni žánrového nadstandardu, což ale na druhou stranu stačí. Hlavně úvodní “The Curse”, v níž je k dokonalosti doveden mix ostrých a melodických pasáží, je hitovka jako prase, která nepůsobí tak podbízivě, jak se v teoretické rovině nejspíš zdá. Jasně vymezený prostor pro refrény a sloky nedává šanci pro progresivní orgie, ale čert to vem, když má drajvu, že by jiní mohli závidět. To “Eye of the Storm” už zastupuje klasickou post-hardcorovou formulku se sekanými kytarami, přesnými bicími a hlavně nasraným Vincem, jenž následně z rukávu vytáhne eso v podobě skvělého refrénu. Hodně se jí podobá i následná “The Mutiny”, které ale chybí intenzita předchozí vypalovačky a sází spíš na vzdušnou metalovou agresi. Nicméně závěr za zvuků kytarové vyhrávky a vypjatého přednesu Vince má pořádnou sílu.

Onu skladbu, která se odlišuje od jinak neměnného vzorce, dle kterého se písně tvoří, představuje už zmíněná “Spoiler”, jež toho sice moc nepobrala co do stopáže, kdy zlehka přesáhne dvouminutou hranici, ale na intenzitě se jí žádná jiná písnička nevyrovná. Hlavně drtička, která na chvíli vystrčí nůžky zhruba po půl minutě, zabíjí. S přivřenýma očima lehce vyčnívá ještě závěrečná “Hold the Morning”, ale ta jen ze strany množství melodií, kterými se v jejím případě nešeřilo, a to jak vokálně, tak kytarově. Zejména kytarová melodie, co podtrhuje už tak silný refrén, nemá chybu. Poslední minutka už je pak věnována akustické kytaře, která tlumí silový závěr, jenž právě utichl, a dává posluchači chvilku na vytrávení. Kdo se bez problémů doposlouchal až k tomuto bodu, tak se může dost dobře dostat do stavu, kterým jsem zhruba první týden trpěl já, takže tohle EP otočí klidně i dvakrát, třikrát za sebou, což vzhledem k jeho délce není nic vražedného.

Nebudu lhát, když prohlásím, že mě The Butcher’s Rodeo docela mile překvapili. Přestože není “Ghosts in the Weirdest Places” plnohodnotný počin, na němž by kapela mohla naplno předvést, co v ní je, můžu říct, že tato forma kratšího záseku, jenž je na vteřinu tak akorát vybalancovaný mezi “až moc krátký” a “zbytečně dlouhý”, mě vážně baví. Na finální verdikt nad kapelou jako takovou bych si přeci jen počkal na případný debut, ale soudě pouze na základě tohoto EP jsem spokojený. Pokud pominu to, že není z alba cítit regionální nádech, tak jak jsem si přál, a orientace směrem americkému post-hardcoru je koneckonců v naprostém pořádku, tak jsem dostal přesně to, co jsem očekával. Skladby jsou dobře napsané, baví a hlavně nemám po množství poslechů, které mě už minuly, pocit, že by “Ghosts in the Weirdest Places”bylo EP, k němuž se už v budoucnu rozhodně nevrátím, což je mnohem víc, než běžně od promáče neznámé kapely očekávám.